17 C 34/2022-28 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne 8. 9. 2021 na lince tramvaje č. 18. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Výše jízdného 30 Kč a přirážky k jízdnému 1 500 Kč jsou soudu známy z jeho úřední činnosti. Dne 24. 2. 2022, tedy po podání žaloby, uhradil žalovaný na svůj dluh částku 1 500 Kč. Žalobkyně proto vzala svou žalobu co do uhrazené částky zpět a nadále trvala na zaplacení zbývající části jistiny a požadovaných úroků z prodlení. 4. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zák. č. 266/1994 Sb. průvodčí drážního vozidla, osoba, která řídí drážní vozidlo, nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození a adresa pro doručování. 5. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb. je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. 6. Podle § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 000 Kč. 7. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. 8. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) může vzít žalobce (navrhovatel) za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 věta prvá o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 10. Podáním ze dne 24. 2. 2022 vzala žalobkyně svou žalobu v rozsahu částky 1 500 Kč zpět, neboť žalovaný téhož dne tuto částku uhradil. Soud proto v souladu s § 96 o. s. ř. v rozsahu zpětvzetí žalobkyně řízení zastavil (výrok I.). 11. Předmětem řízení tak nadále zůstala částka 30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 530 Kč od 9. 9. 2021 do zaplacení. Žalobkyně prokázala, že se žalovaný na výzvu pověřené osoby neprokázal platnou jízdenkou, v důsledku čehož jí vzniklo právo na zaplacení jízdného ve výši 30 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný však uhradil (po podání žaloby) pouze částku 1 500 Kč, a dluží tak žalobkyni nadále 30 Kč. Nárok žalobkyně na zaplacení této částky je proto důvodný, včetně požadavku na zaplacení úroků z prodlení, na které vzniklo žalobkyni právo podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to jednak z částky 1 530 Kč ode dne následujícího po dni přepravní kontroly, tj. od 9. 9. 2021 do dne částečné úhrady, tj. do 24. 2. 2022 a jednak z částky 30 Kč ode dne následujícího po dni částečné úhrady, tj. od 25. 2 2022 do zaplacení. Ve zbytku příslušenství byla žaloba zamítnuta (výrok III.) 12. Protože to byl žalovaný, pro jehož chování byla žaloba vzata zpět, když ta byla podána důvodně, je podle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 3 062 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 530 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) a z částky 1 000 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (částečné zpětvzetí žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 200 Kč ve výši 462 Kč.