17 C 60/2021-281 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou ze dne 1.2.2021 podanou u Městského soudu v Brně, následně postoupené Obvodního soudu pro Prahu 3, se žalobce domáhal určení výše svého restitučního nároku a uložení povinnosti žalobci bezúplatně převést náhradní pozemku v hodnotě 16 053 400 Kč nebo poskytnout finanční náhradu v té samé výši. Žalovaný určil cenu restitučního nároku žalobce za ½ nevydaných pozemků v [katastrální uzemí] částkou 10 849,92 Kč, přičemž na těchto pozemcích byla postavena kasárna a žalovaný je ocenil jako pozemky zemědělské podle vyhl. 182/1988 Sb., ve znění vyhl. 316/1990 Sb. 2. Žalovaný uvedl, že restituční nárok žalobce může ocenit pouze podle zákona č. 229/1991 Sb., způsobem stanoveným vyhláškou č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky 316/1990 Sb. 3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav (důkazy, z nichž byly uvedené skutečnosti zjištěny, jsou dále v textu uvedeny kurzívou): 4. Ministerstvo zemědělství, Pozemkový úřad Brno, dne 21.12.2005 rozhodl, že žalobce není vlastníkem spoluvlastnického podílu ve výši 1/3 částí pozemků č. PK [číslo], o výměře [výměra] a parc. č. PK [číslo] a [číslo] role, o výměře [výměra] v kat. ú. [část obce], které přešly na čsl.stát dne podle vyvlastňovacího výměru Městského národního výboru Brno ze dne 26.5.1954 č. 286/1952-H-198-27/6 1953 a ze dne 21.3.1955 č.j. 1480/1954/232, obojí bylo vyvlastněno pro účely vojenské správy (rozhodnutí Ministerstvo zemědělství, Pozemkový úřad Brno, dne 21.12.2005 sp.zn. [číslo]). 5. Následně byla věc několikráte projednávána Městským soudem v Brně, až dne 29.10.2020 vyhlásil Krajský soud v Brně rozsudek, jímž v druhém stupni rozhodl, že se žalobci (s podílem ½) nevydávají pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v [katastrální uzemí] (rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 23.1.2013 č.j. 55 C 61/2006-291, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6.10.2014 č.j. 18 Co 168/2013-328, rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 8.3.2019 č.j. 55 C 61/2006-737, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30.10.2020 č.j. 18 Co 165/2019-806 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30.10.2020 č.j. 18 Co 165/2019-811). 6. Dne 25.10.2019 zaslal žalobce žalovanému výzvu k poskytnutí finanční náhrady (24 390 000 Kč) za nevydané pozemky (výzva ze dne 25.10.2019 na čl. 67-68). Nato žalovaný sdělil, že pozemky budou oceněny podle vyhlášky 182/1988 Sb. ve znění vyhl. 316/1990 Sb, (sdělení k žádosti o vyplacení peněžité náhrady ze dne 6.11.2019). Dopisem ze dne 27.11.2019 žalovaný žalobci sdělil, že jeho restituční nárok byl oceněn na částku 10 849,92 Kč. Žalobce toto ocenění odmítl dopisem ze dne 10.9.2020. Na toto opět reagoval žalovaný tak, že může vyplatit pouze 10 849,92 Kč (sdělení žalovaného ze dne 22.9.2020). Výzvou k poskytnutí náhrady za nevydané pozemky ze dne 6.1.2021 žalobce sdělil žalovanému, že nechal vypracovat znalecký posudek, který ohodnotil tržní cenu ½ pozemků, tato činí 16 069 000 Kč a požádal o její vyplacení. 7. Soud nechal zpracovat znalecký posudek k ocenění restitučního nároku žalobce. Znalec [celé jméno znalce] ocenil pozemky ke dni vyvlastňovacích výměrů ze dne 26.5.1954 a 21.3.1955 podle vyhl. 182/1988 Sb, ve znění vyhl. 316/1990 Sb. (znalecký posudek 11567-392-2021). Z tohoto znaleckého posudku soud zjistil, že oceňované pozemky se nacházejí ve městě [obec], [katastrální uzemí]. Pozemky byly vyvlastněny čsl. státem za účelem výstavby kasáren a podle ortofotomapy z r. 1953 již se stavbou kasáren na předmětných pozemcích bylo započato před vydáním vyvlastňovacích výměrů. Proto byly pozemky oceněny jako stavební podle ust. § 14 odst. 1 vyhl. 182/1988 Sb. ve znění vyhl. 316/1990 Sb. sazbou 200 Kčs/m2. Zjištěná cena pozemků činí 2 373 000 Kčs. 8. Po výše uvedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ust. § 132 o.s.ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je (co do určení výše nároku) důvodná. Skutková zjištění opřel soud o shora provedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti soud neměl pochybností. 9. Nejvyšší soud ČR judikoval ve věcech 28 Co 1227/2015, 28 Cdo 2009/2019, 28 Cdo 4148/2019, že nalézací soud má mít flexibilnější přístup k posuzování původní povahy odebraných pozemků a neulpívat rigidně jen na vydání předchozího územního rozhodnutí jako podmínce, aby soud ocenil odebrané pozemky jako stavební. V souzeném případě předmětné pozemky byly již (čsl. státem) zastavěny před vydáním vyvlastňovacích rozhodnutí. Pokud žalovaný namítal, že v tomto případě pak nelze postupovat podle zákona č. 229/1991 Sb., zákon o půdě, když předmětné pozemky byly již před vyvlastněním fakticky zastaveny (čsl. státem), pak nalézací soud je podle ust. § 159a odst. 3 o.s.ř. vázán rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23.1.2013 č.j. 55 C 61/2006-291, usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6.10.2014 č.j. 18 Co 168/2013-328, rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 8.3.2019 č.j. 55 C 61/2006-737, rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 30.10.2020 č.j. 18 Co 165/2019-806 a usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30.10.2020 č.j. 18 Co 165/2019-811, které věc již posoudily podle zákona č. 229/1991 Sb. a aplikaci tohoto zákona (kladně) posoudily jako předběžnou otázku. 10. Podle ust. § 14 vyhl. č. 182/1988 Sb., se cena za 1 m2 nebo jeho části určeného pro stavbu nebo ke zřízení zahrady a nebo pozemku vedeného v evidenci nemovitostí jako zastavěná plocha a nádvoří, zahrada, nejde-li o pozemek oceňovaný podle odstavce 2, ocení částkou 200 Kčs v městě [obec]. Žalobci by náležel spoluvlastnický podíl ve výši ½ k předmětným pozemkům. Jeho restituční nárok oceněný podle zákona č. 229/1991 Sb. vyhláškou č. 182/1988 Sb. ve znění vyhl. 316/1990 Sb. činí 1 186 500 Kčs. 11. Soud proto ve výroku I. rozhodl o určení výše restitučního nároku žalobce, když naléhavý právní zájem na jeho určení vyplývá ze zákona č. 229/1991 Sb. o půdě. Ve výroku II. z důvodu právní jistoty soud zamítl žalobcem požadovaný návrh na určení, že výše jeho restitučního nároku činí částku 16 053 400 Kč, když zde žalobce vycházel z aktuální tržní ceny v rozporu s oceněním stanoveným zákonem č. 229/1991 Sb. o půdě. 12. Pokud se žalobce domáhal toho, aby soud uložil žalovanému plnění na odškodnění tohoto restitučního nároku převodem náhradních pozemků nebo zaplacením finanční náhrady (16 053 400 Kč), pak soud uvádí, že povinnost je žalovanému stanovena ust. § 11a zákona č. 221/1991 Sb. o půdě a § 16 zákona č. 221/1991 Sb., o půdě, ale pouze do výše zjištěného restitučního nároku (1 186 500 Kčs). Volba plnění náleží na žalobci, nikoliv na žalovaném. Pokud se týče výše finanční náhrady, pak tato podle judikatury Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 3772/2018-161 činí šestinásobek restitučního nároku zjištěného způsobem podle vyhl. 182/1988 Sb. ve znění vyhl. 316/1990 Sb. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítnul. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, když oba měli ve věci úspěch částečný.