17 C 83/2022-34 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou ze dne [datum], soudu doručené dne [datum], se žalobkyně domáhá částky 18 393 720 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdci žalobkyně uplatnili restituční nárok na vydání pozemku části [anonymizováno] [číslo] role o výměře [výměra] v kat. ú., [část obce], části [anonymizována tři slova] o výměře 9 699 m2 v kat. ú., [část obce]. Žalovaný rozhodl dvěma rozhodnutími ze dne [datum] a [datum] tak, že právní předchůdce žalobkyně (a žalobkyně) nejsou vlastníky výše uvedených nemovitostí, protože tyto nelze vydat podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) a c) zákona o půdě a přísluší za ně náhrada podle ust. § 14,16 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě. Dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k poskytnutí finanční náhrady, když mají zato, že výše náhrady by měla činit šestinásobek vyhláškové ceny pozemků, který činí částku 18 393 720 Kč. 2. Žalovaný namítl, že pozemky byly oceněny jako pozemky stavební, nikoliv zemědělské, uvedl, že na dané pozemky nedopadá zákon o půdě, charakter pozemků je pak třeba posoudit ke dni účinnosti zákona o půdě, tedy k [datum] podle zákona č. 229/1991 Sb., o půdě může vyplatit pouze cenu podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky 316/1990 Sb. a v zákonné tříleté lhůtě. 3. Žalobkyně se na to vyjádřila tak, že svými pravomocnými rozhodnutími založil žalovaný nárok žalobkyně a nemůže jej v následném civilním řízení zpochybňovat. 4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav (důkazy, z nichž byly uvedené skutečnosti zjištěny, jsou dále v textu uvedeny kurzívou): 5. Pozemkový úřad [stát. instituce] dne [datum] rozhodl, že pan [příjmení] [příjmení] nejsou vlastníkem pozemku části [anonymizováno] [číslo] role o výměře [výměra] v kat. ú., [část obce], který přešel na čsl.stát na základě rozhodnutí odboru výstavby a územního plánování [anonymizováno] [okres] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] (rozhodnutí [pozemkový úřad] [anonymizováno] [obec] ze dne [datum] č.j [anonymizováno] [číslo]). 6. Pozemkový úřad [stát. instituce] dne [datum] rozhodl, že paní [jméno] [příjmení] (k id. ¾), pan [příjmení] [příjmení] (k id. 1/8) a žalobkyně (k id. 1/8) nejsou vlastníky pozemku části části [anonymizována tři slova] o výměře 9 699 m2 v kat. ú., [část obce], který přešel na čsl.stát na základě kupní smlouvy uzavřené v tísni a za nevýhodných podmínek s podnikem [anonymizována dvě slova] [obec] dne [datum] (rozhodnutí [pozemkový úřad] [anonymizováno] [obec] ze dne [datum] č.j [anonymizováno] [číslo]). 7. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10.9.2007 č.j. 32 D 43/2007-50 bylo rozhodnuto o dědictví po zemřelém [jméno] [příjmení] tak, že veškerý majetek nabyla paní [jméno] [příjmení]. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum] bylo rozhodnuto o pozůstalosti po zemřelé [jméno] [příjmení] tak, že její veškerý majetek nabyla jako jediná dědička žalobkyně. Tím je prokázána aktivní legitimace žalobkyně ve věci. Žalobkyně požádala o výslovné projednání restitučních nároků v dědickém řízení, avšak její návrh na dodatečné projednání dědictví byl zamítnut usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5.8.2022 č.j. 32 D 43/2007-104. 8. Z aktuálního přehledu nároku o plnění návrhu oprávněné osoby podle ust. § 11písm. a) zákona o půdě ze dne [datum] soud zjistil, že restituční nárok žalobkyně nebyl do uvedeného data žádným zákonem předpokládaným způsobem vypořádán. 9. Dne [datum] požádala žalobkyně žalovaného o vyplacení finanční náhrady. Výzva byla žalovanému doručena dne [datum] (výzva k poskytnutí peněžité náhrady z [datum], podací lístek z [datum], výpis sledování zásilek). Na toto reagoval žalovaný emailem tak, že věc předal na posouzení právnímu oddělení a na žádost bude reagovat (emailová komunikace z [datum], [datum] a [datum]). Dopisem ze dne [datum] žalovaný sdělil žalobkyni, že ocenění v případě pozemku [anonymizováno] [číslo] akceptuje, co se týče [anonymizována dvě slova], pak nikoliv. 10. Ze znaleckého posudku [právnická osoba] [číslo] ze dne [datum] má soud za prokázáno, že pozemek [anonymizováno] [číslo] (část) byl vyvlastněn ve prospěch národního podniku [anonymizováno] a v současné době se na něm nachází pozemní komunikace ulice [ulice]. Pozemek [anonymizována dvě slova] (část) byl vykoupen na stavbu sídliště [okres]. Pozemek [anonymizováno] [číslo] (část) byl oceněn podle vyhl. 182/1988 Sb. ve znění vyhl. 316/1990 Sb. podle § 14 odst. 1 částkou 200 Kčs/m2, pozemek [anonymizována dvě slova] (část) byl oceněn podle vyhl. 182/1988 Sb. ve znění vyhl. 316/1990 Sb. podle § 14 odst. 1 částkou 232,50 Kčs/m2 Celkem činí vyhlášková cena pozemků částku 3 065 620 Kčs. 11. Po výše uvedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ust. § 132 o.s.ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Skutková zjištění opřel soud o shora provedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti soud neměl pochybností. Soud neprováděl všechny navržené důkazy ve věci, když s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 3772/2018-161 a 28 Cdo 2775/2021-109 byly ve věci již nadbytečné. 12. Podle ustanovení § 16 odst. 1 písm. a) zákona o půdě platí, že za pozemky, které se podle tohoto zákona nevydávají a za které nelze poskytnout jiný pozemek, náleží peněžitá náhrada ve výši ceny odňatého pozemku stanovené podle § 28a, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 14 odst. 8). Náhradu poskytne pozemkový úřad do tří let po převzetí písemné výzvy oprávněné osobě nebo jejímu dědici. Ustanovení § 28a zákona o půdě pak stanoví, že náhrady poskytují se v cenách platných ke dni [datum], a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a u věcí movitých v zůstatkových účetních cenách, u věcí movitých s nulovou zůstatkovou cenou ve výši 10 % pořizovací ceny. 13. Ústavní soud ČR v nálezu ve věci Pl.ÚS 21/19 uvedl, že ústavně souladným je jen takový výklad § 16 odst. 1 a § 28a zákona o půdě, jímž je upřednostněn jasný a nepochybný účel zákona nad jeho doslovným zněním. Skutečnost, že znění napadeného ustanovení je jednoznačné, avšak vedoucí k absurdním důsledkům, neústavnost nezpůsobuje. V souladu se svou konstantní judikaturou proto Ústavní soud napadené ustanovení nezrušil, nýbrž upřednostnil jeho ústavně souladný výklad zcela podle smyslu a účelu zákona – zmírnění alespoň některých majetkových křivd oprávněných osob. Odkázal na své předešlé rozhodnutí II.ÚS 4139/16, ve kterém uvedl, že stanovení § 16 odst. 1 a § 28a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o půdě“) mají zajistit, aby oprávněná osoba v případě, že není možné uspokojit její nárok vydáním věci, případně vydáním jiné věci, obdržela přiměřenou finanční náhradu. Tato finanční náhrada nemusí být nezbytně ekvivalentem aktuální tržní ceny předmětné nemovitosti, má však umožnit, aby jejím poskytnutím došlo k odstranění či zmírnění křivd způsobených komunistickým režimem srovnatelným způsobem, jako by tomu bylo při vydání věci. Konkrétní způsob, jakým má být za tímto účelem určena výše finanční náhrady, stanovil zákonodárce v § 28a zákona o půdě. Za situace, kdy se rozdíl mezi cenou platnou k 24. červnu 1991 a aktuální tržní cenou postupem času zvětšil natolik, že poskytnutí náhrady ve výši první z nich dnes již pro oprávněnou osobu nemá jiný než symbolický význam, ale nelze dále trvat na doslovném výkladu tohoto ustanovení. Ustanovení § 28a zákona o půdě je třeba vykládat tak, že stanoví základ finanční náhrady, která může být v závislosti na konkrétních okolnostech zvýšena. Poskytnuta totiž musí být v takové výši, aby byla s ohledem na účel restitučních zákonů přiměřená a rozumná. 14. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 28 Cdo 3772/2018-161 ze dne 16.2.2021 rozhodl Nejvyšší soud tak, že za přiměřenou a rozumnou finanční náhradu podle § 16 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. lze v současné době pokládat peněžité plnění ve výši šestinásobku cen odňatých nemovitostí stanovených v souladu s vyhláškou č. 182/1988 Sb. (ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.). Toto navýšení základní hodnoty náhrad vyplývajících z § 28a zákona č. 229/1991 Sb. a vyhlášky č. 182/1988 Sb. je namístě provést ve všech případech, v nichž jsou aktuálně splněny předpoklady poskytnutí peněžité náhrady ve smyslu § 16 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., tedy zejména existence dosud neuspokojeného restitučního nároku. Tato náhrada má být navyšována či naopak snižována toliko ve výjimečných případech (str. 5). Tímto je tedy koeficient navýšení pevně dán. 15. Pokud žalovaný namítal, že není dána působnost zákona o půdě, když pozemek byl již zastaven, pak sám žalovaný již kladně rozhodl o aplikaci zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, když svými dvěma pravomocnými rozhodnutími rozhodl o restitučním nároku žalobkyně a jejích předchůdců. 16. Co se týče ocenění odňatých pozemků, tak v případě pozemku [anonymizováno] [číslo] není mezi účastníky sporu. Sporné je pouze ocenění pozemku [anonymizována dvě slova]. Z provedeného do