19 C 169/2022-41 — Obvodní soud pro Prahu 3

Návrhem podaným u soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku ve výši 4 662 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena účastnická smlouva o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací [číslo] (dále jen„ smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly také Všeobecné podmínky [právnická osoba] [právnická osoba] (dále jen„ VOP“) a Ceník tarifů a služeb. Na základě uzavřené smlouvy se žalobkyně zavázala poskytovat žalované služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran. Žalovaná se zavázala za poskytnuté služby platit vyúčtované ceny. Žalované byla vystavena faktura – vyúčtování služeb [číslo] splatná dne [datum] a faktura – vyúčtování služeb [číslo] splatná dne [datum]. Na tyto faktury však žalovaná nezaplatila ničeho, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Žalobkyně vyzývala žalovanou, prostřednictvím právního zástupce, k úhradě dlužných částek předžalobní výzvou ze dne [datum], ani na tuto však žalovaná nereagovala a nezaplatila ničeho. S ohledem na toto prodlení s plněním peněžitého dluhu se žalobkyně domáhala rovněž zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých faktur a to ve výši dle příslušných právních předpisů. Dále žalobkyně požaduje náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Žalovaná podala dne [datum] odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu č. j. EPR 100281/2022-5, ve kterém uvedla, že smluvní pokuta za nevrácení zařízení ve výši 4 000 Kč byla ze strany žalobkyně zrušena, k čemuž připojila také důkaz – emailovou zprávu od žalobkyně, ve které žalobkyně potvrzuje zrušení smluvní pokuty ve výši 4 000 Kč. Na to konto vzala žalobkyně podáním ze dne [datum] žalobu částečně zpět, a to v rozsahu částky ve výši 4 000 Kč s příslušenstvím. Usnesením ze dne 1. 7. 2022, č. j. 19 C 169/2022-35, soud řízení částečně zastavil co do částky 4 000 Kč s příslušenstvím. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Ke zbytku žaloby se však žalovaná nijak nevyjádřila. Soud za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) věc projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které žalobkyně soudu předložila. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, soud doručil účastníkům v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). Účastníci řízení se k výzvě nevyjádřili, tj. nepožádali o nařízení jednání. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč. Jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Zjištěný skutkový stav je ten, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací, na jejímž základě byly žalované poskytovány služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran a pronájmu koncového zařízení. Cenu těchto služeb se žalovaná zavázala platit dle měsíčního vyúčtování. Žalovaná neuhradila řádně a včas fakturu – vyúčtování služeb [číslo] splatnou dne [datum] složenou z pronájmu zařízení – Základ – [příjmení] internet do zásuvky ve výši 17 Kč a smluvní pokuty za nedodržení minimální měsíční částky EEP ve výši 645 Kč, celkem tak žalovaná dluží žalobkyni 662 Kč. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací v režimu zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů. Součástí smlouvy bylo rovněž ujednání o pronájmu koncového zařízení, které bylo posouzeno dle ust. § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalovaná porušila svou povinnost hradit řádně a včas nájemné za koncové zařízení, kdy takto žalobkyni neuhradila částku ve výši 17 Kč. Nárok na sjednanou smluvní pokutu ve výši 645 Kč vznikl žalobkyni v souladu s ust. § 2048 a násl. o.z. Žalovaná netvrdila, tím méně prokázala, že by žalovaný dluh v celkové výši 662 Kč zaplatila, nezpochybnila žádná tvrzení žalobkyně ani jí předložené důkazní prostředky, kterými byla tato tvrzení prokázána. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl. Žalovaná dluh vůči žalobkyni nesplnila řádně a včas, je tedy v prodlení s plněním peněžitého dluhu, proto soud rozhodl rovněž o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v souladu s ust. § 1970 o. z., a to podle žalobního návrhu ode dne následujícího po dni splatnosti jednotlivých faktur. Výše zákonného úroku z prodlení je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. V souladu s ust. § 3 tohoto nařízení byla žalobkyni přiznána rovněž náhrada nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, neboť předmětem řízení byla pohledávka vyplývající ze vzájemného vztahu dvou podnikatelů. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 662 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. O náhradě nákladů bylo rozhodnuto podle § 14b a. t., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touže žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, požadované peněžité plnění nepřevyšovalo 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.