19 C 2/2022-27 — Obvodní soud pro Prahu 3

Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalované podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích vznikla povinnost platit televizní poplatky. Žalovaná jakožto držitel televizního přijímače se v souladu s citovaným zákonem přihlásila jako poplatník televizních poplatků dne [datum]. Žalovaná neuhradila měsíční poplatek ve výši [částka] za listopad 2019 a od prosince 2019 do prosince 2020 poplatky ve výši [částka] měsíčně, přičemž poplatky jsou splatné do 15. dne každého kalendářního měsíce. Žalovaná ničeho nezaplatila, ačkoliv byla upomínaná. Žalovaná zůstala nečinná a k podané žalobě se nevyjádřila. K jednání soudu se žalovaná nedostavila, žalobkyně se omluvila a soud postupoval v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině částky [částka]. Jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti rozsudku soudu prvního stupně není odvolání přípustné. Podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci práva odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Soud proto postupoval podle § 157 odst. 4 o. s. ř. a z předložených listin (potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne [datum], výzva k úhradě závazků Českou poštou, s. p., ze dne [datum], včetně dodejky a specifikace výpočtu úroků) učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalovaná se [datum], jakožto držitel televizního přijímače přihlásila jako poplatník televizních poplatků, což potvrdila Česká pošta, s. p., která zajišťuje inkaso televizních poplatků. Za období listopad 2019 až prosinec 2020 žalovaná nehradila měsíční poplatky, splatné vždy do 15. kalendářního dne v měsíci. K úhradě závazků vůči žalobkyni byla žalovaná opakovaně vyzývána prostřednictvím České pošty, s. p. Žalovanou nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že pohledávku by již z části zaplatila. Vzhledem k výše uvedenému závěru o skutkovém stavu je zřejmé, že soud z předložených listinných důkazů zjistil skutkový stav shodně tak, jak jej popsala žalobkyně v žalobě. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Povinnost žalované hradit televizní poplatky vyplývá z § 3 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, přičemž výše poplatků je uvedena v § 6 citovaného zákona a jeho splatnost v § 7 odst. 2 citovaného zákona. Právo žalobkyně vymáhat dlužné poplatky s úroky z prodlení je pak stanoveno v § 10 citovaného zákona. Vzhledem k tomu, že žalovaná svůj závazek řádně a včas nesplnila, dostala se do prodlení a ve smyslu § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve spojení s § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), je povinna zaplatit žalobkyni také úrok z prodlení, jehož výše se podle ust. § 1970 o. z. řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala kapitalizovaný úrok spočtený ode dne podání žaloby, tedy k datu [datum], a to jako součet úroku z prodlení z jednotlivých dlužných měsíčních poplatků, vždy ode dne prodlení s jejich úhradou, tedy od 16. dne v měsíci, kdy měly být uhrazeny. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka] za 2 úkony (převzetí věci, podání žaloby). O přiznání paušální náhrady hotových výdajů bylo rozhodnuto podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 1 a § 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle ust. § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89 a exekučního řádu, přičemž při aplikaci § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. soud přihlédl ke skutečnosti, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touže žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, požadované peněžité plnění nepřevyšovalo [částka] a žalobkyni byla náhrada nákladů řízení plně přiznána. Soud v dalším odkazuje na nálezy Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3916/2014 ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2929/07 ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 1087/09 ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 3855/14. Soud uložil žalované povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění obou povinností stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.