19 C 270/2022-57 — Obvodní soud pro Prahu 3

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 133 Kč spolu s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení neměla žalovaná v období od [datum] do [datum] k vozidlu [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno] sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ačkoliv byla v daném období vedena jako jeho vlastník/provozovatel a vozidlo bylo současně v registru silničních vozidel evidováno jako provozované. V důsledků této skutečnosti byla žalovaná povinna uhradit příspěvek do garančního fondu žalobkyně, jehož výše byla vypočtena násobkem zákonné denní sazby a počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla uhrazeno. Žalovaná byla k úhradě příspěvku žalobkyní několikrát bezvýsledně vyzývána. Vedle neuhrazeného příspěvku ve výši 1 833 Kč za období od [datum] do [datum], uplatnila žalobkyně také nárok na úhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním pohledávek ve výši 300 Kč. Žalovaná na svém dluhu neuhradila ničeho. Žalovaná podala proti vydanému platebnímu rozkazu odpor, ve kterém uvedla, že vlastníkem předmětného vozidla je až ode dne [datum]. Dále namítla, že ji nebylo řádně doručováno, když se dlouhodobě zdržuje na jiné adrese než adrese trvalého pobytu, vždy uvádí tuto jinou doručovací adresu a navíc má zřízenou datovou schránku. Soud následně usnesením č. j. 19 C 270/2022-29, ze dne 1. 8. 2022, vyzval žalobkyni, aby předložila důkazy, že žalovaná byla v předmětném období vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla. Dne [datum] byla soudu doručena replika žalobkyně z téhož dne, ve které žalobkyně uvedla, že doručováno bylo žalované řádně, a to na adresu trvalého pobytu žalované, a případné nedoručování písemností z důvodu neohlášené změny adresy žalované nemůže jít k tíži žalobkyně. Doložila přitom zprávy České pošty, s. p., o doručování zásilky s podacími čísly. Na žalobkyni se navíc nevztahuje povinnost obligatorního zasílání písemností prostřednictvím datové schránky ve smyslu ust. § 17 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Co se týká vlastnictví vozidla, zde žalobkyně předložila soudu kupní smlouvu k předmětnému vozidlu ze dne [datum] a uvedla, že tuto smlouvu obdržela od předchozího vlastníka předmětného vozidla, přičemž smlouva prokazuje, že žalovaná se stala vlastníkem předmětného vozidla již ke dni [datum] a je tedy pasivně věcně legitimovanou v tomto řízení. Soud za postupu podle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“ věc projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházeje přitom z listinných důkazů, které žalobkyně soudu předložila. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, soud doručil účastníkům v souladu s § 45 až § 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). Žádný z účastníků o nařízení jednání nepožádal. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině částky 10 000 Kč. Jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci práva odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Soud proto postupoval podle § 157 odst. 4 o. s. ř. a z předložených listin (Výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne [datum], Upozornění na nedoplatek příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne [datum], II. upomínka o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne [datum], Předžalobní upomínka ze dne [datum], včetně dokladu o odeslání, Kupní smlouva ze dne [datum], Protokol o předání a převzetí předmětu koupě ze dne [datum]) učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně je [název žalobkyně], které podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“, náleží příspěvek za každý den porušení povinnosti spočívající mít uzavřené pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dále jen„ povinné ručení“ po celou dobu registrace vozidla v registru vozidel. Vozidlo s [registrační značka], ač evidováno jako provozované, nemělo za období od [datum] do [datum] uhrazené povinné ručení. Vlastníkem/provozovatelem vozidla byla v daném období žalovaná. Žalovaná sice tvrdila, že se stala vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla až dne [datum], zároveň je pravdou, že v rozhodném období, tj. od [datum] do [datum] byl v registru silničních vozidel jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla evidován pan [jméno] [příjmení], tj. předchozí majitel vozidla. Pravidlo zakotvené v ust. § 4 odst. 2 zákona [číslo] Sb, podle kterého při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla, je však tzv. vyvratitelnou právní domněnkou, kterou lze vyvrátit prokázáním opaku. Registr silničních vozidel není veřejným seznamem, ale informačním systémem veřejné správy. Vlastnictví k vozidlu tak vzniká již účinností kupní smlouvy k předmětnému vozidlu a nikoli až jeho zápisem do registru silničních vozidel tak, jako je tomu například u nemovitých věcí, kde vlastnictví k nemovitosti vzniká až zápisem do katastru nemovitostí. Bylo tak na žalobkyni, aby prokázala, že přestože žalovaná nebyla v rozhodném období zapsaná jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla v registru silničních vozidel, byla přesto vlastníkem či provozovatelem předmětného vozidla. Žalobkyně předložila soudu kupní smlouvu ze dne [datum], uzavřenou mezi panem [jméno] [příjmení] jako prodávajícím a žalovanou jako kupující, ze které jednoznačně vyplývá, že vlastnické právo k předmětnému vozidlu přešlo na žalovanou již ke dni [datum] a bylo tedy povinností žalované mít ode dne [datum] sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně dále soudu předložila protokol o předání a převzetí předmětu koupě ze dne [datum], ze kterého má soud rovněž za prokázáno, že žalovaná předmětné vozidlo dne [datum] převzala. Příspěvek do garančního fondu žalobkyně v celkové výši 1 833 Kč žalovaná, ač vyzývána, neuhradila. Žalovanou nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že pohledávku již, byť z části, zaplatila. Vzhledem k výše uvedenému závěru o skutkovém stavu je zřejmé, že soud z předložených listinných důkazů zjistil skutkový stav shodně tak, jak jej popsala žalobkyně v žalobě a následné replice ze dne [datum]. Soud se rovněž neztotožnil s námitkou nesprávného doručování žalované. Žalobkyně řádně zasílala veškeré písemnosti na adresu trvalého pobytu žalované, je přitom povinností žalované doručované písemnosti na adrese svého trvalého pobytu přebírat, popřípadě zajistit, aby se dostaly do sféry vlivu žalované jiným způsobem. Žalobkyně je zřízena jakožto profesní organizace a nikoli jako orgán veřejné moci, žalobkyně tak není subjektem, na který se vztahuje povinnost obligatorního zasílání písemností prostřednictvím datové schránky ve smyslu § 17 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Nárok žalobkyně vyplývá z § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., podle kterého vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 tohoto zákona. Z § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. plyne, že musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Výše příspěvku se řídí vyhláškou Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., která zakládá i nárok žalobkyně na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč. Za tohoto stavu soud žalobnímu návrhu vyhověl včetně práva na úrok z prodlení, které vyplývá z § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (