19 C 575/2021-34 — Obvodní soud pro Prahu 3

Žalobkyně se doručenou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku 995 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky s účinností od 10. 1. 2012 byla uzavřena pojistná smlouva [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou z provozu vozidla ve vztahu k vozidlu zn. AUDI A6, [registrační značka]. Pojistné bylo sjednáno ve výši 1 500 Kč ročně s roční splatností. Z důvodu neplacení pojistného žalovanou došlo ke dni 16. 4. 2021 k zániku pojistné smlouvy. Žalovaná dluží za dobu od 10. 1. 2021 do 24. 5. 2021 na pojistném poměrnou částku ročního pojištění spolu s poplatky v celkové výši 995 Kč. Žalovaná dosud dlužnou částku neuhradila, i když byla o zaplacení vyzývána. Vedle žalované částky požadovala žalobkyně úroky z prodlení ve výši dle příslušných právních předpisů v kapitalizované výši 48 Kč za dobu od 17. 4. 2021 do 16. 11. 2021. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že mezi účastníky řízení byla dne 10. 1. 2012 uzavřena pojistná smlouva [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou z provozu vozidla ve vztahu k vozidlu zn. AUDI A6, [registrační značka]. Bylo sjednáno pojistné ve výši 1 500 Kč ročně. Žalovaná byla upomínkou ze dne 22. 2. 2021 vyzvána k úhradě dlužné částky a dopisem ze dne 28. 4. 2021 byla informována o zániku pojistné smlouvy. Žalovaná dluží na pojistném a poplatcích celkem 995 Kč. Žalovaná byla o zaplacení dlužného pojistného upomínána prostřednictvím právního zástupce žalobkyně, a to zaslanou předžalobní upomínkou ze dne 19. 8. 2021. Žalobkyně se na základě shora označené pojistné smlouvy ve smyslu ust. § 3 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a dle zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, zavázala pro případ škodné události poskytnout pojistné plnění a žalovaná se zavázala platit dohodnuté pojistné. Podle ust. § 12 odst. 1 a 13 odst. 1 zák. č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, platí, že právo pojistitele (pojišťovny) na pojistné vzniká dnem uzavření pojistné smlouvy nebo dnem dohodnutým v pojistné smlouvě, nestanoví-li tento zákon jinak. Pojistitel má právo na pojistné za pojistnou dobu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo nebylo-li v pojistné smlouvě dohodnuto jinak. Podle ust. § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. Žalobkyně v řízení prokázala, že s žalovanou uzavřela pojistně-právní vztah a že poskytla žalované pojistnou ochranu. Na žalované bylo, aby tvrdila a prokázala, že dlužnou částku ve výši 995 Kč uhradila, což neučinila, a soud proto žalobě jako důvodné vyhověl. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaná dostala do prodlení s placením peněžitého závazku, vzniklo žalobkyni v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, i právo na úroky z prodlení. Soud proto žalované uložil kromě povinnosti zaplatit jistinu pohledávky i povinnosti zaplatit žalobkyni úroky z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to v kapitalizované výši 48 Kč za dobu od 17. 4. 2021 do 16. 11. 2021, jak požadovala žalobkyně. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého v řízení zcela úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Výše náhrady nákladů řízení odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 400 Kč, odměně advokáta za 2,5 úkonů právní služby dle ust. § 8 odst. 1 a 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu po 200 Kč, náhradě hotových výdajů za 3 úkony právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) a ust. § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, jednoduchá výzva k plnění) a 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem náklady řízení činí 1 368 Kč. Nelze se ztotožnit s tvrzením žalobkyně, že se v daném případě nejedná o formulářovou žalobu, když soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně vymáhá u soudu desítky pohledávek týkající se pojistného, přičemž právě řízení o nároku na úhradu pojistného lze považovat za jeden z typů řízení, předpokládaných ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. a vzor žaloby, který byl použit v tomto řízení, je totožný se vzorem žalob v ostatních řízeních, pouze jsou doplňovány odlišné údaje specifické pro každého žalovaného a je zde i minimální skutková individualizace, přičemž se však opakovaně jedná o obdobné případy co do skutkové a právní stránky věci. Lze tak učinit závěr o tom že se jedná o tzv. formulářovou žalobu a při rozhodování o nákladech řízení aplikovat ust. § 14b citované vyhlášky. Soud dále vyhodnotil upomínku zaslanou žalobkyní prostřednictvím právního zástupce žalobkyně ze dne 20. 7. 2016 jako jednoduchou výzvu k plnění ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 988/12 ze dne 25.7.2012. Dle uvedeného nálezu lze za účelně vynaložené náklady ve smyslu ust. 142 odst. 1 o. s. ř. považovat toliko takové náklady, které musela strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své poručené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu, přičemž přiznání procesní straně náhrady toliko účelně vynaložených nákladů se vztahuje i na náklady spojené se zastupování advokátem. Civilní soudní řízení by se na místo poskytování ochrany nemělo stát výlučně nástrojem sloužícím k vytváření snadného a nijak neodůvodněného zisku na úkor protistrany. Žalobkyní předložená upomínka sice splňuje požadavky dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, když obsahuje základní skutkový a právní rozbor předcházející návrhu ve věci samé, soud však považuje v ní obsažený skutkový a právní rozbor za zcela nadbytečný, neboť se jedná o výzvu k úhradě dlužného pojistného a pouze tím dochází k navyšování nákladů řízení- nejedná se tak o účelně vynaložený náklad v uvedeném smyslu