20 C 125/2022-19 — Obvodní soud pro Prahu 3

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vnikl z titulu neuhrazeného televizního poplatku, který byl žalovaný z pozice držitele televizního přijímače žalobkyni povinen platit podle zvláštního zákona. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Právní zástupce žalobkyně se z nařízeného jednání dne 18. 8. 2022 omluvil a vyslovil souhlas s tím, aby soud jednal bez jeho přítomnosti. Žalovaný ač byl řádně předvolán, se k nařízenému jednání nedostavil. Soud tak jednal v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. bez účasti účastníků. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný se přihlásil do příslušné evidence držitelů televizního přijímače jakožto poplatník televizního poplatku (viz potvrzení české pošty a.s. ze dne 23. 11. 2021. Tento poplatek však včas a řádně nehradil, neboť žalobkyni nezaplatil platby za období od března 2021 do září 2021 celkem v částce 945 Kč. Žalobkyně žalovaného ke splnění této povinnosti písemně vyzvala, žalovaný však ani poté ničeho neuhradil. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 3 odst. 2) zákona č. 348/2005 Sb. je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle ust. § 6 zákona č. 348/2005 Sb. činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. Podle ust. § 7 odst. 2) zákona č. 348/2005 Sb. je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Podle ust. § 7 odst. 3) zákona č. 348/2005 Sb. je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem 13), nebo právnická osoba, rozhlasový nebo televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do patnáctého dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se rozhlasový nebo televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do patnáctého dne příslušného kalendářního měsíce. Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Podle ustanovení § 1970 obč. z. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění vlastního také úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vl. č. 351/2013 Sb. Žalovanému jakožto držiteli televizního přijímače vznikla v souvislosti s citovaným ust. § 3 odst. 2) zákona č. 348/2005 Sb. povinnost hradit žalobkyni televizní poplatky ve výši stanovené tímto zákonem. Žalovaný tuto povinnost řádně nesplnil, když žalobkyni neuhradil poplatky za období od března 2021 do září 2021 v celkové výši 945 Kč. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 33/2010 Sb., a to vždy ode dne následujícího po dni splatnosti každé dlužné platby tak, jak tato splatnost vyplývá z ust. § 7 zákona č. 348/2005 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O nákladech řízení bylo rozhodováno dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě žalobkyně nároky uplatňuje vzorovou žalobu, ve které mění jen identifikační údaje žalovaného účastníka, období, za které poplatky nebyly zaplaceny a výši kapitalizovaných úroků. Jinak jsou žaloby zcela identické. Sestavení žaloby je tak výlučně administrativním úkonem, který nemusí být prováděn osobou s právnickým vzděláním a soud je toho názoru, že fakticky ani žádnou osobou s právnickým vzděláním sestavován není. Naopak se zdá pravděpodobné, že žaloba je sestavena pouze dle vzoru uloženého v počítači, do kterého administrativní pracovník pouze vyplní příslušné údaje. Soudu se tak nejeví jako účelné, aby si žalobkyně pro vyhotovení takové žaloby, včetně jejího hromadného zaslání s ostatními žalobami soudu, sjednávala zastoupení advokátem, když je toho názoru, že zastupující advokát sám, v rámci tohoto procesu ani žádný konkrétní úkon sám neučiní. V uvedeném směru soud vychází také z nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 3344/12, ve kterém byly vysloveny následující závěry. Žalobkyně je v převážné míře financována z televizních poplatků, stanovených zákonem č. 348/2005 Sb. Podstatou poplatku je majetkový transfer upínající se k zařízení schopnému reprodukovat televizní vysílání. Žalobkyně z důvodů své nezávislosti není součástí státní moci, ale stát pro její fungování vytváří podmínky - ve formě zákonných záruk. Postavení žalobkyně je z hledisek výše naznačených, ve srovnání s ostatními subjekty působícími v mediálním prostoru, značně odlišné. Není tak přiléhavé - jako dominantní kritérium - akcentovat skutečnost, že žalobkyně je nezávislá na státním rozpočtu, že hospodaří s vlastním majetkem a že stát neodpovídá za jeho závazky. Činnost žalobkyně jistě není výkonem veřejné moci. Nicméně, na poli svého působení se těší výsadnímu postavení (k čemuž má vytvořené specifické podmínky) a lze tak na něj v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Agendu televizních poplatků spravuje sama žalobkyně, což plyne z její výroční zprávy o hospodaření a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři. Racionální smysl právního zastoupení advokátem se proto do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobkyně. Měl-li televizní poplatek podle výroční zprávy z roku 2011 pokrývat takřka 90 % nákladů rozpočtu na rok 2012, je jistě žádoucí a správné, aby si žalobkyně činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama. Soud proto v projednávané věci s ohledem na nastíněné názory nepovažuje náklady řízení spojené s právním zastoupením za účelně vynaložené ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni přiznal jen náklady řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku a paušální odměně nezastoupeného účastníka. Soudní poplatek činil 400 Kč a paušální náhrada činila 2 úkony dle § 1 odst. 1, 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, po 100 Kč (žaloba, výzva k plnění) Celkem náklady řízení činí 600 Kč. Soud o nákladech řízení rozhodoval podle ustanovení upravující tzv. formulářové žaloby, neboť soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně vymáhá u soudu desítky pohledávek týkající se dlužných televizních poplatků a vzor žaloby, který byl použit v tomto řízení, je totožný se vzorem žalob v ostatních řízeních, pouze jsou doplňovány odlišné údaje specifické pro každého žalovaného, přičemž je zde i minimální skutková individualizace, stále se však opakovaně jedná o obdobné případy co do skutkové a právní stránky věci.