20 C 198/2022-24 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 30 750 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným byla dne 30. 10. 2020 uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Žalovanému tak byl poskytnut prostředky komunikace na dálku (po zadání registračních údajů) úvěr ve výši 25 000 Kč. Peněžní prostředky byly poskytovány z bankovního účtu právního předchůdce žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] s variabilním symbolem [číslo]. Žalovaný byl povinen poskytnutý úvěr ve výši 25 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 750 Kč splatit nejpozději do 29. 11. 2020, to však neučinil a dosud i přes výzvy žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021, ničeho neuhradil. Vedle žalované částky požadovala žalobkyně úroky z prodlení ve výši dle příslušných právních předpisů. 2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil. 3. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (ust. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a ust. § 115a o. s. ř). Žalobkyně ani žalovaný na výzvu soudu nereagovali a soud má tedy za to, že nemají proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil. 4. Ve věci dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu a má za prokázané: Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 30. 10. 2020 soud zjistil, že obsahuje údaje o právním předchůdci žalobkyně a žalovaném, podpis žalovaného není připojen. Výše úvěru je ve smlouvě uvedena v částce 25 000 Kč, dále je ve smlouvě uveden poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 750 Kč. Splatnost úvěru byla stanovena na 29. 11. 2020. Z výpisu účtu [číslo] vedeném u [právnická osoba] soud zjistil, že dne 30. 10. 2020 byla z účtu právního předchůdce žalobkyně [číslo] zaslána na účet č. [bankovní účet] částka ve výši 25 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo]. Z výpisu od [právnická osoba] za období od 1. 10. 2020 do 30. 11. 2020 bylo zjištěno, že majitelem účtu č. [bankovní účet] je žalovaný a že dne 2. 11. 2020 byla na tento účet připsána příchozí platba ve výši 25 000 Kč z účtu [číslo]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 5. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky na žalobkyni. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 5. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů. Tato výzva byla žalovanému zaslána dne 15. 5. 2021, jak vyplývá z podacího archu. Po právní stránce byla věc soudem posouzena dle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 5. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu ust. 1879 o. z., neunesla důkazní břemeno, kdy v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena předmětná smlouva o úvěru, neboť smlouva byla předložena bez podpisu žalovaného. Soud si je vědom, že měla být tato smlouva uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, nicméně žalobkyně v řízení pouze prokázala (viz potvrzení o platbě), že byla žalovanému poukázána právním předchůdcem žalobkyně dne 30. 10. 2020 částka 25 000 Kč (že se jedná o účet žalovaného, soud zjistil ze zprávy od [anonymizována dvě slova]). Poskytnutí peněžních prostředků ve výši 25 000 Kč žalovanému tak bylo prokázáno, nicméně nebyl prokázán právní důvod (uzavření smlouvy o úvěru včetně sjednaných podmínek, zejména poplatků a úroků), soud proto postupoval dle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť se jedná ze strany žalovaného o bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni uhradit. Bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen vrátit žalobkyni jako aktivně legitimovanému subjektu, neboť pohledávka za žalovaným byla dne 29. 3. 2021 postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. Na postupníka přitom může přejít i pohledávka z bezdůvodného obohacení, ačkoliv byla ve smlouvě o postoupení kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy o úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009). 6. Jelikož nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru mezi účastníky, nemá v žalobním tvrzení oporu nárok na zaplacení částky 5 750 Kč (poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 750 Kč). Soud proto nemohl než při procesní pasivitě žalujícího účastníka jeho žalobu do této částky jako zcela neprůkaznou zamítnout. 7. Žalobkyně požadovala přiznání úroků z prodlení od 30. 11. 2020. S tímto požadavkem žalobkyně se soud úplně neztotožňuje, neboť již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že:„ Bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.“ Dluh se stal splatným až učiněnou výzvou, resp. oznámením o postoupení pohledávky ze dne 15. 5. 2021, které bylo žalovanému zasláno dne 15. 5. 2021 žalovaný měl plnit do tří dnů, tj. do 18. 5. 2021. Žalovaný je tudíž v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ve smyslu § 1970 o. z., a byl povinen plnit, nikoliv však prvního den poté, jak uvádí dané rozhodnutí (to ještě odkazuje na ust. § 563 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013), ale bez zbytečného odkladu dle současné účinné úpravy v ust. § 1958 odst. 2 o. z. (v ostatním však zůstává uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nadále aplikovatelné). V oznámení ze dne 15. 5. 2021 byla určena lhůta 3 dnů, nicméně čas plnění závazný pro dlužníka může vyplývat vždy jedině ze smlouvy, ze zákona anebo ze soudního rozhodnutí a nemůže být určován věřitelem (viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014, s. 998-1014). Lhůta k plnění uvedená žalobkyní, ale zákonnou lhůtu nezkracuje, naopak by se dalo říct, že se jedná o prodloužení lhůty dané ust. § 1958 odst. 2 o. z., kdy za lhůtu bez zbytečného odkladu pro tento případ by se dala považovat lhůta v řádech dnů, soud proto vycházel při stanovení splatnosti ze lhůty prodloužené žalobkyní a přiznal jí úroky z prodlení od 19. 5. 2021 ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. Zároveň s ohledem na výše uvedené, kdy soud přiznal žalobkyni pouze částku 25 000 Kč představující bezdůvodné obohacení, soud zamítl požadavek žalobkyně na úroky z prodlení z částky 30 750 Kč od 30. 11. 2020 do 18. 5. 2021 a z částky 5 750 Kč od 19. 5. 2021 do zaplacení. 8. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala v řízení zaplacení částky v celkové výši 30 750 Kč, přičemž žaloba byla zamítnuta co do částky 5 750 Kč a úspěšná byla do částky 25 000 Kč. Co do 18,7 % předmětu řízení tak byl úspěšný žalovaný a co do 81,3 % předmětu řízení žalobkyně, žalovaný byl proto povinen uhradit žalobkyni 62,6 % jejích nákladů řízení. 100 % nákladů řízení žalobkyně by bylo představováno zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 230 Kč, odměnou advokáta za 2,5