20 C 364/2022-36 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 555 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 21. 1. 2021 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému částku ve výši 15 800 Kč. Žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které vyplnil žalovaný formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, v němž vyplnil své osobní údaje včetně telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaný měl také prostřednictvím webové stránky žalobkyně odsouhlasit znění všeobecných obchodních podmínek žalobkyně. Smlouva o zápůjčce byla žalovaným podepsána prostřednictvím PIN kódu, který žalobkyně žalovanému zaslala na uvedené telefonní číslo. Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 15 800 Kč a spolu s poplatkem ve výši 5 135 Kč měla být vrácena do 23. 2. 2021, což žalovaný neučinil. Žalovaný uhradil na dlužnou částku 10 500 Kč, tuto žalobkyně započetla na smluvní pokutu, náklady spojené s uplatněním pohledávky a byl o ni částečně ponížen poplatek. Žalovaný ani přes výzvy dosud žalobkyni zbývající dlužnou částku nezaplatil. Vedle zaplacení dlužné jistiny požadovala žalobkyně také zaplacení zákonných úroků z prodlení. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz dne 23. 6. 2022, [číslo jednací], proti kterému podal žalovaný odpor a uvedl, že považuje smlouvu za neplatnou, neboť žalobkyně dostatečně neprověřila jeho úvěruschopnost a celá smlouva je v rozporu s dobrými mravy z důvodu nepřiměřených (skrytých) úroků. 3. Žalobkyně následně ve svém vyjádření ze dne 30. 9. 2022 v reakci na odpor žalovaného uvedla, že souhlasí s tím, aby žalovaný uhradil částku ve výši 5 300 Kč, zákonné úroky z prodlení z této částky a náklady řízení. 4. Soud ve věci nařídil jednání, z kterého se právní zástupce žalobkyně omluvil a souhlasil s tím, aby soud jednal v jeho nepřítomnosti. Žalovaný ač řádně předvolán, se k nařízenému jednání nedostavil. Soud tak v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti účastníků. 5. Ve věci dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu a má za prokázané: Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 24. 1. 2021 soud zjistil, že obsahuje údaje o žalobkyni a žalovaném, podpis žalovaného není připojen, je uveden pouze PIN kód. Výše zápůjčky je ve smlouvě uvedena v částce 15 800 Kč, dále je ve smlouvě uveden poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 135 Kč. Splatnost zápůjčky byla stanovena na 23. 2. 2021. Z výpisu z účtu od [právnická osoba] soud zjistil, že dne 24. 1. 2021 byla z účtu žalobkyně [číslo] zaslána na účet č. [bankovní účet] částka ve výši 15 800 Kč. Z upomínky ze dne 2. 3. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 21 969 Kč. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 3. 2. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzván k úhradě částky 6 300 Kč do tří dnů. Tato výzva byla žalovanému zaslána dne 4. 2. 2022, jak vyplývá z podacího archu. 6. Po právní stránce byla věc soudem posouzena dle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně, neunesla důkazní břemeno, když v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena předmětná smlouva o zápůjčce, neboť smlouva byla předložena bez podpisu žalovaného. Soud si je vědom, že měla být tato smlouva uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, nicméně žalobkyně v řízení pouze prokázala (viz potvrzení o platbě), že byla žalovanému poukázána částka 15 800 Kč. Poskytnutí peněžních prostředků ve výši 15 800 Kč žalovanému tak bylo prokázáno, nicméně nebyl prokázán právní důvod (uzavření smlouvy o zápůjčce včetně sjednaných podmínek, zejména poplatků a úroků), soud proto postupoval dle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť se jedná ze strany žalovaného o bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni uhradit. 8. Žalobkyně uvedla, že žalovaný měl uhradit jistinu ve výši 15 800 Kč a poplatek ve výši 5 135 Kč, a dále že eviduje dílčí platby žalovaného ve výši 10 500 Kč. Jelikož nebylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce, nevznikl žalobkyni ani nárok na uhrazení tvrzeného poplatku. Dílčí platby žalovaného ve výši 10 500 Kč bylo proto třeba započíst na jistinu (resp. bezdůvodné obohacení ve výši 15 800 Kč). Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni zbývající část ve výši 5 300 Kč (s čímž ostatně žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 30. 9. 2022 souhlasila). Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 9. Žalobkyně požadovala přiznání úroků z prodlení od 24. 2. 2021. S tímto požadavkem žalobkyně se soud úplně neztotožňuje, neboť již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že:„ Bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.“ Dluh se stal splatným až učiněnou výzvou ze dne 3. 2. 2022, která byla žalovanému zaslána dne 4. 2. 2022 žalovaný měl plnit do tří dnů, tj. do 14. 2. 2022. Žalovaný je tudíž v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ve smyslu § 1970 o. z., a byl povinen plnit, nikoliv však prvního den poté, jak uvádí dané rozhodnutí (to ještě odkazuje na ust. § 563 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013), ale bez zbytečného odkladu dle současné účinné úpravy v ust. § 1958 odst. 2 o. z. (v ostatním však zůstává uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nadále aplikovatelné). V oznámení ze dne 3. 2. 2022 byla určena lhůta 3 dnů, nicméně čas plnění závazný pro dlužníka může vyplývat vždy jedině ze smlouvy, ze zákona anebo ze soudního rozhodnutí a nemůže být určován věřitelem (viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014, s. 998-1014). Lhůta k plnění uvedená žalobkyní, ale zákonnou lhůtu nezkracuje, naopak by se dalo říct, že se jedná o prodloužení lhůty dané ust. § 1958 odst. 2 o. z., kdy za lhůtu bez zbytečného odkladu pro tento případ by se dala považovat lhůta v řádech dnů, soud proto vycházel při stanovení splatnosti ze lhůty prodloužené žalobkyní a přiznal jí úroky z prodlení od 15. 2. 2022 ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. Zároveň s ohledem na výše uvedené, kdy soud přiznal žalobkyni pouze částku 5 300 Kč představující bezdůvodné obohacení, soud zamítl požadavek žalobkyně na úroky z prodlení z částky 19 555 Kč od 24. 2. 2021 do 14. 2. 2022 a z částky 14 255 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení. 10. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala v řízení zaplacení částky v celkové výši 19 555 Kč, přičemž žaloba byla zamítnuta co do částky 14 255 Kč a úspěšná byla do částky 5 300 Kč. Co do 72,9 % předmětu řízení tak byl úspěšný žalovaný a co do 27,1 % předmětu řízení žalobkyně, žalobkyně je tak povinna uhradit žalovanému 45,8 % jejích nákladů řízení. 100 % nákladů řízení žalovaného je představováno paušální náhradou za 1 úkon dle § 1 odst. 1, 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, po 300 Kč (odpor). Celkem tak 300 Kč, přičemž 45,8 % tvoří částku 137,40 Kč.