20 C 534/2021-32 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 6 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byla dne 16. 6. 2017 uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku prostřednictvím jedinečného osobního uživatelského účtu na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně smlouva o revolvingovém úvěru. Svoji vůli žalovaný projevil tak, že do pole v uživatelském účtu vložil jedinečný identifikační kód. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit úrok ve výši 8,5 % měsíčně z poskytnutého úvěru a poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky, nejméně však ve výši 1 000 Kč. Žalovaný čerpal částku ve výši 6 000 Kč, kterou měl v souladu se smlouvou splácet, a to vždy minimálně ve výši uvedené ve výpisu. Žalovaný z celkové čerpané výše úvěru neuhradil právní předchůdkyni žalobkyně jistinu úvěru ve výši 6 000 Kč, tu měl v souladu s příslušnými výpisy generovanými na uživatelském účtu vrátit do 16. 10. 2017. Žalobkyně tak požaduje po datu splatnosti od 17. 10. 2017 zákonný úrok z prodlení, účelně vynaložené náklady ve výši 500 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 1 807 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou ze dne 20. 12. 2019 na společnost [právnická osoba], [IČO], a ta ji postoupila smlouvou ze dne 20. 12. 2019 na žalobkyni. 2. Žalovaný k podané žalobě uvedl, že od společnosti [právnická osoba] si nikdy žádné peníze nepůjčoval. Žalovaný má za to, že se musí jednat o podvod, kdy se za něj mohl vydávat a půjčit si peníze jistý„ [jméno] [jméno]“. S uváděnou společností žalovaný žádné smlouvy neuzavíral, pokud by nějakou smlouvu podepsal, určitě by ji měly obě strany řádně podepsanou 3. Ve věci dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu a má za prokázané: 4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 16. 6. 2017 soud zjistil, že obsahuje údaje o právní předchůdkyni žalobkyně a žalovaném, úvěrový limit byl sjednán ve výši 35 000 Kč, smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Součástí smlouvy byly Obchodní podmínky a Sazebník. Žalovaný byl povinen splácet úvěr, úroky z úvěru a poplatek za čerpání pravidelnými měsíčními splátkami ve výši odpovídající minimálním splátkám dle Obchodních podmínek, tj. ve výši (a) 12,50 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání nebo (b) 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to vždy 30. den každého kalendářního měsíce počínaje dnem 16. 6. 2017 Smlouva o revolvingovém úvěru neobsahuje podpis žalovaného. Součástí smlouvy byly informace o spotřebitelském úvěru a Obchodní podmínky [právnická osoba] [příjmení] [jméno]. 5. Z výpisu z účtu od [anonymizováno] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet č. [bankovní účet] dne 16. 6. 2017 částku ve výši 6 000 Kč. 6. Z výpisu z účtu od [anonymizováno] (ekonto) má soud za zjištěné, že žalovaný měl v roce 2017 bankovní účet [číslo] (kód banky [anonymizováno] je [číslo]). 7. Z platebních informací, výpisů z účtu, [variabilní symbol], bylo zjištěno, že ke dni 16. 7. 2017 měl žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradit celkem 7 260 Kč (celkově dlužil dle právní předchůdkyně žalobkyně), ke dni 16. 8. 2017 – 6 787 Kč, kde dni 16. 9. 2017 – 7 564 Kč, ke dni 16. 10. 2017 – 8 324 Kč. 8. Ze smluv o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni – nejprve byla postoupena na společnost [právnická osoba], později na žalobkyni. (v příloze byla pohledávka žalovaného uvedena na řádku [číslo]). 9. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínky ze dne 6. 5. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky na žalobkyni s tím, že má dlužná částka být uhrazena do sedmi dnů. Oznámení bylo žalovanému zasláno dne 15. 5. 2020 na adresu [adresa žalovaného], jak vyplývá z podacího lístku ze dne 15. 5. 2020. 10. Z Loan application info soud zjistil, že obsahuje údaje o žalovaném, údaje o úvěru. Uvedené informace nejsou žalovaným podepsány. 11. Z výpisu z centrální evidence obyvatel týkající se žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný má od 3. 1. 2018 trvalou adresu pobytu evidovanou na adrese [adresa žalovaného] adresa úřadu. 12. Po právní stránce byla věc soudem posouzena dle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu ust. 1879 o. z., neunesla důkazní břemeno, kdy v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena předmětná smlouva o revolvingovém úvěru, neboť smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 16. 6. 2017 byla předložena bez podpisu žalovaného. Soud si je vědom, že měla být tato smlouva uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, nicméně žalobkyně v řízení pouze prokázala z předložených výpisů z účtu, že žalovanému byla zaslána částka ve výši 6 000 Kč na jeho bankovní účet. Nicméně nebyl prokázán právní důvod (uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru včetně sjednaných podmínek, zejména poplatku za poskytnutí úvěru), soud proto postupoval dle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť se jedná ze strany žalovaného o bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni uhradit. Bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen vrátit žalobkyni jako aktivně legitimovanému subjektu, neboť pohledávka za žalovaným byla dne 20. 12. 2019 postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. Na postupníka přitom může přejít i pohledávka z bezdůvodného obohacení, ačkoliv byla ve smlouvě o postoupení kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy o zápůjčce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009). K námitce žalovaného, že mu žalobkyně či její právní předchůdkyně nezasílala písemnosti na adresu jeho trvalé pobytu, který má od 3. 1. 2018 na adrese [adresa žalovaného] (adresa úřadu), soud pro úplnost uvádí, že bylo především povinnosti žalovaného jako dlužníka, který obdržel na svůj bankovní účet částku 6 000 Kč, informovat věřitele o případné změně svého bydliště či doručovací adresy. Skutečnost, že žalovanému se nedostaly písemnosti od žalobkyně či právní předchůdkyně žalobkyně do vlastních rukou, nemá navíc žádný vliv na to, že žalovaný je povinen vrátit částku 6 000 Kč, která mu prokazatelně byla zaslána na bankovní účet, zpět věřiteli, tj. v daném případě žalobkyni. 14. Žalobkyně požadovala přiznání úroků z prodlení od 17. 10. 2017. S tímto požadavkem žalobkyně se soud neztotožňuje, neboť již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že:„ Bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.“ Dluh se stal splatným až učiněnou výzvou, resp. oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 5. 2020, které bylo žalovanému zasláno dne 15. 5. 2020 žalovaný měl plnit do 7 dnů od odeslání výzvy, tj. do 22. 5. 2020. Žalovaný je tudíž v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ve smyslu § 1970 o. z., a byl povinen plnit, nikoliv však prvního den poté, jak uvádí dané rozhodnutí (to ještě odkazuje na ust. § 563 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013), ale bez zbytečného odkladu dle současné účinné úpravy v ust. § 1958 odst. 2 o. z. (v ostatním však zůstává uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nadále aplikovatelné). V oznámení ze dne 6. 5. 2020 byla určena lhůta 7 dnů, nicméně čas plnění závazný pro dlužníka může vyplývat vždy jedině ze smlouvy, ze zákona anebo ze soudního rozhodnutí a nemůže být určován věřitelem (viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721-2054), 1. vydání, 2014, s. 998-1014). Lhůta k plnění uvedená žalobkyní, ale zákonnou lh