20 C 579/2021-13 — Obvodní soud pro Prahu 3

Žalobkyně se před zdejším soudem domáhala podanou žalobou toho, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku ve výroku tohoto rozsudku uvedenou s tím, že žaloba byla odůvodněna následovně: Mezi účastníky řízení byla dne 19. 1. 2016 uzavřena pojistná smlouva [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli. Pojištění bylo sjednáno od 20. 1. 2016. Pojistné bylo splatné ročně a činilo 2 200 Kč. Pojištění zaniklo ke dni 30. 4. 2021 pro neplacení pojistného. Žalovanému zůstal u žalobkyně dluh na nezaplaceném pojistném ve výši 1 492 Kč. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V řízení soudem zjištěný (prokázaný) skutkový stav je na základě posouzení předložených listin shodný, jak jej žalobkyně vymezila ve své žalobě (viz již výše). Po právní stránce soud věc posoudil podle ust. § 2758 odst. 1 občanského zák. (č. 89/2012, dále jen „o. z.) podle něhož platí, že pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník (zde žalovaný) se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle ust. § 2782 o. z. má pak pojistitel právo na pojistné za (celou) dobu trvání pojištění. Žalobkyně měla v řízení prokázat (jen) vznik pojistně-právního vztahu, rozsah dohodnutého pojistného a naopak žalovaný, aby se ubránil, musela by tvrdit a samozřejmě i prokazovat, že dohodnuté pojistné v určeném období uhradil, popř. že pojistně-právní vztah již v uvedeném období netrval. To však žalovaný neučinil, a soud proto žalobě vyhověl. Požadované příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení bylo přiznáno v souladu s ust. 1970 o. z. v sepjetí s ust. § 2 nyní účinného nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého v řízení zcela úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Výše náhrady nákladů řízení odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 400 Kč, odměně advokáta za 2,5 úkonu právní služby dle ust. § 8 odst. 1 a 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, po 200 Kč, náhradě hotových výdajů za 3 úkony právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a), ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění – půl úkonu). Celkem náklady řízení činí 1 368 Kč.