21 C 13/2022-46 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou doručenou soudu dne 11. 1. 2022, ve znění doplnění ze dne 9. 8. 2022, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 1 582 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že v provozovně žalovaného provedla kontrolu, při níž bylo zjištěno 31 kusů výrobků porušujících práva duševního vlastnictví. Žalobkyně následně uvedené výrobky uskladnila a poté zničila jako padělky. Žalovaná částka 1 582 Kč pak představuje náhradu nákladů vynaložených žalobkyní na skladování a likvidaci předmětných výrobků Uvedenou částku vyúčtovala žalobkyně žalovanému fakturou ze dne 25. 1. 2018, splatnou dne 8. 2. 2018. Žalovaný však dosud ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ o. s. ř.”), projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř., žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Na základě předložených listin soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalobkyně provedla u žalovaného dne 13. 11. 2016 kontrolu a následně zajistila celkem 31 kusů výrobků, které porušovali některá práva duševního vlastnictví. Žalobce tyto výrobky uskladnil mimo dosah žalovaného a následně zlikvidoval za celkovou částku 1 582 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě této částky fakturou ze dne 25. 1. 2018, splatnou dne 8. 2. 2018 a upomínkou ze dne 25. 5. 2018 6. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně provedla kontrolu v provozovně žalovaného ve smyslu zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád) a zákona č. 64/1986 o České obchodní inspekci, přičemž zjistila, že žalovaný nabízel k prodeji a skladoval výrobky, které porušovaly některá práva duševního vlastnictví. Z tohoto důvodu žalobkyně tyto výrobky zabavila a uskladnila mimo dosah žalovaného a následně zlikvidovány, a to v souladu s ust. § 7b odst. 2 a odst. 7 zákona. Ve smyslu ust. § 7b odst. 2 věty druhé uvedeného zákona pak žalobkyni proti žalovanému vznikl nárok na úhradu nákladů na skladování a jejich likvidaci. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, soud žalobě vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 8. Zároveň soud uložil žalovanému povinnost uhradit soudní poplatek, jehož výše dle položky 1 bod 1 písm. a) přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, činí 1 000 Kč, a který je z důvodu osvobození žalobkyně od soudního poplatku povinen uhradit žalovaný dle ust. § 2 odst. 3 citovaného zákona.