4 C 40/2022-61 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 31 478,89 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně (spol. [anonymizována čtyři slova]) a žalovaná uzavřely na základě žádosti žalované ze dne [datum] Smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěrový rámec do 35 000 Kč za účelem úhrady prodejní ceny zboží a služeb. Na základě toho byly dne [datum] poskytnuty žalované finanční prostředky ve výši 11 978 Kč, které se žalovaná zavázela splácet v měsíčních splátkách. Protože žalovaná splátky řádně nehradila, byl celý dluh ke dni [datum] prohlášen za splatný a začal být úročen. Smlouvou ze dne [datum] byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 29 281,28 Kč (včetně úroku), poplatků ve výši 700 Kč, pokut ve výši 478,76 Kč a pojistného ve výši 918,85 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní úrok ve výši 3 643,23 Kč a déle od [datum] ve výši 23,76 % ročně z dlužné částky a dále zákonný úrok z prodlení od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 4. Z listinných důkazů nacházejících se ve spise soud dospěl následujícím skutkovým zjištěním. 5. Z žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že v této smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavazuje poskytnout žalované úvěr za účelem úhrady ceny zboží ve výši 11 978 Kč a žalovaná se zavazuje tuto částku spolu s úrokem ve výši 23,76 % ročně a pojistným vrátit v 20 měsíčních splátkách po 627 Kč Součástí smlouvy je ujednání o smluvní pokutě za prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a poplatky ve výši 700 Kč. Ve smlouvě žalovaná uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 22 000 Kč, výdaje na bydlení a další pravidelné platby činí 16 000 Kč Součástí smlouvy jsou Sazebník pro úvěry, Produktové podmínky pro revolvingové úvěry, Rámcová smlouva a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Smlouvy i formulář jsou podepsané žalovanou. Součástí smlouvy je kopie občanského průkazu žalované a informace o bonitě klienta obsahující pouze údaje o počtu úvěrů, k [datum] – žádný. 6. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že tímto je oznamováno žalované schválení úvěrového rámce a uzavřen úvěrové smlouvy [číslo]. 7. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že tímto právní předchůdkyně žalobkyně odstupuje od úvěrové smlouvy [číslo] vyzývá žalovanou k úhradě dlužné částky. 8. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že tímto žalobkyně oznamuje žalované postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy [číslo]. 9. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že tímto žalobkyně vyzývá žalovanou k úhradě dlužné částky do 7 dnů. Dle podacího lístku byl dopis odeslán [datum]. 10. Z platební historie úvěrové smlouvy [číslo] soud zjistil, že k [datum] činila dlužná částka 35 122,12 Kč. 11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. 12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle odst. 3 vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení. 13. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 15. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně byla uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru [číslo] která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně však před uzavřením této smlouvy nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 daného zákona. V daném případě z doložených listin vyplývá, že údaje ohledně majetkových poměrů žalované nebyly z žádných listin ověřovány. Což žalobkyně nesporovala ani přes výzvu ze dne [datum], na základě které pouze zvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalované se vycházelo pouze z údajů o čistém příjmu 22 000 Kč, měsíčních pravidelných výdajích 16 000 Kč a dále z registru dlužníků. 16. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy. 17. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen„ Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož pak vnitrostátní sankce spočívající v relativní neplatnosti úvěrové smlouvy nesplňují požadavky čl. 23 Směrnice, je třeba zajistit plný účinek Směrnice tím, že bude k neplatnosti smlouvy přihlédnuto i v případě, že spotřebitel neplatnost nenamítne. Dle Soudního dvora je třeba postupovat tímto způsobem též z důvodu existence nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat normy určené k jeho ochraně. 18. K tomu je třeba podotknout, že důraz je třeba klást i na povinnost vést a uchovávat záznamy týkající se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, proto se nemůže povinnosti řádně doložit posouzení úvěruschopnosti žalované zprostit ani žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena jejím právním předchůdcem. Nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právního předchůdce žalobkyně má za následek dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). 19. S ohledem na uvedené má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, spotřebitelská smlouva ze dne [datum] je tak absol