5 C 209/2021-12 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 073 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že se jedná o neuhrazenou cenu za dodávky vody dle Smlouvy o dodávce vody [číslo] uzavřené dne 11. 8. 2011 mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalovaného [titul] [jméno] [příjmení] Smlouvou se žalobkyně zavázala dodávat vodu z vodovodu do odběrného místa č. OM [číslo] na adrese [adresa]. Právní předchůdce žalovaného, potažmo žalovaný, svoji smluvní povinnost porušil, když na vyúčtování spotřeby vody za období od 1. 4. 2019 do 27. 11. 2019 daňovým dokladem [číslo] ze dne 9. 7. 2020, splatným dne 26. 7. 2020, znějícím na částku 1 073 Kč, neuhradil ničeho. Vyúčtování dodávek vody nebylo nikterak reklamováno a dlužná částka nebyla žalovaným uhrazena ani k předžalobní upomínce ze dne 20. 10. 2021. Vzhledem k tomu, že se žalovaný nesplněním svého peněžitého dluhu dostal do prodlení, uplatnila žalobkyně také nárok na úhradu úroku z prodlení, a to od dne následujícího po datu splatnosti vystaveného daňového dokladu do zaplacení. 2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil. 3. Soud za postupu podle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“ věc projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházeje přitom z listinných důkazů, které žalobkyně soudu předložila. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, soud doručil účastníkům v souladu s § 45 až § 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). Žádný z účastníků o nařízení jednání nepožádal. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině částky 10 000 Kč. Jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci práva odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Soud proto postupoval podle § 157 odst. 4 o. s. ř. a z předložených listin (Smlouva o dodávce vody [číslo] ze dne 11. 8. 2011, daňový doklad [číslo] ze dne 9. 7. 2020, cenový výměr CV [číslo], sdělení o skončení řízení o pozůstalosti po RNDr. [jméno] [příjmení] ze dme 22. 10. 2020, Výzva k úhradě daňového dokladu ze dne 7. 12. 2020, Předžalobní upomínka ze dne 20. 10. 2021, včetně dodejky) učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalovaného byla dne 11. 8. 2011 uzavřena Smlouva o dodávce vody, na základě které žalobkyně dodávala vodu z vodovodu do odběrného místa č. OM [číslo] na adrese [adresa]. Za spotřebu vody v období od 1. 4. 2019 do 27. 11. 2019 byl právní předchůdce žalovaného povinen uhradit žalobkyni částku 1 073 Kč. Tato povinnost přešla na žalovaného dle konečného rozhodnutí ve věci řízení o pozůstalosti po RNDr. [jméno] [příjmení]. Žalovaný, ač vyzýván, cenu za dodávky vody v zažalované výši 1 073 Kč neuhradil, a to ani částečně. Žalovaným nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že pohledávku již, byť z části, zaplatil. Vzhledem k výše uvedenému závěru o skutkovém stavu je zřejmé, že soud z předložených listinných důkazů zjistil skutkový stav shodně tak, jak jej popsala žalobkyně v žalobě. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalovaného byla platně uzavřena smlouva o dodávce vody ve smyslu § 8 odst. 6 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích a vyhlášky č. 428/2001 Sb. Dodávky vody jsou upraveny § 15 a násl. zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích. Žalobkyně prokázala, že svoji povinnost dodávat vodu z vodovodu splnila, naopak žalovaný neprokázal, že by za uvedenou činnost žalobkyni zaplatil sjednanou cenu. Povinnost uhradit závazek vůči žalobkyni přešla na žalovaného v souladu s § 2009 odst. 1 a § 1701 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a dále v souladu s rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 3 č. j. 13 D 786/2019-233 ze dne 22. 10. 2020. 7. Za tohoto stavu soud žalobnímu návrhu vyhověl včetně práva na úrok z prodlení, které vyplývá z § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 9. Lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.