5 C 59/2022-17 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 050 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že se jedná o neuhrazené pojištění odpovědnosti z provozu vozidla za období od 29. 5. 2020 do 30. 9. 2020 stran vozidla [registrační značka], VIN: [anonymizováno], které bylo evidováno jako provozované žalovaným. V souladu s § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, uplatnila žalobkyně nárok na zaplacení příspěvku za každý den porušení povinnosti mít uzavřené pojištění odpovědnosti z provozu vozidla po celou dobu jeho registrace. Žalovaný byl k úhradě příspěvku žalobkyní několikrát bezvýsledně vyzýván. Na svém dluhu neuhradil ničeho ani k následné předžalobní upomínce žalobkyně ze dne 23. 6. 2021. 2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil. 3. Soud za postupu podle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.) věc projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházeje přitom z listinných důkazů, které žalobkyně soudu předložila. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, soud doručil účastníkům v souladu s § 45 až § 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). Žádný z účastníků o nařízení jednání nepožádal. 4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5. Z Výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 19. 11. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně požadovala na žalovaném ve lhůtě 60 dnů od doručení výzvy úhradu příspěvku ve výši 10 750 Kč z důvodu, že provozoval vozidlo [registrační značka], přičemž za období od 29. 5. 2020 do 30. 9. 2020 neuhradil povinné pojištění z provozu vozidla. Z Upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 25. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný byl opětovně vyzván k úhradě dlužné částky vztahující se k období od 29. 5. 2020 do 30. 9. 2020 a to ve výši 11 100 Kč. Z Předžalobní upomínky ze dne 23. 6. 2021 včetně podacího archu a sledování zásilky bylo zjištěno, že žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván i před samotným podáním žaloby. 6. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: 7. Žalobkyně je [název žalobkyně], které podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, (dále jen zákon č. 168/1999 Sb.), náleží příspěvek za každý den porušení povinnosti spočívající mít uzavřené pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, (dále jen povinné ručení) po celou dobu registrace vozidla v registru vozidel. Vozidlo s [registrační značka], jehož byl v požadovaném období podle registru vozidel žalovaný provozovatel, nemělo uhrazené povinné ručení za období od 29. 5. 2020 do 30. 9. 2020. Žalovaný, ač vyzýván, příspěvek v zažalované výši 11 050 Kč neuhradil, a to ani částečně. 8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 9. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři (rozuměno žalobkyni) příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle odstavce druhého, při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Z třetího odstavce vyplývá, že výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. 10. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. 11. Podle § 1968 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 12. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 14. Žalovaný byl podle registru silničních vozidel provozovatelem vozidla s [registrační značka], a proto byl také povinen stran něj hradit pojištění odpovědnosti z jeho provozu, jak vyplývá z § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. Jelikož žalovaný tuto povinnost za období od 29. 5. 2020 do 30. 9. 2020 nesplnil, dostal se s plněním této povinnosti do prodlení a podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. založil nárok žalobkyně na úhradu příspěvku ve výši žalobou požadované. Žalobkyně přitom k určení jeho osoby jako povinné k úhradě příspěvku postupovala v souladu s § 4 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. 15. Žalobkyni vedle práva na zaplacení příspěvku, vzniklo i právo požadovat po žalovaném rovněž zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to po uplynutí 60 denní lhůty určené k zaplacení dlužné částky, stanovené výzvou ze dne 19. 11. 2020. 16. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř a zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na jejich náhradu, kterou tvoří zaplacený soudní poplatek (800 Kč) a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží mimosmluvní odměna stanovená dle § 7 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen AT) za 3 úkony právní služby v plné výši po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a podání žaloby), paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 AT za shora uvedené úkony právní služby po 100 Kč a náhrada za DPH 21 % ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. O náhradě nákladů bylo rozhodnuto podle § 14b AT, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touže žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, požadované peněžité plnění nepřevyšovalo 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. 17. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám právní zástupkyně žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.