5 C 69/2022-21 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 491 Kč s příslušenstvím a částku 3 731 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že se jedná o neuhrazené pojištění odpovědnosti z provozu vozidla za období od 1. 6. 2019 do 31. 10. 2019 a dále za období od 1. 11. 2019 do 12. 1. 2020 stran vozidla [registrační značka], VIN: [anonymizováno], které bylo evidováno jako provozované žalovaným. V souladu s § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, uplatnila žalobkyně nárok na zaplacení příspěvku za každý den porušení povinnosti mít uzavřené pojištění odpovědnosti z provozu vozidla po celou dobu jeho registrace. Žalovaný byl k úhradě příspěvku žalobkyní několikrát bezvýsledně vyzýván. Na svém dluhu neuhradil ničeho ani k následné předžalobní upomínce žalobkyně ze dne 27. 10. 2021 a ze dne 1. 11. 2021. 2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil. 3. Soud za postupu podle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.) věc projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházeje přitom z listinných důkazů, které žalobkyně soudu předložila. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, soud doručil účastníkům v souladu s § 45 až § 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). Žádný z účastníků o nařízení jednání nepožádal. 4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5. Z Výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 22. 4. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně požadovala na žalovaném ve lhůtě 60 dnů od doručení výzvy úhradu příspěvku ve výši 7 191 Kč z důvodu, že provozoval vozidlo [registrační značka], přičemž za období od 1. 6. 2019 do 31. 10. 2019 neuhradil povinné pojištění z provozu vozidla. Z Výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 9. 9. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně požadovala na žalovaném ve lhůtě 60 dnů od doručení úhradu příspěvku ve výši 3 431 Kč z důvodu, že provozoval vozidlo [registrační značka], přičemž za období od 1. 11. 2019 do 12. 1. 2020 neuhradil povinné pojištění z provozu vozidla. Z Upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 29. 7. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný byl opětovně vyzván k úhradě dlužné částky vztahující se k období od 1. 6. 2019 do 31. 10. 2019 a to ve výši 7 525,80 Kč. Z Upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 7. 1. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný byl opětovně vyzván k úhradě dlužné částky vztahující se k období od 1. 11. 2019 do 12. 1. 2020 a to ve výši 3 760,80 Kč. Z Předžalobní upomínky ze dne 27. 10. 2021 včetně podacího archu a sledování zásilky bylo zjištěno, že žalovaný byl k úhradě dlužné částky vztahující se k období od 1. 6. 2019 do 31. 10. 2019 vyzván i před samotným podáním žaloby. Z Předžalobní upomínky ze dne 3. 11. 2021 včetně podacího archu a sledování zásilky bylo zjištěno, že žalovaný byl k úhradě dlužné částky vztahující se k období od 1. 11. 2019 do 12. 1. 2020 vyzván i před samotným podáním žaloby. 6. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: 7. Žalobkyně je [název žalobkyně], které podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, (dále jen zákon č. 168/1999 Sb.), náleží příspěvek za každý den porušení povinnosti spočívající mít uzavřené pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, (dále jen povinné ručení) po celou dobu registrace vozidla v registru vozidel. Vozidlo s [registrační značka], jehož byl v požadovaném období podle registru vozidel žalovaný provozovatel, nemělo uhrazené povinné ručení za období od 1. 6. 2019 do 31. 10. 2019 a dále za období od 1. 11. 2019 do 12. 1. 2020. Žalovaný, ač vyzýván, příspěvek v zažalované výši 7 491 Kč a 3 731 Kč, tj. v celkové výši 11 222 Kč neuhradil, a to ani částečně. 8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 9. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen osoba povinná k zaplacení příspěvku) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři (rozuměno žalobkyni) příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle odstavce druhého, při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Z třetího odstavce vyplývá, že výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. 10. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. 11. Podle § 1968 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 12. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 14. Žalovaný byl podle registru silničních vozidel provozovatelem vozidla s [registrační značka], a proto byl také povinen stran něj hradit pojištění odpovědnosti z jeho provozu, jak vyplývá z § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. Jelikož žalovaný tuto povinnost za období od 1. 6. 2019 do 31. 10. 2019 a dále za období od 1. 11. 2019 do 12. 1. 2020 nesplnil, dostal se s plněním této povinnosti do prodlení a podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. založil nárok žalobkyně na úhradu příspěvku ve výši žalobou požadované. Žalobkyně přitom k určení jeho osoby jako povinné k úhradě příspěvku postupovala v souladu s § 4 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. 15. Žalobkyni vedle práva na zaplacení příspěvku, vzniklo i právo požadovat po žalovaném rovněž zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to po uplynutí 60 denní lhůty určené k zaplacení dlužné částky ve výši 7 491 Kč, stanovené výzvou ze dne 22. 4. 2020 a dále po uplynutí 60 denní lhůty určené k zaplacení dlužné částky ve výši 3 731 Kč, stanovené výzvou ze dne 9. 9. 2020. 16. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř a zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na jejich náhradu, kterou tvoří zaplacený soudní poplatek (800 Kč) a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží mimosmluvní odměna stanovená dle § 7 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen AT) za 3 úkony právní služby v plné výši po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a podání žaloby), paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 AT za shora uvedené úkony právní služby po 100 Kč a náhrada za DPH 21 % ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. O náhradě nákladů bylo rozhodnuto podle § 14b AT, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touže žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, požadované peněžité plnění nepřevyšovalo 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. 17. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám právní zástupkyně žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.