5 C 89/2021-31 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 524 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaná jela dne 19. 11. 2020 pražskou hromadnou dopravou (metrem - linkou B), při kontrole se neprokázala platnou jízdenkou a k výzvě revizora na místě a ani dodatečně neuhradila jízdné (24 Kč) a přirážku k jízdnému (1 500 Kč). Úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonné výši ode dne následujícího po dni kontroly, kdy byla žalovaná poprvé vyzvána k úhradě dlužné částky. Žalovaná ničeho nezaplatila ani poté, co byla vyzvána předžalobní upomínkou. Podáním ze dne 23. 7. 2021 vzala žalobkyně svoji žalobu částečně zpět a nadále požadovala po žalované úhradu pouze 24 Kč představujících neuhrazené jízdné. 2. Žalovaná zůstala nečinná a k podané žalobě se nevyjádřila. 3. Soud za postupu podle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“ věc projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházeje přitom z listinných důkazů, které žalobkyně soudu předložila. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, soud doručil účastníkům v souladu s § 45 až § 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). Žádný z účastníků o nařízení jednání nepožádal. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině částky 10 000 Kč. Jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci práva odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Soud proto postupoval podle § 157 odst. 4 o. s. ř. a z předložených listin (Zápis o přepravní kontrole [číslo] Předžalobní upomínka ze dne 14. 1. 2021 včetně dokladu o odeslání, Smluvní přepravní podmínky PID 1. 8. 2008, Tarif PID 1. 8. 2018) učinil následující závěr o skutkovém stavu: Ze zápisu o provedené přepravní kontrole soud zjistil, že žalovaná cestovala dne 19. 11. 2020 pražskou hromadnou dopravou (metrem - linkou B) bez platné jízdenky a ani k výzvě revizora (pracovníka žalobkyně) pohledávku na místě neuhradila. Žalovanou nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že pohledávku již, byť z části, zaplatila. Vzhledem k výše uvedenému závěru o skutkovém stavu je zřejmé, že soud z předložených listinných důkazů zjistil skutkový stav shodně tak, jak jej popsala žalobkyně v žalobě. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Nárok žalobkyně vyplývá ze smlouvy o přepravě ve smyslu § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, a § 37 odst. 2, 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v účinném znění, § 3 a § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční přepravu, v účinném znění, a Smluvních přepravních podmínky Pražské integrované dopravy (čl. 9 odst. 4). 7. Usnesením ze dne 5. 8. 2021 č. j.: 5 C 89/2021-23, které nabylo právní moci dne 7. 9. 2021, rozhodl soud k podání žalobkyně ze dne 23. 7. 2021 o částečném zastavení řízení co do částky 1 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 500 Kč od 20. 11. 2020 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 Kč od 20. 11. 2020 do zaplacení. 8. Za tohoto stavu soud žalobnímu návrhu vyhověl a rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku. 9. Žalované bylo v době, kdy cestovala dopravním prostředkem bez platného jízdního dokladu, 16 let. U žalované tak dle soudu byla dána způsobilost k uzavření smlouvy o přepravě osob, včetně všech jejích ujednání a důsledků vyplývajících z jejího porušení. I nezletilé dítě ve věku patnácti let je totiž zpravidla způsobilé k tomu, aby mohlo nástupem do dopravního prostředku uzavřít platnou přepravní smlouvu s vědomím, že mu tím vzniká povinnost zaplatit stanovené jízdné (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. II. ÚS 1864/16). 10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. l o. s. ř., a zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na jejich náhradu, kterou tvoří zaplacený soudní poplatek (400 Kč), mimosmluvní odměna právního zástupce podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT), za 3 úkony právní služby po 200 Kč (§ 14b odst. 1 AT - převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby), paušální náhrada hotových výdajů za každý z těchto úkonů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 AT) a náhrada za DPH 21 % ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 2 o. s. ř.) O náhradě nákladů bylo rozhodnuto podle § 14b AT, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, požadované peněžité plnění nepřevyšovalo 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. 11. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění povinnosti uložené výrokem I. rozsudku bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. Lhůta ke splnění povinnosti uložené výrokem II. rozsudku byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 větou druhou o. s. ř., a dále také s přihlédnutím k nízkému věku žalované a k sociální situaci rodiny, v níž žije.