7 C 140/2022-25 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se návrhem ze dne [datum] domáhala zaplacení částky 4 590 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný je držitelem televizního přijímače, kdy se přihlásil jako poplatník televizního poplatku dne [datum]. Žalovanému tedy vznikla povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši, tuto svou povinnost však nesplnil, když na poplatku neuhradil za měsíce od února 2019 do listopadu 2021 (včetně) částku 4 590 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky, tento však dosud dlužnou částku neuhradil. Vedle dlužné částky požadovala žalobkyně zákonné úroky z prodlení, vždy ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých televizních poplatků do dne vyhotovení žaloby, tj. do dne [datum], přičemž poplatky byly splatné nejpozději do 15. dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Žalobkyně tak úroky z prodlení kapitalizovala částkou 707,73 Kč. 3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, přičemž k jejímu následnému nesouhlasu ze dne [datum] soud nepřihlížel, neboť tento úkon již nebylo možné odvolat (srovnej § 41a odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že žalovaný se přihlásil jako televizní poplatník dne [datum]. Za měsíce únor 2019 až listopad 2021 (každý měsíc částku ve výši 135 Kč) dluží žalovaný na televizním poplatku celkem 4 590 Kč. Upomínkou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, ta mu byla uložena a připravena k vyzvednutí dne [datum]. 6. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů. Žalovaný splnil svou povinnost stanovenou ust. § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů a přihlásil se ke své poplatkové povinnosti. Poplatek byl dle ust. § 7 odst. 3 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů splatný nejpozději do 15. dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí, jelikož se v daném případě jednalo o fyzickou osobu, která je podnikatelem. Podle ustanovení § 8 odst. 8 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, z evidence poplatníků rozhlasového nebo televizního poplatku je povinen se odhlásit poplatník, který přestal být poplatníkem podle tohoto zákona, nebo byl osvobozen podle § 4 odst. 1, nebo neplatí rozhlasový nebo televizní poplatek podle § 5 odst. 2, do 15 dnů ode dne, kdy nastaly skutečnosti odůvodňující odhlášení. Podle důvodové zprávy k zákonu č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, poplatková povinnost zaniká, pokud nastane některý z případů uvedených v ustanovení § 8 odst. 8 a za předpokladu, že poplatník učiní právní úkon, kterým se odhlásí z evidence. 7. Na žalovaném bylo, aby v řízení tvrdil a prokázal, že dlužné poplatky za shora specifikované období v celkové výši 4 590 Kč zaplatil, to však neučinil, soud proto žalobě vyhověl. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, vznikl žalobkyni zároveň také nárok na zaplacení úroků z prodlení dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedené. Soud proto žalovanému uložil také povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení v kapitalizované výši 707,73 Kč. 8. Výrok o nákladech řízení se opírá o §142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Za takové náklady považuje soud v daném případě zaplacený soudní poplatek 400 Kč. Pokud jde o náklady vzniklé zastoupením žalobkyně ([anonymizováno]) advokátem, k nim se vyjádřil Ústavní soud v nálezu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 3344/12 Ústavní soud se zabýval specifickým postavením [anonymizováno], připustil, že činnost [anonymizováno] není výkonem veřejné moci, nicméně na poli svého působení se těší výsadnímu postavení (k čemuž má vytvořené i specifické podmínky) a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Ústavní soud akcentoval, že [anonymizováno] je v převážné míře financována z televizních poplatků a že televizní poplatek pokrývá velké procento nákladů rozpočtu. Z toho však nedovodil, že [anonymizováno] by měla jako subjekt nezávislý na státním rozpočtu, s vlastním majetkem, nárok na náhradu zastoupení advokátem coby dalšího svého příjmu, ale naopak dovodil, že je žádoucí a správné, aby si [anonymizováno] činnosti spojené se správnou a výběrem poplatků zabezpečovala sama, a že pokud [anonymizováno] vykonává správu agendy televizních poplatků, pak předávání agendy advokátní kanceláři za účelem vymáhání poplatků postrádá dle Ústavního soudu racionální smysl, zejména proto, že ve sporech o zaplacení televizního poplatku lze paušálně (výjimka je možná) očekávat, že postačí znalosti, jimiž disponují pracovníci právního útvaru [anonymizováno] Ústavní soud odkázal i na nález III. ÚS 2984/09, ve kterém se zabýval obecně otázkou zastoupení státu a osob veřejného práva advokátem v soudních řízeních a v konkrétní věci stěžovatele obce coby žalobce učinil Ústavní soud závěr, že pokud se řízení týká relativně běžné agendy obce, k jejímuž obstarávání a vyřizování je obec dostatečně vybavena, a v řízení se nevyskytne nic, co by vyžadovalo a odůvodňovalo aktivní zastupování advokátem, pak je náklad právního zastoupení takového specifického žalobce neúčelně vynaložený. V daném konkrétním případě byl předmětem řízení televizní poplatek za 28 měsíců, v řízení se nevyskytlo nic, co by průběh řízení skutkově či právně zkomplikovalo či ztížilo. Proto soud postupoval ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12 a nepřiznal žalobci náhradu nákladů vzniklých zastoupením advokátem. 9. Závěr, že náklady zastoupení advokátem nejsou účelné, však neznamená, že by procesně aktivnímu žalobci neměla být přiznána žádná náhrada nákladů řízení. Soud určil výši náhrady nákladů způsobem, který by odpovídal situaci, kdy by žalobkyně nebyla zastoupena advokátem a procesní úkony prováděla sama. Jde o zachování rovnosti účastníků ve smyslu článku 37 odst. 3 LZPS, na základě které Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 39/13 ze dne [datum], tedy v době, kdy ještě neplatila vyhláška č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu, připustil právo účastníka nezastoupeného advokátem na paušální náhradu hotových výdajů ve výši odpovídající náhradě podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu). Žalobkyni tak náleží náklady řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku a paušální odměně nezastoupeného účastníka. Soudní poplatek činil 400 Kč a paušální náhrada činila 2 úkony dle § 1 odst. 1, 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, po 100 Kč (žaloba a výzva k plnění). Celkem náklady řízení činí 600 Kč. Soud o nákladech řízení rozhodoval podle ustanovení upravující tzv. formulářové žaloby, neboť soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně vymáhá u soudu desítky pohledávek týkající se dlužných televizních poplatků a vzor žaloby, který byl použit v tomto řízení, je totožný se vzorem žalob v ostatních řízeních, pouze jsou doplňovány odlišné údaje specifické pro každého žalovaného, přičemž je zde i mi