7 C 58/2022-25 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se návrhem ze dne [datum] domáhala zaplacení částky 1 527 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný je držitelem televizního přijímače, kdy se přihlásil jako poplatník televizního poplatku dne [datum]. Žalovanému tedy vznikla povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši, tuto svou povinnost však nesplnil, když na poplatku neuhradil za měsíce říjen 2020, leden 2021, duben 2021 a červenec 2021 částku 1 527 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky, tento však dosud dlužnou částku neuhradil. Vedle dlužné částky požadovala žalobkyně zákonné úroky z prodlení, vždy ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých televizních poplatků do dne vyhotovení žaloby, tj. do dne [datum], přičemž poplatky byly splatné nejpozději do 15. dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Žalobkyně tak úroky z prodlení kapitalizovala částkou 100,10 Kč. 3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, přičemž k jejímu následnému nesouhlasu ze dne [datum] soud nepřihlížel, neboť tento úkon již nebylo možné odvolat (srovnej § 41a odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. 4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že žalovaný se přihlásil jako televizní poplatník dne [datum]. Za měsíce říjen 2020 (312 Kč), leden 2021 (405 Kč), duben 2021 (405 Kč) a červenec 2021 (405 Kč) dluží žalovaný na televizním poplatku celkem 1 527 Kč. Upomínkou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, ta mu byla uložena do schránky dne [datum]. 6. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů. Žalovaný splnil svou povinnost stanovenou ust. § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů a přihlásil se ke své poplatkové povinnosti. Poplatek byl dle ust. § 7 odst. 3 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů splatný nejpozději do 15. dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí, jelikož se v daném případě jednalo o fyzickou osobu, která je podnikatelem. Podle ustanovení § 8 odst. 8 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, z evidence poplatníků rozhlasového nebo televizního poplatku je povinen se odhlásit poplatník, který přestal být poplatníkem podle tohoto zákona, nebo byl osvobozen podle § 4 odst. 1, nebo neplatí rozhlasový nebo televizní poplatek podle § 5 odst. 2, do 15 dnů ode dne, kdy nastaly skutečnosti odůvodňující odhlášení. Podle důvodové zprávy k zákonu č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, poplatková povinnost zaniká, pokud nastane některý z případů uvedených v ustanovení § 8 odst. 8 a za předpokladu, že poplatník učiní právní úkon, kterým se odhlásí z evidence. 7. Na žalovaném bylo, aby v řízení tvrdil a prokázal, že dlužné poplatky za shora specifikované období v celkové výši 1 527 Kč zaplatil, to však neučinil, soud proto žalobě vyhověl. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, vznikl žalobkyni zároveň také nárok na zaplacení úroků z prodlení dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedené. Soud proto žalovanému uložil také povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení v kapitalizované výši 100,10 Kč. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 527 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava, návrh ve věci samé) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč.