11 C 11/2023-58 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Podáním ze dne 4. 1. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Dle žalobních tvrzení čerpal žalovaný na území Polské republiky v období od 1. 1. 2019 do 8. 3. 2019 zdravotní služby na účet žalobkyně, ačkoliv nebyl účasten v systému veřejného zdravotního pojištění v České republice, když se neoprávněně prokázal Evropským průkazem zdravotního pojištění vystaveným žalobkyní, který v rozporu s § 12 písm. j) bodu 1. a § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění po skončení pojištění nevrátil. Na výzvu Kanceláře zdravotního pojištění uhradila žalobkyně částku 13 302,71 Kč za péči čerpanou žalovaným. Následným šetřením žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v předmětném období čerpání zdravotních služeb účasten systému veřejného zdravotního pojištění v České republice ani v Polské republice, když v období od 1. 1. 2019 do 8. 3. 2019 neevidovala žalobkyně k žalovanému zaměstnanecký poměr ani trvalý pobyt na území České republiky. K datu provedené úhrady tak žalobkyni v důsledku protiprávního jednání žalovaného vznikla škoda, k jejíž úhradě byl žalovaný opakovaně požádán výzvami ze dne 25. 5. 2022 a dále 24. 11. 2021 zaslanými na jeho poslední známou adresu. Žalovaný dosud neuhradil ani část dluhu. 2. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř. a § 115a o. s. ř). Žalobkyně ani žalovaný na výzvu soudu nereagovali a soud má tedy za to, že nemají proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil. 3. Z provedených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Z potvrzení o provedení platby ze dne 10. 6. 2021 (č. l. 11) a ze dne 8. 11. 2021 (č. l. 16) bylo zjištěno, že žalobkyně uhradila částku 342 423,16 Kč a dne 8. 11. 2021 částku 77 105,07 Kč. 5. Z Evropského průkazu zdravotního pojištění žalovaného (č. l. 8) bylo zjištěno, že předmětný průkaz byl platný do 30. 4. 2020. 6. Z vyúčtování nákladů za poskytnuté věcné dávky vystaveného dne 10. 5. 2021 (č. l. 9) a z účetního okruhu (č. l. 10 a 18) bylo zjištěno, že Kancelář zdravotního pojištění vyzvala žalobkyni k úhradě částky 341 409,50 Kč za poskytnuté věcné dávky za 100 případů na bankovní účet č. [bankovní účet]. Součástí této platby byla částka vyúčtovaná z Polska za zdravotní péči poskytnutou žalovanému. 7. Z individuálního výkazu žalobkyně ze dne 21. 3. 2022 (č. l. 27) a ze dne 30. 8. 2022 (č. l. 35) bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje za žalovaným dluh v celkové výši 13 302,71 Kč za zdravotní služby čerpané v období od 17. 2. 2019 do 18. 2. 2019 ve výši 11 156 Kč, za období od 5. 3. 2019 do 6. 3. 2019 ve výši 407,49 a za zdravotní služby čerpané v období od 12. 12. 2018 do 27. 2. 2019 v celkové výši 1 738,94 Kč (tato péče však byla fakturovaná žalovanému pouze za období od 1. 1. 2019 do 27. 2. 2019, kdy nebyl účasten systému zdravotního pojištění, ve výši 1 336,60 Kč, což vyplývá z faktury [číslo] (č. l. 34)). Z výkazu dále vyplývá, že žalobkyně evidovala peněžité nároky za zdravotní služby v celkové výši 341 409,50 Kč Tyto částky za příslušná období dále vyplývají z formuláře S080 ze dne 21. 3. 2022 a ze dne 30. 8. 2022 (č. l. 25, 26 a 37). 8. Z výpisu zaměstnaneckých poměrů žalovaného a evidence pojištění ze dne 4. 1. 2023 (č. l. 38) bylo zjištěno, že žalobkyně neevidovala k žalovanému zaměstnanecký poměr za období od 1. 1. 2019 a že žalovaný nebyl účasten systému veřejného zdravotního pojištění v období od 1. 1. 2019 minimálně do 8. 3. 2019. 9. Z žádosti ze dne 29. 7. 2021 – formulář S040 (č. l. 12) bylo zjištěno, že žalobkyně požádala polskou instituci o sdělení, zda byl žalovaný v období od 1. 1. 2019 příjemcem pojištění. 10. Z odpovědi na žádost o potvrzení dob ze dne 23. 9. 2021 – formulář S041 (č. l. 14-15) bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v období od 1. 1. 2019 do 18. 3. 2019 pojištěn dle právních předpisů Polské republiky. 11. Z žádosti o oznámení ze dne 26. 11. 2021 (č. l. 22) bylo zjištěno, že žalobkyně požádala Centralu Narodowego Funduszu Zdrowia (NFZ) o doručení první výzvy k úhradě nákladů za neoprávněné čerpání zdravotních služeb ze dne 24. 11. 2021 (č. l. 20, 25) na poslední známou adresu žalovaného [adresa žalovaného]. 12. Z první výzvy k úhradě nákladů za neoprávněně čerpané zdravotní služby ze dne 25. 5. 2022 (č. l. 31) a z druhé výzvy ze dne 29. 6. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 1 335 Kč za zdravotní péči čerpanou v Polsku v období od 1. 1. 2019 do 27. 2. 2019, a to nejpozději do osmi dnů od doručení výzvy. K výzvě byla přiložena faktura [číslo] ze dne 31. 5. 2022 znějící na totožnou částku (č. l. 31). Výzva byla doručena žalovanému (kopie dodejky na č. l. 33). 13. Z hlediska skutkového stavu má soud za prokázané, že žalovaný na území Polské republiky v období od 1. 1. 2019 do 8. 3. 2019 čerpal zdravotní služby na účet žalobkyně, ačkoliv nebyl v předmětném období účasten systému veřejného zdravotního pojištění v České republice ani v Polské republice. Na výzvu Kanceláře zdravotního pojištění uhradila žalobkyně dne 10. 6. 2021 částku ve výši 342 423,16 Kč a dne 8. 11. 2021 částku 77 105,07 Kč mimo jiné za péči čerpanou žalovaným na její účet. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému náklady za neoprávněně čerpanou zdravotní péči fakturou [číslo] ze dne 26. 11. 2021 znějící na částku 11 563,77 Kč a [číslo] ze dne 31. 5. 2022 na částku 1 335,60 Kč, která byla žalovanému zaslána společně s výzvami k úhradě dluhu na poslední známou adresu [adresa žalovaného], Polsko. Navzdory výzvám ze dne 24. 11. 2021, 25. 5. 2022 a 29. 6. 2022 žalovaný dosud neuhradil ani část dluhu. 14. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. 15. Dle § 3 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, vzniká zdravotní pojištění dnem narození, jde-li o osobu s trvalým pobytem na území České republiky, nebo dnem, kdy se osoba bez trvalého pobytu na území České republiky stala zaměstnancem, nebo dnem získání trvalého pobytu na území České republiky. 16. Dle § 3 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. zdravotní pojištění zaniká dnem smrti pojištěnce nebo jeho prohlášení za mrtvého, nebo dnem, kdy osoba bez trvalého pobytu na území České republiky přestala být zaměstnancem, nebo dnem ukončení trvalého pobytu na území České republiky. 17. Dle § 12 písm. j) bodu 1. ve spojení s § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., je pojištěnec povinen vrátit do osmi dnů příslušné zdravotní pojišťovně průkaz pojištěnce při zániku zdravotního pojištění. 18. Dle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. 19. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 20. Na základě výše uvedeného soud dovodil, že žalovaný nebyl v období od 1. 1. 2019 do 8. 3. 2019 zaměstnán v České republice, neměl zde ani trvalý pobyt a nebyl tak účasten systému veřejného zdravotního pojištění. Žalovaný se tak dopustil protiprávního jednání a způsobil škodu žalobkyni, když po předložení Evropského průkazu zdravotního pojištění vydaného žalobkyní neoprávněně čerpal zdravotní služby v Polsku na účet žalobkyně, ačkoliv měl zákonnou povinnost tento průkaz žalobkyni po zániku zdravotního pojištění vrátit. Škoda žalobkyni vznikla k okamžiku uhrazení nákladů za zdravotní péči čerpanou žalovaným. Vzhledem k tomu, že žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by v období od 1. 1. 2019 do 8. 3. 2019 byl účasten systému veřejného zdravotního pojištění v České republice, resp. že škodu způsobenou žalobkyni uhradil, přičemž soud posoudil nárok žalobkyně jako řádně podložený a oprávněný, soud žalobě vyhověl v plném rozsahu, a to včetně nároku na zákonný úrok z prodlení. 21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 200 Kč za dva úkony po 100 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 1 a 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady p