17 C 147/2021-333 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou ze dne 9. 8. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 13 621 140 Kč s příslušenstvím s tím, že je oprávněnou osobou podle ust. § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě. Jako oprávněné osobě jí náleží náhrada za nevydané pozemky podle ust. § 11, § 11a a § 16 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě. V souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 3772/2018 jí pak náleží finanční náhrada ve výši šestinásobku restitučního nároku oceněného podle vyhl. 182/1988 Sb. ve znění vyhl. 316/1990 Sb.), tedy částka 13 621 140 Kč s příslušenstvím počínajícím marným uplynutím běhu pariční lhůty k plnění (tříleté), tj. od 28. 7. 2024. 2. Žalovaný se k uvedené žalobě vyjádřil tak, že sporoval aktivní legitimaci žalobkyně s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 4 Ads 77/2007-91. Dále namítal, že na některé z pozemků nedoléhá působnost zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, když již v době převzetí státem některé z nich tvořily (účelové) komunikace. Není tak dána podmínka podle ust. § 1 a § 30 zákona o půdě. Též upozornil na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 3689/2015, kdy by se měla oceňovat míra zastavění, respektive zastavitelnosti. 3. Žalobkyně na toto reagovala tak, že odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 1227/2015 a 28 Cdo 4120/2016, dle kterých o stavebním charakteru pozemků svědčí tehdy účinná územně plánovací dokumentace. Samotný Nejvyšší soud ČR nevidí překážku v tom, aby takovéto pozemky žalovaný ocenil jako stavební a dále postupoval v režimu zákona č. 221/1991 Sb., o půdě (§ 1, § 30). 4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav (důkazy, z nichž byly předmětné skutečnosti zjištěny, jsou uvedeny dále textu v kurzívě). 5. Žalobkyně je oprávněnou osobou podle ust. § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě. Jako oprávněné osobě jí náleží náhrada za nevydané pozemky podle ust. § 11, § 11a a § 16 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě (Rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 28. 7. 2017 č. j. SPÚ 281254/2017 Kav na č. l. 16 – 21), a to k ideální ½ pozemků dle PK parc. [číslo] v kat. ú. [část obce], zahrada, o výměře 1184 m2, PK parc. [číslo] v kat. ú. [část obce], zahrada, o výměře 1594 m2, PK parc. [číslo] v kat. ú. [část obce], zahrada, o výměře 10304 m2, PK parc. [číslo] v kat. ú. [část obce], pastvina, o výměře 111 m2, PK parc. [číslo] v kat. ú. [část obce], zahrada, o výměře 110 m2, PK parc. [číslo] v kat. ú. [část obce], role, o výměře 94 m2, PK parc. [číslo] v kat. ú. [část obce], role, o výměře 3210 m2, PK parc. [číslo] v kat. ú. [část obce], pastvina, o výměře 704 m2, PK parc. [číslo] v kat. ú. [část obce], zahrada, o výměře 1065 m2, s tím, že žalobkyni náleží náhrada podle zákona č. 229/1991 Sb., o půdě. Původní pozemky byly vyvlastněny rozhodnutím finančního odboru ÚNV hl.m. Prahy ze dne 7. 9. 1954 a dne 21. 6. 1951 s tím, že se na ně vztahuje dekret presidenta republiky č. 108/ 1945 Sb. Z původních (židovských) vlastníků přežil nacistickou okupaci pouze pan [jméno] [příjmení], jehož dědičkou je žalobkyně (manželka). 6. Znaleckým posudkem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], č. 3125-07/2021 na č. l. 193-100 byly výše uvedené nevydané pozemky oceněny ke stavu ke dni 7. 9. 1954 podle vyhl. 182/1988 Sb., ve znění vyhl. 316/1990 Sb. částkou 4 540 380 Kčs. Tento znalecký posudek byl žalovaným zcela akceptován a restituční nárok žalobkyně byl přeceněn na výši 2 269 542,25 Kčs (Vyrozumění na přecenění restitučního nároku na č. l. 147, Přehled restitučních nároků na č. l. 148). S tímto oceněním žalobkyně výslovně souhlasila. 7. Dne 27. 7. 2021 požádala žalobkyně o vyplacení finanční náhrady za nevydané pozemky ve výši 13 621 140 Kč (Žádost o poskytnutí peněžité náhrady za nevydané pozemky ze dne 27. 7. 2021 na č. l. 121-125, doručenka datové správy ze dne 27. 7. 2021). 8. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud rozhodl rozsudkem ze dne 21. 1. 2022 č. j. 17 C 147/20521-170 tak, že výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 617 253,50 Kč s příslušenstvím, výrokem II. řízení zastavil co do částky 3 886,50 Kč s příslušenstvím a výrokem III. uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení. Vycházel při tom z toho, že dle rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 28. 7. 2017 č. j. SPÚ 281254/2017 Kav je žalobkyně oprávněnou osobou k id. ½ finanční náhrady za nevydané pozemky specifikované v daném rozhodnutí. Nevydané pozemky znalec [titul] [jméno] [příjmení] ocenil částkou 2 269 542,25 Kčs. Žalobkyni tak soud přiznal ½ této finanční náhrady zvýšenou na šestinásobek v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2021 sp. zn. 28 Cdo 3772/2018, tj. částku 13 617 253,50 Kč. 9. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 8. 2022 č. j. 25 Co 202/2022-196 zrušil výrok I. a výrok III. daného rozsudku a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení, ve kterém se měl soud zabývat námitkou žalovaného, že působnost zákona o půdě se nevztahuje na všechny nevydané pozemky, za které žalobkyně požaduje finanční náhradu. Výrok II. o částečném zastavení řízení nabyl právní moci dne 21. 4. 2022. 10. Z doplněného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. 11. Žalobkyně je jedinou dědičkou po [jméno] [příjmení], zemřelém [datum] (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 3. 2006 č. j. 37 D 128/2004-178 a ze dne 4. 12. 2017 č. j. 37 D 128/2004-217). 12. Z ortofotomap (archivních leteckých snímků) předmětných pozemků z let 1945, 1951, 1953, z orientačních zákresů předmětných pozemků, ze srovnávacího soutisku ortofotomapy s aktuálními pozemky a promítnutí současných pozemků do ortofotomap provedené žalovaným, včetně srovnávací tabulky výměr, soud zjistil následující: Pozemky označené dle KN parc. [číslo] ve výměře 5 014 m2 a [číslo] ve výměře 481 m2 v kat. území [část obce] a parc. [číslo] ve výměře 4 639 m2 v kat. území [část obce] jsou po celé své ploše tvořeny komunikací, přičemž tato komunikace v daném rozsahu existovala již v roce 1953 (v podstatě i v roce 1945). Pozemek parc. [číslo] v kat. území [část obce] se nachází těsně podél komunikace. Ostatní pozemky se nachází mimo komunikaci. Do shora uvedených parcel označených dle KN zasahují parcely označené dle PK tímto způsobem: do parc. [číslo] o výměře 5 014 m2 zasahuje: -) PK parc. [číslo] ve výměře 73 m2 -) PK parc. [číslo] ve výměře 2 350 m2 -) PK parc. [číslo] ve výměře 704 m2 do parc. [číslo] o výměře 481 m2 zasahuje: -) PK parc. [číslo] ve výměře 127 m2 do parc. [číslo] o výměře 4 639 m2 zasahuje: -) PK parc. [číslo] ve výměře 955 m2 13. Z dalších, ve věci provedených důkazů, soud žádná podstatná skutková zjištění pro rozhodnutí neučinil. Provedené důkazy soud zhodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ust. § 132 o.s.ř. a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná (co do části byla v průběhu jednání vzata zpět). Skutková zjištění opřel soud o shora provedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl pochybností. Soud další dokazování ve věci neprováděl, když oba účastníci se při jednání soudu dne 10. 5. 2023 shodli na tom, že ohledně toho, v jaké výměře pozemky, za které je požadovaná finanční náhrada, zasahují do pozemků parc. [číslo] v kat. úz. [část obce] a parc. [číslo] v kat. úz. [část obce], jež jsou tvořeny komunikací, je možné vycházet ze srovnávacích materiálů vypracovaných žalovaným (po jejich úpravě při jednání soudu – viz protokol o jednání č. l. 317) a ze znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení] a není třeba vypracování doplňku znaleckého posudku. 14. Po skutkovém a právním posouzení věci tedy soud dospěl k tomuto závěru. 15. Žalobkyně je oprávněnou osobou dle § 4 odst. 4 zákona o půdě, když její právní předchůdce pan [jméno] [příjmení] zemřel dříve, než bylo o jeho nároku na vydání pozemků správním orgánem rozhodnuto. Nabytí dědictví žalobkyní jako jediné dědičky bylo potvrzeno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 37 D 128/2004-178 ze dne 23. 3. 2006 O nároku na vydání pozemků bylo správním orgánem rozhodnuto dne 28. 7. 2017 tak, že bylo určeno, že žalobkyně není vlastníkem id. ½ těchto nemovitostí: dle PK parc. č. parc. [číslo] v kat. ú. [část obce], zahrada, o výměře 1184 m2, PK parc. [číslo] v kat. ú. [část obce], zahrada, o výměře 1594 m2, PK parc. [číslo] v kat. ú. [část obce], zahrada, o výměře 10304 m2, PK parc. [číslo] v kat. ú. [část obce], pastvina, o výměře 111 m2, PK parc. [číslo] v kat. ú. [část obce], zahrada, o výměře 110 m2, PK parc. [číslo] v kat. ú. [část obce], role, o výměře 94 m2, PK parc. [číslo] v kat. ú. [část obce], role, o výměře 3210 m2, PK parc. [číslo] v kat. ú. [část obce], pastvina, o výměře 704 m2, PK parc. [číslo] v kat. ú. [část obce], zahrada, o výměře 1065 m2, s tím, že žalobkyni náleží náhrada podle zákona č. 229/1991 Sb., o půdě. Protože právní předchůdce žalobkyně zemřel až poté, co uplatnil nárok na vydání pozemků, byla v rámci správního řízení otázka procesního nástupnictví po zesnuvším původním účastníkovi (včetně jeho podílu) i otázka vymezení okruhu osob, vůči nimž bylo pozemk