17 C 271/2022-46 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou ze dne 22. 8. 2022 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s tím, že dne 30.11.2020 uplatnila u žalovaného náhradu (nemajetkové) újmy, která jí vznikla nesprávným úředním postupem včetně nečinnosti, průtahů a nepřiměřené délky řízení v naříkaných řízeních před Okresním soudem v Nymburce sp. zn. 22 EXE 1267/2018 a Exekutorským úřadem soudní exekutorky JUDr. Ingrid Švecové sp. zn. 091 EX 02641/18. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobkyně uplatnila svůj tvrzený nárok u žalované dne 30. 11. 2020. Žalovaná nárok předběžně projednala dne 28. 3. 2023 a neshledala ve věci existenci odpovědnostního titulu. Odkázala na ust. §§ 1,5, 7 odst. 1, 8 odst. 1 a 13 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu. Režim odpovědnosti za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem dopadá na úkony učiněné mimo rozhodovací činnost, nebo sice v jejím rámci, avšak za podmínky, že se v obsahu rozhodnutí neprojeví. Postup soudního exekutora byl zcela standardní a v souladu se zákonem. Nadto vznesla námitku promlčení podle ust. § 32 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., když ke skončení exekučního řízení došlo na počátku roku 2021 a žaloba byla soudu doručena dne 22. 8. 2022. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav: 5. Z exekučního spisu soudní exekutorky JUDr. Ingrid Švecové sp. zn. 091 EX 02641/18 a Okresního soudu v Nymburce sp. zn. 22 EXE 1267/2018 soud zjistil, že dne 6. 11. 2018 byl podán návrh na nařízení exekuce pro zaplacení pohledávky ve výši 900 Kč, kdy oprávněným je ČR- Ministerstvo financí a povinným je žalobkyně. K provedení exekuce byla pověřena JUDr. Ingrid Švecová z Exekutorského úřadu Praha 3. Byl vydán exekuční příkaz k provedení exekuce srážkami ze mzdy u ČSSZ, č. j. 091 EX 02641/18-012, dále exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinné z účtu u [právnická osoba] ze dne 20. 12. 2018, č. j. 091 EX 02641/18-014 a exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinné z účtu u [anonymizováno] ze dne 2. 1. 2019, č. j. 091 EX 02641/28-016. 6. Žalobkyně podala návrh na odklad exekuce dne 22. 1. 2019 Okresní soud v Nymburce dne 14. 2. 2019 návrh na odklad zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání. Krajský soud v Praze toto rozhodnutí potvrdil usnesením ze dne 30. 8. 2019, č. j. 20 Co 269/2019-132. Žalobkyně podala rovněž návrh na zastavení a částečné zastavení exekuce. Okresní soud v Nymburce dne 16. 4. 2019 usnesením, č. j. 22 EXE 1267/2018-84, návrh zamítl, exekuci částečně zastavil v rozsahu exekučního příkazu srážkami ze mzdy u ČSSZ, č. j. 091 EX 02641/18-012 a dále návrh povinné na částečné zastavení exekuce v rozsahu vydaného exekučního příkazu č. j. 091 EX 02641/18-016 zamítl. 7. Žalobkyně podala proti rozhodnutí odvolání. Odvolací soud potvrdil rozhodnutí exekučního soudu usnesením ze 12. 2. 2020, č. j. 20 Co 270/2019-171. Usnesení o zastavení nabylo ve výroku I. a III. právní moci dne 30. 3. 2020, ve výroku II. dne 14. 5. 2019. Dne 27. 2. 2020 byla ze strany soudního exekutora informována ČSSZ přípisem, č. j. 091 EX 02641/18-069, že exekuční soud rozhodl o zrušení vydaného exekučního příkazu č. j. 091 EX 2641/18-012. Platební ústavy následně vyplatily vymáhanou částku ve výši 7 555 Kč. Dne 10. 3. 2021 bylo zasláno exekučnímu soudu vyrozumění o ukončení exekučního řízení č.j. 091 EX 02641/18-115. 8. Žalobkyně uplatnila svůj tvrzený nárok na náhradu nemajetkové újmy u žalované dne 30. 11. 2020 (mezi účastníky nesporné). Žalovaná tento nárok předběžně projednala dne 28. 3. 2023 (stanovisko žalované ze dne 28. 3. 2023). 9. Po výše uvedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ust. § 132 o.s.ř. dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Skutková zjištění opřel soud o shora provedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti soud neměl pochybností. Soud provedl všechny navržené důkazy ve věci. 10. Žalovaná odpovídá za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem svých orgánů v režimu ust. §§ 1,5, 7 odst. 1, 8 odst. 1 a 13 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu. Případný nárok na tzv. nemajetkovou újmu se však jako každý nárok promlčuje v lhůtách stanovených tímto zákonem. 11. Podle ust. § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., platí, že (případný) nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. V souzeném případě by případný nárok na náhradu nemajetkové újmy byl nárokem podle ust. § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. 12. V režimu odpovědnosti státu dochází ke stavení běhu promlčecí lhůty podle § 35 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., a to ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. 13. Ustanovení § 32 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., kombinuje dvě promlčecí lhůty, a to šestiměsíční subjektivní a desetiletou objektivní. I tady platí, že k promlčení nároku dojde marným uplynutím jedné z promlčecích lhůt, a to i tehdy, pokud ještě druhá promlčecí lhůta běží (typicky k promlčení dojde uplynutím subjektivní promlčecí lhůty, ačkoliv promlčecí lhůta objektivní ještě běží). I zde platí, že pojem„ právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen“ v sobě zahrnuje jak samotné nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, tak i vznik odškodnitelné újmy v poměrech poškozeného (NS 31 Cdo 4835/2014). 14. Žalobkyně svůj tvrzený nárok uplatnila u žalované dne 30. 11. 2020. Tento okamžik je rozhodný pro započetí běhu lhůty pro případné promlčení. Do 30. 5. 2021 pak promlčecí doba neběžela. Exekuční řízení skončilo dne 10. 3. 2021 splněním vymáhané povinnosti. 15. Subjektivní promlčecí lhůta, ostatně jako promlčecí lhůta objektivní, nezačne běžet dříve, než když poškozenému vznikne právo, které může u soudu uplatnit (NS 30 Cdo 1964/2013). Žalobkyně mohla uplatnit u soudu právo poprvé dne 1. 6. 2021. Subjektivní promlčecí lhůta k podání žaloby pak uplynula dne 1. 12. 2021. Žaloba byla u soudu podána až dne 22. 8. 2022. 16. Podle ust. § 690 věta první zák. č. 89/2012 Sb., o. z. platí, že nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.. Podle ust. § 610 odst. 1 věta první platí, že k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. 17. Žalovaná v řízení námitku promlčení uplatnila. Tedy bez ohledu na to, zdali byl nárok žalobkyně po právu či nikoliv a v jaké výši, není jej možné žalobkyni již přiznat. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.