17 C 42/2022-134 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Návrhem podaným k Obvodnímu soudu pro Prahu 3 dne 8. 2. 2022 se žalobkyně domáhala určení, že okamžití zrušení pracovního poměru ze dne 16. 8. 2021, založeného pracovní smlouvou ze dne 19. 2. 2021 mezi ní a žalovanou, je neplatné. Tvrdila, že u žalované pracovala na pozici skladník, z důvodu fyzicky náročné práce musela vyhledat lékaře a od 7. 5. 2021 byla v pracovní neschopnosti. Dne 20. 8. 2021 se na ni obrátila žalovaná s dotazem, kdy se vrátí do zaměstnání, žalobkyně jí sdělila, že pokračuje v léčení. Dne 25. 10. 2021 se žalobkyně obrátila na Ministerstvo vnitra s oznámením o změně zaměstnavatele, bylo jí však sděleno, že žalovaná ukončila pracovní poměr již dne 16. 8. 2021 v ochranné době. Se spisovým materiálem v řízení vedeném odborem azylové a migrační politicky Ministerstva vnitra, č. j. OAM-79486-5/ZM-2021, dne 7. 2. 2022 a zjistila, že jí žalovaná okamžitě zrušila pracovní poměr. Pobytové oprávnění žalobkyně je tak v nejistotě, neboť je závislé na existenci pracovněprávního vztahu. Ten měl skončit ke dni 16. 8. 2021 a měla do dvou měsíců, do 16. 10. 2021 založit nový pracovněprávní poměr, to však neučinila. Do vydání rozhodnutí o neplatnosti rozvázání pracovního poměru pobývá na území České republiky na základě víza za účelem strpění. V podání ze dne 6. 5. 2022 žalobkyně doplnila, že komunikovala s žalovanou e-mailem dne 20. 8. 2021 a sdělila jí, že neví, kdy jí bude pracovní neschopnost ukončena. O ukončení pracovního vztahu žalovanou se dozvěděla až ze sdělení odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ze dne 4. 1. 2022, žalobkyni bylo umožněno nahlédnout do spisu správního orgánu dne 7. 2. 2022. V podání ze dne 3. 5. 2023 žalobkyně uvedla, že považuje svůj pracovní poměr za trvající a že počátek běhu lhůty dle § 72 zákona č. 262/2006, zákoník práce, dále jen („zákoník práce“) začala běžet dne 4. 1. 2022, kdy se žalobkyně o ukončení pracovního poměru dozvěděla ze sdělení odboru azylové a migrační politiky. 2. Žalovaná v podání ze dne 8. 4. 2022 uvedla, že žaloba byla podána opožděně a navrhla její zamítnutí. Své podání dne 13. 4. 2022 doplnila, tvrdila, že žalobkyně se dne 15. 6. 2021 dostavila do práce a sdělila, že je již schopna práce. Dožadovala se stanovení vyššího mzdového výměru, jinak práci nezačne vykonávat. Žalobkyně se nadále nedostavovala do práce a dne 16. 8. 2021 jí proto žalovaná zrušila pracovní poměr, listinu okamžitého zrušení pracovního poměru, kterou jí žalovaná na schůzce dne 16. 8. 2021 předávala, odmítla žalobkyně převzít, předání okamžitého zrušení pracovního poměru potvrdily svým podpisem dvě přítomné osoby. Tvrzení žalobkyně o nedoručení dokumentu je nepravdivé i proto, že podle § 42g odst. 7 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, je nutné k oznámení správnímu orgánu doložit ukončení předchozího pracovněprávního vztahu. Žalobkyně podala žalobu na neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru dle § 72 zákona č. 262/2006 Sb., opožděně. Žalovaná dále v podání ze dne 6. 9. 2022 uvedla, že pokud žalobkyně tvrdí, že jí okamžité zrušení pracovního poměru nebylo doručeno, nemůže se domáhat určení neplatnosti takového jednání a odkázala na komentář Bělina, Miroslav, Drápal, Ljubomír, a kol. Zákoník práce. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 439, marg. č. 16, č. 21. V podání ze dne 16. 5. 2021 žalovaná opětovně uvedla, že dle § 42g odst. 7 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, musí cizinec předložit doklad o tom, že jeho pracovněprávní vztah trvá, nebo skončil. Žalobkyně musela o ukončení pracovního poměru vědět již ke dni podání oznámení dne 25. 10. 2021. Při kladném vyřízení změny duální zaměstnanecké karty musí být vždy pracovní poměr k předchozímu zaměstnavateli ukončen. 3. Soud na jednání u soudu dne 24. 4. 2023 a dne 18. 5. 2023 poučil žalobkyni, že pokud nebude prokázáno, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo doručeno, bude se jednat o jednání bez právních účinků (komentář Bělina, Drápal a kol., Zákoník práce, 3. vydání, rok 2019, C. H. Beck, komentář k § 72 zákoníku práce) a soud tak má žalobu podanou dle § 72 zákoníku práce bez dalšího zamítnout. Dále žalobkyni soud upozornil, že zákoník práce přesně vymezuje způsoby doručování okamžitého zrušení zaměstnavatele zaměstnanci, a nahlížení do spisu správního orgánu mezi ně nepatří. Žalobkyně proto následně změnila žalobu na určení, že pracovní poměr založený pracovní smlouvy ze dne 19. 2. 2021 stále trvá a svůj právní zájem na určení dovozovala ze skutečnosti, že je to důležité pro zachování jejího pobytového oprávnění, neboť byla držitelkou zaměstnanecké duální karty. Žalovaná uvedla, že neshledává právní zájem žalobkyně na určení, že pracovní poměr trvá, neboť žalobkyně nechodila do zaměstnání a neměla zájem u žalované pracovat. Soud následně rozhodl o připuštění změny žaloby, tak že se žalobkyně domáhá určení, že pracovní poměr trvá usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 18. 5. 2023, č.j. 17 C 42/2022–123. 4. Po provedeném dokazování soud má za prokázaný následující skutkový stav. Žalobkyně a žalované uzavřely pracovní smlouvu dne 19. 2. 2021 s datem nástupu dne 19. 2. 2021, žalobkyně měla pro žalovanou pracovat jako skladník, s místem výkonu práce na adrese [adresa], pracovní poměr byl uzavřený na dobu neurčitou (pracovní smlouva ze dne 19. 2. 2021). Mzda byla určena mzdovým výměrem ze dne 19. 2. 2021 na částku 18 500 Kč měsíčně (mzdový výměr ze dne 19. 2. 2021). Následně se žalobkyně dostala do pracovní neschopnosti, která trvala od 12. 6. 2021 do 7. 10. 2021 (rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti [číslo]) a od 8. 10. 2021 do 2. 5. 2022 (rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti [číslo]), dne 15. 8. 2021 byla žalobkyně na extrakci zubu (lékařská zpráva ze dne 15. 8. 2021) a pobírala dávky nemocenského pojištění (Potvrzení o vyplacených dávkách nemocenského pojištění ze dne 17. 1.2022). Žalovaná odhlásila žalovanou u Okresní správy sociálního zabezpečení ke dni 31. 7. 2021 (Oznámení o nástupu do zaměstnání – skončení zaměstnání ze dne 23. 8. 2021). Ze zdravotního pojištění žalovaná žalobkyni odhlásila ke dni 31. 7. 2021 (Hromadné oznámení zaměstnavatele [číslo]). Ve formuláři Oznámení držitele zaměstnanecké karty o změně zaměstnavatele obsahuje v bodu 7 doložení dokladu o tom, že pracovní poměr trvá nebo skončil (formulář Oznámení držitele zaměstnanecké karty o změně zaměstnavatele). Žalobkyně se snažila okolnosti ohledně zrušení pracovního poměru snažila zjistit od Úřadu práce ČR – krajská pobočka pro hl. m. Prahu (podání ze dne 21. 1. 2022). Z účastnické výpovědi žalobkyně soud zjistil, že s žalovanou v průběhu pracovní neschopnosti komunikovala výhradně elektronicky. Původně žalovaná o pracovní neschopnosti žalobkyně nevěděla a dozvěděla se o něm, až když jí žalobkyně informovala o číslu neschopenky (účastnická výpověď žalobkyně). 5. Žalovaná dále soudu předložila listinu označenou Věc: okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem (§ 55 odst. 1 písm. b) zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění) ze dne 16. 8. 2021 (dále jen„ okamžité zrušení pracovního poměru“), kterou žalobkyni ukončuje pracovní poměr založený pracovní smlouvou ze dne 19. 2. 2021 pro jedenáctidenní neomluvenou absenci v práci. Listina byla podepsána ze strany jednatelky žalované. Žalobkyně pravost listiny nesporovala, uvedla však, že tato listina byla sepsána až po uvedeném datu. 6. Soud proto vyzval žalovanou, aby prokázala doručení okamžitého zrušení pracovního poměru. Žalovaná k tomu navrhla výslechy paní [příjmení] [příjmení] a pana [příjmení] [příjmení]. Svědkyně [příjmení] uvedla, že žalobkyni v zaměstnání několikrát viděla. Obě pracovaly ve skladu. Svědky neviděla, že by žalobkyni předávala žalovaná nějakou listinu, nebo že by žalobkyně podepisovala nějakou listinu. Text okamžitého zrušení pracovního poměru jí nebyl znám. Svědek [příjmení] [příjmení] uvedl, že pracoval pro žalovanou jako koordinátor osob ve skladu. Měl žalobkyni předat obálku, kde mělo být ukončení pracovního poměru žalobkyně, protože žalobkyně nechodila do práce. Obsah obálky však neviděl a dokument jí nepředal, protože nebyla ten den v práci. 7. Soud posuzoval věc dle právní úpravy zákoníku práce ve znění účinném do 31. 12. 2021 neboť okamžité zrušení pracovního poměru bylo dle tvrzení datováno dne 16. 8. 2021 a mělo být doručováno i tohoto dne. 8. Podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Podle odstavce 2 zaměstnavatel nesmí okamžitě zrušit pracovní poměr s těhotnou zaměstnankyní, zaměstnankyní na mateřské dovolené, zaměstnancem nebo zaměstnankyní, kteří čerpají rodičovskou dovolenou. 9. Podle ustanovení § 58 odst. 1 zákoníku práce pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr,