19 C 157/2023-83 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 10 580,61 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] and [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o kontokorentním úvěru č. [anonymizováno] [bankovní účet]. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr (kontokorent) až do výše 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr průběžně, a to vkladem v jakékoliv výši ve prospěch účtu žalovaného. Žalovaný svou povinnost porušil, když překročil sjednanou výši kontokorentu a nevyrovnal nepovolené přečerpání na účtu ve smluvené lhůtě a přes výzvu nepovolený debetní zůstatek neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně proto celý úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho a dosud dluží na jistině 10 580,61 Kč, dále má uhradit příslušenství. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen “o. s. ř.”) projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o.s.ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 4. Po provedeném dokazování soud ve věci dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu (důkazy jsou v textu uvedeny kurzívou). 5. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních služeb ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala bankovní služby žalovanému. 6. Z předložené listiny Žádosti/ Smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru č. [spisová značka] [číslo] ze dne 11. 8. 2015 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 5 000 Kč splatný průběžně, a to vkladem v jakékoliv výši ve prospěch účtu žalovaného. Nedílnou součást smlouvy o úvěru tvoří Obecné obchodní podmínky [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] platné od [datum] a Produktové obchodní podmínky pro úvěry [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] 7. Z výpisů z databáze dlužníků [příjmení], z insolvenčního rejstříku a z databáze Neplatné doklady Ministerstva vnitra ČR soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý kontokorent v souladu s tehdejší právní úpravou. 8. Z výpisů bankovního účtu žalovaného č. [bankovní účet] soud zjistil, že na účtu žalovaného vznikl debetní zůstatek ve výši 10 580,61 Kč. 9. Z dopisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovanému byl právní předchůdkyní žalobkyně ke dni [datum] zesplatněn úvěr, o čemž byl uvědomen. 10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z prohlášení o okamžiku postoupení ze dne [datum] soud zjistil, že pohledávka spol. [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] za žalovaným z úvěrové smlouvy č. [spisová značka] [číslo] byla postoupena žalobkyni. 11. Z oznámení o postoupení pohledávky banky ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl o postoupení pohledávky právní předchůdkyní žalobkyně informován. 12. Z výzvy k úhradě dlužné částky po splatnosti ze dne [datum] a z předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně záznamu o odeslání, soud zjistil, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k zaplacení dlužné jistiny a jejího příslušenství. 13. K ostatním předloženým důkazům soud nepřihlížel, neboť neměly na rozhodnutí ve věci žádný vliv. 14. Po právní stránce byla věc soudem posouzena podle ust. § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle kterého platí, že smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Dle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z., na základě které žalovaný mohl čerpat úvěr prostřednictvím zřízeného účtu, a to až do výše 5 000 Kč. Žalovaný nesplnil svoji povinnost ze smlouvy, úvěr byl zesplatněn a žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokázal, že dlužnou částku ve výši 10 580,61 Kč představující jistinu, uhradil, popř. že závazek zanikl jiným způsobem. To neučinil, soud proto žalobkyni s ohledem na výše uvedené vyhověl. Vedle žalované částky soud uložil taktéž žalovanému uhradit žalobkyni úroky ve sjednané výši 8,25 % ročně a zákonné úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ve výši 8,25 % ročně. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 547,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 580,61 Kč sestávající z částky 1 540 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé) a z částky 770 Kč za jeden úkon dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 750 Kč ve výši 997,50 Kč. Soud vyhodnotil předžalobní výzvu ze dne [datum] jako jednoduchou výzvu, neboť neobsahuje základní a právní rozbor. Za vyjádření ze dne [datum] soud odměnu nepřiznal, neboť doplněné měla žalobkyně uvést již v návrhu ve věci samé.