19 C 56/2023-25 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 25 041 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že se jedná o neuhrazené platby za odběr elektřiny vycházející ze Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené stranami dne 2. 11. 2021 Smlouvou se žalobkyně zavázala dodávat žalované elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalované]. Žalovaná svoji smluvní povinnost porušila, když za období od 2. 11. 2021 do 19. 5. 2022 na vyúčtování spotřeby elektřiny [číslo] ze dne 18. 3. 2022, s datem splatnosti 4. 4. 2022, znějící na částku 25 109 Kč a na vyúčtování spotřeby elektřiny [číslo] ze dne 23. 5. 2022, s datem splatnosti 9. 6. 2022, znějící na částku 5 932 Kč uhradila toliko 6 000 Kč. Žalovaná žalobkyni na svém dluhu ve výši 25 041 Kč neuhradila ničeho ani k opakovaným upomínkám včetně předžalobní upomínky ze dne 11. 1. 2023. Vzhledem k tomu, že se žalovaná nesplněním svého peněžitého dluhu dostala do prodlení, uplatnila žalobkyně také nárok na úhradu úroku z prodlení, a to od 10. 6. 2022, dne následujícího po datu splatnosti posledního vyúčtování, do zaplacení. 2. Žalovaná zůstala nečinná a k podané žalobě se nevyjádřila. 3. Soud za postupu podle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“ věc projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházeje přitom z listinných důkazů, které žalobkyně soudu předložila. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, soud doručil účastníkům v souladu s § 45 až § 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). Žádný z účastníků o nařízení jednání nepožádal. 4. Soud proto postupoval podle § 157 odst. 4 o. s. ř. a z předložených listin (Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny č. [anonymizováno] ze dne 2. 11. 2021, Dohoda o splátkách a uznání dluhu ze dne 22. 3. 2022, Faktura [číslo] ze dne 18. 3. 2022, Faktura [číslo] ze dne 23. 5. 2022, Předžalobní upomínka ze dne 11. 1. 2023) učinil následující závěr o skutkovém stavu: Účastníci spolu dne 2. 11. 2021 uzavřeli Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] kterou se žalobkyně zavázala dodávat žalované elektřinu do odběrného místa [číslo] na adrese [adresa žalované], byt [anonymizováno] a žalovaná se zavázala elektřinu odebírat a platit za ni sjednanou cenu. Daňovým dokladem [číslo] ze dne 18. 3. 2022, splatným dne 4. 4. 2022, byla žalované k úhradě vyúčtována částka 19 109 Kč, která představovala spotřebu elektřiny za období od 2. 11. 2021 do 14. 3. 2022. Účastníci řízení uzavřeli dne 22. 3. 2022 dohodu o splátkách a uznání dluhu, kterou žalovaná nedodržela. Následně byla žalované daňovým dokladem [číslo] ze dne 23. 5. 2022, splatným dne 9. 6. 2022, k úhradě vyúčtována částka 5 931,51 Kč, která představovala spotřebu elektřiny za období od 15. 3. 2022 do 19. 5. 2022. Žalovaná na předmětné daňové doklady neuhradila žalobkyni ničeho. K úhradě dluhu ve výši 25 041 Kč před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána upomínkou ze dne 11. 1. 2023. Žalovanou nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že pohledávku již, byť z části, zaplatila. Vzhledem k výše uvedenému závěru o skutkovém stavu je zřejmé, že soud z předložených listinných důkazů zjistil skutkový stav shodně tak, jak jej popsala žalobkyně v žalobě. 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Smlouvu uzavřenou mezi účastníky soud hodnotí jako platně uzavřenou smlouvu o sdružených dodávkách elektřiny podle § 50 odst. 2 věty první zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, a ve spojení s § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) byla žalovaná povinna žalobkyni za odběr elektřiny platit vyúčtované ceny. 6. Vzhledem k tomu, že žalovaná svůj závazek řádně a včas nesplnila, dostala se do prodlení a ve smyslu § 1968 o. z., je povinna zaplatit žalobkyni také úrok z prodlení, jehož výše se podle § 1970 o. z. řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po datu splatnosti daňového dokladu. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 202 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 002 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč