21 C 148/2022-62 — Obvodní soud pro Prahu 3

Žalobou doručenou soudu dne 26. 4. 2022 se žalobkyně vůči žalované domáhala uhrazení částky 57 718 Kč s odůvodněním, že na základě nájemní smlouvy ze dne 8. 11. 2018 půjčila žalobkyně žalované osobní motorové vozidlo [registrační značka] od 8. 11. 2018 do 8. 11. 2021. Stranami byl sjednán roční kilometrový nájezd 30 000 km, maximální nájezd za 3 roky nájmu tak činí 90 000 km. Pro případ překročení maximálního nájezdu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 2,80 Kč za každý nadlimitní kilometr. Žalovaná vozidlo převzala dne 8. 11. 2018 se stavem tachometru 17 111 km a vrátila jej dne 8. 11. 2021 se stavem tachometru 128 439 km. Rozdíl stavu tachometru činil 111 328 km. Rozsah nadlimitních km tak činí 21 328 Km. Smluvní pokuta tedy činí 59 718 Kč (21 328 km x 2,80 Kč). Smluvní pokutu žalobkyně vyúčtovala fakturou [číslo] znějící na částku 59 830 Kč, která byla opravena opravným daňovým dokladem [číslo] znějícím na částku 59 718 Kč. Dne 3. 2. 2022 uhradila žalovaná částku 2 000 Kč. Žalobkyně dále žádala úrok z prodlení ode dne následujícího po termínu k platbě stanoveného v předžalobní upomínce, tj. od 23. 4. 2022. Žalovaná se k žalobě vyjádřila v podání ze dne 19. 8. 2022 s tím, že uznala dluh vůči žalobkyni co do výše 53 718 Kč. Žalovaná uvedla, že dne 20. 7. 2022 zaplatila částku 2 000 Kč a dne 10. 8. 2022 zaplatila částku 2 000 Kč. Nedoplatek na předmětnou fakturu tudíž činí 53 718 Kč. Žalovaná uvedla, že neobdržela předžalobní upomínku, a že neuznává nárok na úrok z prodlení. Usnesením ze dne 17. 1. 2022 č.j. 21 C 148/2022-45 bylo řízení částečně zastaveno co do částky 8 000 Kč. Částečným rozsudkem pro uznání ze dne 17. 2. 2023 č.j. 21 C 148/2022-51 uložil soud žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 49 718 Kč ve stanovených splátkách. Soud tak rozhodoval o zbývající části žalobního nároku na zaplacení úroku z prodlení z částky 49 718 Kč od 23. 4. 2022 do zaplacení. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (ust. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a ust. § 115a o. s. ř). Žalovaná uvedla, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně na výzvu soudu nereagovala a soud má tedy za to, že nemá proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil. Ze smlouvy o nájmu motorového vozidla ze dne 8. 11. 2018 soud zjistil, že žalobkyně přenechala žalované za úplatu vozidlo [registrační značka] od 8. 11. 2018 do 8. 11. 2021. Nájemné bylo sjednáno ve výši 19 900 Kč. Stranami byl dále sjednán roční kilometrový nájezd 30 000 km. Pro případ překročení uvedeného limitu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 2,80 Kč za každý nadlimitní kilometr. Z přílohy č. 1 ke smlouvě (předávacího protokolu) bylo zjištěno, že žalobkyně žalované vozidlo předala se stavem najetých kilometrů 17 111 km. Z předávacího protokolu bylo zjištěno, že žalovaná žalobkyni vozidlo vrátila dne 8. 11. 2021 se stavem najetých kilometrů 128 439 km. Fakturou [číslo] ze dne 20. 12. 2021 vyúčtovala žalobkyně žalované nadlimitní kilometry v částce 59 830 Kč (21 368 km x 2,80 Kč) se splatností dne 3. 1. 2022. Opravným daňovým dokladem [číslo] ze dne 5. 4. 2022 byl žalované vystaven dobropis na částku - 112 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 6. 4. 2022 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky za nadlimitní kilometry ve výši 59 718 Kč, a to do 22. 4. 2022. Dle potvrzení pošty ze dne 6. 4. 2022 byla výzva odeslána žalované. Z hlediska skutkového stavu věci má soud za prokázané, že mezi účastníky došlo dne 8. 11. 2018 k uzavření smlouvy, na jejímž základě měla žalovaná v nájmu vozidlo. Za dobu nájmu byly s vozidlem najety nadlimitní kilometry. Žalobkyně proto uplatnila nárok na smluvní pokutu a cenu za najeté nadlimitní kilometry žalované vyúčtovala. Uvedené je mezi stranami i nesporné, když žalovaná dlužnou částku výslovně uznala. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalované byla zaslána předžalobní výzva, v níž žalobkyně zároveň žalované poskytla lhůtu pro uhrazení dluhu (do 22. 4. 2022). Žalovaná v této lhůtě dlužnou částku v celé její výši neuhradila. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Dlužník je ve smyslu ust. § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) v prodlení, jestliže neplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo až do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dle ust. § 1970 o. z., je-li dlužník v prodlení s plněním peněžitého závazku, má věřitel právo od dlužníka požadovat vedle plnění i úroky z prodlení. Výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V řízení bylo prokázáno, že se žalovaná dostala s plněním dluhu (jeho shora uvedené části) do prodlení. Je tak povinna zaplatit žalobkyni vedle již uznaného a přiznaného plnění též úroky z prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 786 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 886 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů (předžalobní výzva, žaloba a částečné zpětvzetí žaloby) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.