5 C 178/2023-19 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni v součtu částku 11 692 Kč spolu s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení neměl žalovaný v období od 11. 10. 2021 do 28. 2. 2022 a dále pak v období od 1. 3. 2022 do 3. 6. 2022 stran vozidla [registrační značka], VIN: Z [bankovní účet] sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ačkoliv byl v daném období veden jako jeho vlastník/provozovatel a vozidlo bylo současně v registru silničních vozidel evidováno jako provozované. V důsledků této skutečnosti byl žalovaný povinen uhradit příspěvek do garančního fondu žalobkyně, jehož výše byla vypočtena násobkem zákonné denní sazby a počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla uhrazeno. Žalovaný byl k úhradě příspěvku žalobkyní několikrát bezvýsledně vyzýván. Vedle neuhrazeného příspěvku ve výši 6 627 Kč a 4 465 Kč uplatnila žalobkyně také nárok na úhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním každé z pohledávek ve výši 300 Kč. Žalovaný na svém dluhu neuhradil ničeho ani k následným předžalobním upomínkám žalobkyně. 2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil. 3. Soud za postupu podle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“ věc projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházeje přitom z listinných důkazů, které žalobkyně soudu předložila. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, soud doručil účastníkům v souladu s § 45 až § 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). Žádný z účastníků o nařízení jednání nepožádal. 4. Z listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění: 5. Z evidence registru silničních vozidel bylo zjištěno, že žalovaný je s platností od 18. 12. 2018 doposud vlastníkem a současně i provozovatelem vozidla [registrační značka]. Z Výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 19. 5. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně požadovala na žalovaném ve lhůtě 60 dnů od doručení úhradu příspěvku ve výši 6 627 Kč z důvodu, že vlastnil/provozoval vozidlo [registrační značka], přičemž v období od 11. 10. 2021 do 28. 2. 2022 neměl uhrazené povinné pojištění z provozu vozidla. Z Upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 24. 8. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl opětovně vyzván k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobkyně dne 24. 8. 2022. Z Předžalobní upomínky ze dne 15. 11. 2022 včetně podacího archu a sledování zásilky bylo zjištěno, že žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván i před samotným podáním žaloby. 6. Z evidence registru silničních vozidel bylo zjištěno, že žalovaný je s platností od 18. 12. 2018 doposud vlastníkem a současně i provozovatelem vozidla [registrační značka]. Z Výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 1. 9. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně požadovala na žalovaném ve lhůtě 60 dnů od doručení úhradu příspěvku ve výši 4 465 Kč z důvodu, že vlastnil/provozoval vozidlo [registrační značka], přičemž v období od 1. 3. 2022 do 3. 6. 2022 neměl uhrazené povinné pojištění z provozu vozidla. Z Upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 7. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl opětovně vyzván k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobkyně dne 7. 12. 2022. Z Předžalobní upomínky ze dne 3. 3. 2023 včetně podacího archu a sledování zásilky bylo zjištěno, že žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván i před samotným podáním žaloby. 7. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: 8. Žalobkyně je Česká kancelář pojistitelů, které podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, (dále jen zákon č. 168/1999 Sb.), náleží příspěvek za každý den porušení povinnosti spočívající mít uzavřené pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dále jen„ povinné ručení“ po celou dobu registrace vozidla v registru vozidel. Vozidlo s [registrační značka], ač evidováno jako provozované, nemělo za období od 11. 10. 2021 do 28. 2. 2022 a dále pak v období od 1. 3. 2022 do 3. 6. 2022 uhrazené povinné ručení. Vlastníkem/provozovatelem vozidla byl v daném období dle registru vozidel žalovaný. Příspěvek do garančního fondu žalobkyně v celkové výši 11 092 Kč (6 627 Kč + 4 465 Kč) žalovaný, ač vyzýván, neuhradil. Žalovaným nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že pohledávku již, byť z části, zaplatil. 9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 10. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen osoba povinná k zaplacení příspěvku) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři (rozuměno žalobkyni) příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle odstavce druhého, při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Z třetího odstavce vyplývá, že výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. 11. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. 12. Ustanovení § 2 vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. stanoví výši denní sazby příspěvku a ustanovené § 2a předmětné vyhlášky upravuje nárok žalobkyně na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč. 13. Podle § 1968 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 16. Žalovaný byl podle registru silničních vozidel vlastníkem/provozovatelem vozidla s [registrační značka], a proto byl také povinen stran něj hradit povinné ručení, jak vyplývá z § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. Jelikož žalovaný tuto povinnost za období od 11. 10. 2021 do 28. 2. 2022 a dále pak v období od 1. 3. 2022 do 3. 6. 2022 nesplnil, ač bylo vozidlo v dané době evidováno jako provozované, založil podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. nárok žalobkyně na úhradu příspěvku do jejího garančního fondu ve výši vyplývající z § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2 vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. Žalobkyně přitom k určení jeho osoby jako povinné k úhradě příspěvku postupovala v souladu s § 4 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. 17. Žalobkyni vedle práva na zaplacení příspěvku, vzniklo dle § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. i právo požadovat po žalovaném rovněž náklady spojené s mimosoudním uplatněním každé z pohledávek ve výši 300 Kč a zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty poskytnuté žalovanému k úhradě příspěvku ve Výzvě k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP. 18. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř a zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na jejich náhradu, kterou tvoří zaplacený soudní poplatek (800 Kč) a náklady zastoupení advokátkou, které náleží mimosmluvní odměna stanovená dle § 7 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen AT) za 3 úkony právní služby v plné výši po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a podání žaloby), paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 AT za shora uvedené úkony právní služby po 100 Kč a náhrada za DPH 21 % ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. O náhradě nákladů bylo rozhodnuto podle § 14b AT, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touže žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, požadované peněžité plnění nepřevyšovalo 50 000 Kč