7 C 184/2022-117 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobce se návrhem podaným k Obvodnímu soudu pro Prahu 3 dne [datum] domáhal uhrazení částky 300 443 Kč. Tvrdil, že žalobce, jakožto zhotovitel, a žalovaná, jakožto objednatel, uzavřeli v průběhu měsíce června [rok] smlouvu o dílo, jejímž předmětem byl závazek žalobce provést pro žalovanou dílo spočívající v položení dřevěné podlahy v rodinném domě žalované (dále jen„ dílo“). Žalobce dílo provedl v říjnu [rok] poté, co se v září [rok] přesvědčil měřením o přípustné vlhkosti podkladového betonu v domě. Ještě v roce [rok], se ukázalo, že dílo vykazuje skryté vady, neboť došlo ke zvlnění položené podlahy. Žalovaná vadu poprvé u žalobce uplatnila dne [datum], žalobce reklamaci odmítl, neboť vada měla příčinu v konstrukčním podkladu podlahy. Žalovaná nesouhlasila, neboť vadu shledávala v neodborném provedení díla. Proto následně dne [datum] odstoupila od smlouvy o dílo a požadovala uhrazení ceny díla ve výši 164 153 Kč a dne [datum] podala žalobu na [název soudu]. První jednání dne [datum] bylo odročeno za účelem jednání účastníků o možnostech a parametrech mimosoudního jednání odročeno na [datum] a následně na základě společného návrhu účastníků na den [datum]. Dne [datum], v průběhu mimosoudního jednání, žalovaná jako postupitel postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] svoji údajnou pohledávku za žalobcem z titulu odstoupení od smlouvy o dílo na společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], žalobce o tom informovala dne [datum]. Soud pak informovala dne [datum] a navrhla záměnu účastníka dle § 92 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) k záměně účastníka, soud pak po změně návrhu rozhodoval o procesním nástupnictví dle § 107a o. s. ř. usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], záměnu účastníků připustil. V samotném řízení bylo rozhodnuto dne [anonymizována dvě slova] [rok], č. j. [číslo jednací], ve znění doplnění ze dne 1. 9. 2021, [číslo jednací], v právní moci dne 1. 10 [rok]. Součástí rozsudku byl i výrok o náhradě nákladů řízení na uhrazení částky 300 443 Kč. Soud v rozsudku konstatoval, že vada díla není důsledkem skutečností, které zavinil žalovaný, ani o kterých věděl nebo musel vědět, a to jak v době zadání díla, tak v době zhotovení díla, tak v době předání. [příjmení] díla má původ v chování žalované, protože betonový podklad byl v určitých místech zakrytý a nemohl vysychat. Tuto vadu žalobce ani s užitím odborné péče (jak vyplynulo ze znaleckého posudku) nemohl zjistit. Žalobce se domáhal úhrady dlužné částky náhrady nákladů řízení u právního zástupce žalobce společnosti [právnická osoba] dne [datum], ta však ničeho neuhradila a ani se proti rozsudku neodvolala a vyjádřením ze dne [datum] potvrdila svůj záměr dlužnou částku neuhradit. Žalobce dne [datum] podal návrh na zahájení exekuce a dne [datum] vydal pověřený exekutor exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem movitých věcí. Ze sdělení exekutora ze dne [datum] však vyplynulo, že společnost [právnická osoba] nevlastní žádný postižitelný majetek a dle žalobce se jedná o tzv. prázdnou společnost. Dle žalobce existuje mezi společností [právnická osoba] a žalovanou značná propojenost. Na jednání u soudu dne [datum] po třech letech po postoupení pohledávky zástupce společnosti [právnická osoba] uvedl:„ Poučení jsem porozuměl. Ohledně těchto tvrzení provedeme konzultaci s klientkou a podle toho se následně rozhodneme.“; a následně na dotaz předsedy soudu, zda klientkou myslí tedy společnost [právnická osoba], kde je společníkem a jednatelem jeden z právních zástupců, k tomu právní zástupce [právnická osoba] výslovně uvedl„ Asi dobře víme, že mám na mysli doktorku [celé jméno žalované]“ Dále o propojenosti žalované a společnosti [právnická osoba] svědčí i smlouva o postoupení pohledávky ze dne [datum], neboť za společnost [právnická osoba] byla podepsána osobami, které zároveň zastupovaly v řízení žalovanou. Cena za postoupení byla v čl. III odst. 1 druhá věta dohodnuta ve výši, která bude odpovídat částce, kterou postupník vymůže od dlužníka“ a zároveň v čl. II odst. 4 poslední věta bylo dále ujednáno, že„ další budoucí náklady na vymáhání pohledávky, včetně nákladů na právní zastoupení nese postupník“. Takové ujednání však vylučuje zájem postupníka takovou smlouvu uzavřít, neboť vylučuje ekonomický prospěch [právnická osoba] Rovněž se jedná o způsob, jak se vyhnout důsledkům neúspěchu v řízení. Žalovaná si musela být vědoma, exekucí nařízených vůči společnosti [právnická osoba], a nedobytnosti dlužné částky a nákladů řízení. [právnická osoba] byla i v rámci hmotněprávního a procesního jednání ovládána žalovanou, neboť uzavřením smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] na sebe vzala veškerá rizika neúspěchu v řízení a zároveň žalované ponechala veškerý prospěch z případného úspěchu v řízení. Žalobce nesouhlas s rozhodnutím soudu dle § 107a o. s. ř. vyjádřil, nemělo to však na rozhodnutí soudu vliv. Žalovaná zneužila oprávnění stanovené účastníku civilního řízení uvedené v ustanovení § 107a o. s. ř. tím, že pomocí subjektu, na nějž uplatňuje rozhodující vliv, postoupila svou údajnou pohledávku a to ji ve spojení s návrhem na záměnu účastníka řízení umožnilo účelové zneužití tohoto práva ve svůj prospěch a k újmě žalobce. Žalovaná ničeho neuhradila ani na základě předžalobní výzvy ze dne [datum], naopak uhrazení částky podáním ze dne [datum] odmítla. Ohledně zneužití institutu záměny účastníka odkázal žalobce na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. a 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, kdy při zneužití procesní úpravy lze návrh na procesní nástupnictví zamítnout. Dle žalobce došlo k porušení dobrých mravů, a proto je v souladu s principem uvedeným v ustanovení § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. z.“) stanovujícím, že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany, a žalovaná je povinna uhradit škodu ve smyslu ustanovení § 2900 o. z., a to z důvodu porušení zákona dle ustanovení § 2910 o. z. a zejména pak dobrých mravů dle ustanovení § 2909 o. z. 2. V doplnění ze dne [datum] uvedl, že tvrzení žalované, že po roce řízení nebyla ochotna ve sporu u [název soudu] pokračovat, postrádá logiku, když ona sama spor jako strana žalující vyvolala a prodlužovala jej četnými nepřítomnostmi v zahraničí a neaktivitou při smírném vyjednávání. S ohledem na její nepřítomnost na jednáních to nebylo ani ušetření času či finančních prostředků, když cena byla určena dle vymožené částky. Plnění na základě postoupení pohledávky nezískala dříve, než by skončil řízení před soudem. Žalovaná nemohla považovat své šance na úspěch vysoké, neboť předseda senátu hned při prvním jednání dne [datum] sdělil, že shledává tvrzení a důkazní návrhy jako nedostatečné. Žalovaná si byla vědoma, že její naděje na úspěch jsou minimální, deklarovala snahu o dosažení mimosoudní dohody, kterou ale nemyslela vážně a následně pohledávku postoupila na společnost [právnická osoba] 3. V podání ze dne [datum] žalobce dále uvedl, že pokud si žalovaná myslela, že řízení bude trvat nejvýše jeden rok, jistě ji její zástupce informoval, jak dlouho trvají spory podobného typu. Rovněž docházelo k průtahům ze strany žalované. Pokud byla žalobkyně přesvědčena o vysoké naději na úspěch, proč by postupovala pohledávku za 20 % její hodnoty a navíc čekala se splatností až na vymožení od žalobce. V rámci pokusu o smír na jednání dne [datum] nepožadovala pouze 15 000 Kč, což bylo 10 % plnění. Pokud se sporem nadále nechtěla zabývat, nemusela se účastnit, neboť byla zastoupena právním zástupcem, který vykonával veškeré procesní úkony. Cílem postoupení pohledávky tak byla snaha vyhnout se zaplacení nákladů řízení, jednalo se ve smyslu ustanovení § 2909 o. z. o zneužití práva způsobem porušujícím dobré mravy. Z veřejně přístupného obchodního rejstříku vyplýval velmi nízký základní kapitál [právnická osoba] ve výši 1 000 Kč, z veřejně přístupné sbírky listin obchodního rejstříku vyplývá, že společnost [právnická osoba] neplní obecně závaznými právními předpisy stanovené povinnosti, neboť za sedm let své existence nezveřejnila žádnou účetní závěrku ve sbírce listin obchodního rejstříku, jakož ani žádný jiný dokument (vyjma zakladatelské listiny), a musela vědět i to, že touto informací disponuje i [právnická osoba], neboť tuto společnost zastupoval při uzavírání smlouvy o postoupení pohledávky právě právní zástupce žalované. Žalovaná musela vědět, že [právnická osoba] náhradu nákladů žalobci v případě neúspěchu v řízení neuhradí. 4. Žalovaná s žalobou v podání ze dne [datum] nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Tvrdila, že žalovaná není a nikdy nebyla společníkem ani jednatelem společnosti [právnická osoba] Souhlasila se skutkovým stavem průběhu sporu před [název soudu], jak jej popsal žalobce. Uvedla, že žalovaná v roce [rok] neznala budoucí výsledek řízení v roce [rok] V soudním sporu měla za to, že žalobce bude raději vynakládat peníze za právní zastoupení do výše přesahující původní hodnotu sporu,