8 C 34/2023-72 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 162 737,52 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel se žalobkyní dne [datum] Smlouva o úvěru byla uzavřena jako dodatek [číslo] k rámcové smlouvě [číslo]. Na základě Dodatku [číslo] byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v měsíčních splátkách po 2 823 Kč včetně úroku ve výši 7,9 % ročně, a to vždy k 24. dni měsíce počínaje dnem [datum] s tím, že předpokládané datum splacení celého úvěru bylo stanoveno na [datum]. Splátky od [datum] do [datum] žalovaný uhradil v celkové částce 67 752 Kč. Tuto částku žalobkyně započetla v části 37 262,48 Kč na jistinu úvěru a v části 30 489,52 Kč na úroky. Počínaje splátkou ke dni [datum] nebyly splátky ze strany žalovaného uhrazeny. Žalobkyně proto přistoupila dne [datum] k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného dopisem z téhož dne k úhradě dlužné částky. Žalobkyně touto žalobou požadovala uhradit jistinu 162 737,52 Kč, smluvní úrok ve výši 7,9 % ročně z částky 162 737,52 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 162 737,52 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný smluvní úrok v částce 11 001,93 Kč za období od [datum] do [datum] a dále náklady vynaložené na vymáhání dluhu po žalovaném v částce 800 Kč v souladu s ceníkem, který byl součástí smlouvy. Zesplatňující dopis byl současně předžalobní výzvou. Žalovaný dlužnou částku ani částečně neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se nedostavil, ačkoli byl řádně předvolán. Soud proto jednal v jeho nepřítomnosti. 3. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 4. Dne [datum] žalovaný jako klient uzavřel se žalobkyní [příjmení] smlouvu [číslo] o našich službách včetně platebních. Nedílnou součástí této smlouvy byly obchodní podmínky účinné od 19. 6. 2019, ceník. Dne [datum] žalovaný uzavřel se žalobkyní [příjmení] [číslo] k Rámcové smlouvě [číslo]. Předmětem této smlouvy bylo poskytnutí neúčelového úvěru ve výši 200 000 Kč, který měl být splacen v pravidelných měsíčních splátkách po 2 823 Kč spolu s úrokem ve výši 7,90 % ročně. Součástí tohoto dodatku byly Podmínky pro používání úvěru. 5. Žalobkyně dále předložila soudu listinu s názvem Přehled žádostí o úvěr – aplikační data, o níž uvedla, že informace zde uvedené poskytl žalobkyni sám žalovaný. Z této listiny soud zjistil, že požadovaný úvěrový rámec činil 100 000 Kč, dále je zde uvedeno, že žalovaný má vysokoškolské vzdělání, je ženatý, vlastní dům či byt od [datum], výdaje na bydlení činí 7 000 Kč, výdaje na léky, jídlo a dopravu 10 000 Kč, splátky ostatních členů domácnosti 0 Kč. Příjmy ostatních členů domácnosti činí 50 000 Kč. Žalovaný měl být zaměstnán od [datum] u společnosti [právnická osoba] s pracovním poměrem na dobu neurčitou, a to jako řidič. Uvedené údaje korespondují s těmi, které jsou obsaženy v Potvrzení o výši příjmů vystaveném společností [právnická osoba] dne [datum]. Z Úvěrové zprávy vytvořené žalobkyní dne [datum] vyplývá, že žalovaný k tomuto dni nebyl nalezen v registru BRKI (Bankovní registr klientských informací). 6. Pokud jde o prověření úvěruschopnosti žalované, žalobkyně přes výzvu soudu nepředložila žádné další důkazy. Sdělila, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným. Pokud jde o další členy jeho domácnosti, neměla žalobkyně možnost ověřit jejich příjmy a výdaje, neboť vstoupila do smluvního vztahu pouze se žalovaným. Žalovaný nebyl nalezen v registrech, tzn. neměl u smluvních partnerů registrů evidovaný žádný úvěrový produkt. Při posuzování výdajů žalovaného k poskytovanému úvěru žalobkyně stanovila částku, kterou interně vyhodnotila dle expertní analýzy jako potřebnou částku na výdaje žalovaného. [příjmení] pokryla tehdejší výdaje na zajištění výživy a ostatních základních potřeb žalovaného, jako například náklady na dopravu, léky apod. Žalobkyně dále při posuzování úvěruschopnosti zohledňuje výsledky analýzy výdajů, kterou zpracovává na základě informací o spotřebním koši od Českého statistického úřadu a analýzy výdajů, které v žádostech uvedli ostatní klienti. V rámci expertní analýzy žalobkyně pro stanovení schopnosti splácet vypočítává pro každého klienta tzv. minimální limit splátky. Ten vyjadřuje maximální měsíční splátku úvěru, kterou je klient schopen pravidelně splácet s ohledem na svůj příjem a ostatní pravidelné měsíční platby a náklady. Dle této expertní analýzy měly činit výdaje domácnosti 5 970 Kč a výdaje žalovaného 3 140 Kč. 7. Z Výpisu z běžného účtu žalovaného u žalobkyně ze dne [datum] soud zjistil, že uvedeného dne žalovaný načerpal půjčku 200 000 Kč a téhož dne je zde také evidována odchozí platba 44 962 Kč. Z Výpisu z běžného účtu žalovaného u žalobkyně za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že dne [datum] byly z účtu žalovaného odepsány náklady na vymáhání v částce 300 Kč a dne [datum] byly odepsány náklady na vymáhání v částce 500 Kč. 8. Ze Splátkového kalendáře ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný úvěr 200 000 Kč splácel počínaje dnem [datum] a poslední splátku uhradil dne [datum] Celkem tak uhradil částku 67 752 Kč Částku 200 000 Kč čerpal dne [datum]. 9. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k předčasnému uhrazení všech dluhů, a to v celkové částce 174 539,45 Kč (Výzva k zaplacení dluhu – tzv. předžalobní upomínka, Doklad odeslané pošty s datem [datum]). 10. S ohledem na právní názor uvedený níže soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti z následujících listin: [ulice] podmínky účinné od 19. 6. 2019, [ulice] podmínky účinné od 12. 1. 2022, Ceník účinný od 1. 2. 2019, Ceník účinný od 3. 11. 2020, Podmínky pro používání úvěru. 11. Po právní stránce soud posoudil daný vztah jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kterou žalovaná uzavřela jako spotřebitel s právním předchůdcem žalobkyně. Na uvedenou smlouvu je třeba aplikovat též zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 12. Soud se předně zabýval tím, zda původní věřitel před poskytnutím úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalované, jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. 13. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně neprověřila úvěruschopnost žalovaného řádně. Již z údajů poskytnutých žalovaným je patrné, že jeho měsíční příjem 11 710 Kč byl pro schopnost splácet úvěr zcela nedostatečný. Údajné příjmy ostatních členů domácnosti 50 000 Kč nebyly nijak blíže specifikovány ani doloženy. 15. Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele jsou upraveny v § 87 zákona č. 257/2016 Sb., který stanoví: (odst. 1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (odst. 2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (odst. 3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 16. Soud dospěl k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná, neboť před jejím uzavřením nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného. 17. V souvislosti s ustanovením § 87 zákona č. 257/2016 Sb. soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, z něhož cituje: 18. „ (16.) [příjmení] zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr