16 C 242/2023-102 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně jako vlastnice jednotky , Anonymizováno, na adrese , adresa, , se domáhala po žalovaném jejího vyklizení. Žalobu doručenou soudu dne 21. 6. 2023 odůvodnila tím, že žalovaný svým chováním opakovaně způsobuje problémy v bytovém domě, a to zejména rušením obyvatel dalších bytových jednotek (křikem, rvačkami, poškozováním vybavení bytu a jeho okolí). Jako další důvod pak žalobkyně uvedla obavu o svůj majetek, kdy žalovaný nesplácí půjčku, která je zajištěna předmětným bytem, jakož i neplacení příspěvků do fondu oprav.2. Žalobkyně na výzvu soudu ze dne 13. 7. 2023 žalobu doplnila, kdy uvedla, že žalovaného v bytě nechala bydlet po smrti své matky, po které byt zdědila (k čemuž dokládá notářský zápis) a žalovaný zde s ní za jejího života bydlel, v té době chování žalovaného nebylo závadné. Žádnou smlouvu však spolu neuzavřeli. Na podporu svých tvrzení o narušování soužití v domě ze strany žalovaného žalobkyně soudu předložila e-mail od předsedy bytového družstva , Anonymizováno, , adresa, , , jméno FO, . Žalovaný, ač není vlastníkem bytové jednotky, vyměnil zámek u vstupních dveří do jednotky, čímž brání žalobkyni ke vstupu do bytu. Pokud jde o shora uváděnou půjčku, která je zajištěna předmětnou bytovou jednotku, tuto splácí za zažalovaného žalobkyně, aby o byt nepřišla.3. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil, na ústním jednání konaném dne 21. 6. 2024 pouze stručně uvedl, že situaci, kdy ho chce vlastní matka obrat o byt nerozumí. V předmětné bytové jednotce bydlí celý svůj život, asi padesát let, a nikdy osobně žádné problémy v domě nezpůsoboval. Z důvodu nepříznivého zdravotního stavu musel jeden pokoj v bytě pronajmout a nájemkyně si do pokoje přizvala problémového partnera, který skutečně soužití v domě narušovat mohl. Je si však vědom problému s černým odběrem elektrické energie, který v minulosti nastal v souvislosti s jednou jeho nájemkyni, v současné době jej považuje za vyřešený.4. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:5. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že vlastnicí předmětné bytové jednotky je žalobkyně.6. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 18. 10. 2000 č. j. 13 D 389/2000-28 soud zjistil, že žalobkyně se stala vlastnicí předmětné bytové jednotky v dědické věci po , jméno FO, .7. Z e-mailu , tituly před jménem, , jméno FO, , předsedy , Anonymizováno, , adresa, , ze dne 25. 7. 2023 označeném jako „Vyjádření k bytu číslo , hodnota, “ soud zjistil, že si několik nájemníků opakovaně stěžovalo na chování žalovaného zejména kvůli obtěžování nadměrným hlukem a častými konflikty vyvolávaných přítomností většího počtu lidí. Soužití obyvatel domu narušuje rovněž zápach cigaret a marihuany vycházející z předmětné bytové jednotky. Konflikty musela již několikrát řešit Policie České republiky. Dále má bytové družstvo podezření na černý odběr elektrické energie, což již řeší s jejím dodavatelem.8. Soud provedl všechny účastníky navržené důkazy, přičemž neměl důvod pochybovat o jejich pravosti a pravdivosti, když si vzájemně neodporují a vytvářejí propojený celek událostí. Soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval, když účastníci ani provedení dalších důkazů nenavrhovali. Provedené důkazy soud zhodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a považoval je za dostatečné k náležitému zjištění skutkového stavu potřebného pro řádné rozhodnutí ve věci.9. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:10. Žalobkyně je vlastnicí bytové jednotky č. , Anonymizováno, na adrese , adresa, , kdy vlastnické právo k jednotce nabyla v dědickém řízení po své matce. Na základě ústní dohody nechala bytovou jednotku užívat svého syna – žalovaného, který žádná jiná užívací práva k předmětnému bytu nemá.11. Po výše uvedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ust. § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.12. Podle ust. § 1012 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) má vlastník právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit.13. Podle ust. § 2189 o. z. platí, že přenechá-li půjčitel někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat, vzniká výprosa. Podle ust. § 2190 odst. 1 o. z. platí, že kdo věc výprosníkovi přenechal, může požadovat její vrácení podle libosti. Výprosní smlouva je zásadně bezformální, ledaže by si strany určitou formu pro ni ujednaly (prostou písemnou i jiné kvalifikované formy). Může proto vzniknout i konkludentně (kupř. faktické strpění užívání vlastní nemovitosti třetí osobou). Na základě výprosy se nestává výprosník vlastníkem předmětu výprosy, nemůže ani vlastnické právo vydržet, nakolik nemá pravou držbu; držba výprosníkova je držbou nepravou (§ 993), resp. je detencí. Výprosa je závazkem, kdy dospělost základní povinnosti je ponechána na vůli věřitele (ad potestas creditorum). Obvyklé náklady spojené s užíváním přenechané věci po dobu výprosy nese výprosník.14. Soud uzavřel, že žalovaný předmětnou bytovou jednotku užívá jako výprosník. Žalobkyně je podle § 1040 odst. 1 o. z. a § 2190 odst. 1 o. z. oprávněna domáhat se po žalovaném jejího vyklizení a předání zpět žalobkyni. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařila prokázat oprávněnost jejího nároku uplatněného v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 000 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč. Jiné náklady řízení žalobkyně výslovně nepožadovala.