17 C 125/2023-33 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 11. 4. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s tím, že účastníci dne 15. 5. 2018 uzavřeli nájemní smlouvu, na základě které žalovaný měl v pronájmu bytovou jednotku [číslo] v domě [adresa] [anonymizována dvě slova], [obec a číslo] [ulice] nájemné činilo 17 000 Kč měsíčně, splatné k 25. dni předešlého měsíce. Nájem skončil ke dni 31. 3. 2020. Žalovaný dluží žalobkyni částku 34 181 Kč na nedoplatku za spotřebovanou elektřinu v předmětném bytě a částku 719 Kč jako jednu třetinu nákladů na opravu a nastavení plynového kotle. 2. Žalovaný se v řízení bránil tak, že se strany dohodli, že nedoplatek za elektřinu si žalovaný odpracuje a opraví pro žalobkyni dva byty v domě na [anonymizováno], a tím budou závazky vyrovnány. 3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav (důkazy, z nichž byly uvedené skutečnosti zjištěny, jsou dále v textu uvedeny kurzívou): 4. Účastníci dne 15. 5. 2018 uzavřeli nájemní smlouvu, na základě které žalovaný měl v pronájmu bytovou jednotku [číslo] v domě [adresa] [anonymizována dvě slova], [obec a číslo] [ulice] nájemné činilo 17 000 Kč měsíčně, splatné k 25. dni předešlého měsíce. Elektřinu byl žalovaný povinen platit zálohově v částce 600 Kč měsíčně s tím, že skutečná spotřeba bude žalovanému přefakturována na základě odečtu měřidel. Přeúčtování bude provedeno do 6 měsíců od skončení nájemu a žalovaný případný nedoplatek uhradí do 30ti dní ode dne doručení vyúčtování. Drobné opravy do výše 2 000 Kč provede na svůj náklad nájemce. (smlouva o nájmu bytu z 15. května 2018, dodatek č. 1 ze dne 31. 1. 2019). Nájem předmětného bytu skončil dne 31.3.2020 (dodatek č. 2 k nájemní smlouvy ze dne 31. 3. 2020). 5. Fakturou č. 2022020042 ze dne 10.2.2022 vyúčtovala žalobkyně žalovanému spotřebu elektřiny za období od 8.1.2020 do 31.3.2020 ve výši 4 478 Kč, splatnou dne 24.2.2022, jejíž součástí byla vystavená faktura od [právnická osoba] a.s. (řádná faktura za elektřinu od [právnická osoba] a.s.). 6. Fakturou č. 2020050038 ze dne 13.5.2020 vyúčtovala žalobkyně žalovanému 1/3 nákladů na opravu a nastavení plynového kotle dle přiložené faktury [právnická osoba] ve výši 719 Kč se splatností 27. 5. 2020. 7. Fakturou č. 2020050048 ze dne 18.5.2020 vyúčtovala žalobkyně žalovanému spotřebu elektřiny za období od 1.3.2018 do 7.1.2020 ve výši 29 703 Kč, splatnou dne 1.6.2020, jejíž součástí byla vystavená faktura od [právnická osoba] a.s., a když žalobkyně rovněž odečetla obdržené zálohy ve výši 13 200 Kč. 8. Počáteční stav na elektroměru a konečný stav na elektroměru stvrdil žalovaný svým podpisem na předávacích protokolech (předávací protokol k bytu [číslo] z 1. 3. 2018, předávací protokol ze dne 31. 3. 2020). 9. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby upomenula předžalobní výzvou ze dne 27. 3. 2023. 10. Soud žalovaného poučil, že musí doložit důkazy ke svému tvrzení ohledně vzájemného vyrovnání, za tímto účelem jednání odročil. Žalovanému se však žádné důkazy ke svému tvrzení získat nepodařilo. 11. Po výše uvedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ust. § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Skutková zjištění opřel soud o shora provedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti soud neměl pochybností. Soud provedl všechny navržené důkazy ve věci. 12. Po právní stránce soud věc hodnotil podle ust. § 2225 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., o. z. Podle ust. § 2247 odst. 4 o. z. platí, že strany si ujednají způsob rozúčtování cen a úhrady případných dalších služeb, není-li stanoven jiným právním předpisem nebo rozhodnutím cenového orgánu /což v případě dodávky elektřiny není/. Způsob rozúčtování musí být určen před poskytováním služby. Strany se takto ve smlouvě dohodly, rovněž se dohodly i na platbě spoluúčasti platby na opravě plynového kotle. Žalovaný výši žalovaných částek nijak nesporoval, měl za to, že tyto již byly mezi stranami vyrovnány. V rámci závěrečné řeči nabídl žalobkyni, že tyto bude splácet po 4 000 Kč měsíčně. Žalobkyně na to reagovala tak, že se případně dohodne na způsobu splácení po vyhlášení rozsudku ve věci samé. 13. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O povinnosti k úhradě úroků z prodlení soud rozhodl podle ust. § 1970 o. z. ve výši dané nařízením vl. 351/2012 Sb. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 827,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 900 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1 250 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 750 Kč ve výši 2 677,50 Kč.