17 C 224/2024-70 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 30. 5. 2024 domáhala na žalovaném zaplacení částky 12 753,64 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení uzavřel žalovaný se společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) elektronickou cestou dne 13. 1. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 10 000 Kč. Tato částka byla poskytnuta žalovanému na bankovní účet č. , č. účtu, dne 13. 1. 2023. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku v celkové výši 13 606,31 Kč, doposud však nesplatil nic. Dne 29. 1. 2024 byla mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na základě, které pak došlo k postoupení pohledávky za žalovaným s právními účinky k témuž dni. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu výzvou ze dne 29. 1. 2024, která mu byla odeslána dne 20. 2. 2024, a dále také výzvou ze dne 30. 4. 2024. Žalobkyně se kromě nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč domáhá dlužného poplatku ve výši 900 Kč, dlužného úroku z jistiny do zesplatnění dne 15. 8. 2023 ve výši 1 853,64 Kč, kapitalizovaných úroků od 16. 8. 2023 do 29. 1. 2024 ve výši 1 391,67 Kč a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od 16. 8. 2023 do 29. 1. 2024 ve výši 758,64 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po dobu řízení zůstal nečinný.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání – žalobkyně již v samotné žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 30. 5. 2024, u žalovaného soud souhlas dovodil, když mu výzva k vyjádření byla řádně doručena, avšak na tuto nereagoval. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 1. 2023 bylo zjištěno, že tato obsahuje údaje o právní předchůdkyni žalobkyně a úvěru, soudu však byla předložena bez podpisu žalovaného.6. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 13. 11. 2024 bylo zjištěno, že bankovní účet č. , č. účtu, , na který byla dne 13. 1. 2023 právní předchůdkyni žalobkyně zaslaná částka ve výši 10 000 Kč, patří žalovanému. Zároveň bylo soudu sděleno, že v uvedeném období přišla na bankovní účet částka 10 000 Kč.7. Z upomínky ze dne 31. 7. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 3 544,75 Kč.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 29. 1. 2024 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní vč. příloh bylo zjištěno, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným. O tomto byl žalovaný informován dopisem ze dne 29. 1. 2024, který mu byl dle přiloženého podacího lístku odeslán dne 20. 2. 2024.9. Z předžalobní výzvy ze dne 30. 4. 2024 vč. podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužné částky ve výši 16 088,27 Kč před podáním žaloby.10. Další důkazy soud pro nadbytečnost neprováděl, neboť z nich ani nemohly být zjištěny relevantní skutečnosti pro rozhodnutí ve věci.11. Z hlediska skutkového stavu má soud za prokázané, že dne 13. 1. 2023 přišla žalovanému od právní předchůdkyně žalobkyně částka 10 000 Kč na jeho bankovní účet. Dopisem ze 31. 7. 2023 vyzvala právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky – dílčí splátky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupen na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 1. 2024, který mu byl odeslán dne 20. 2. 2024. Předžalobní upomínkou ze dne 30. 4. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, žalovaný však neuhradil ničeho.12. Po právní stránce soud věc posoudil takto:13. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, kdy v řízení nebylo prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, neboť ta byla soudu předložena bez podpisu žalovaného. Soud si je vědom, že smlouva měla být uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, žalobkyně však žádným způsobem nedoložila), že by tak učinil skutečně žalovaný, a to v předloženém znění. Sdělením , právnická osoba, . bylo pouze prokázáno, že žalovanému byla poukázána částka ve výši 10 000 Kč. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně unesla své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu k poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, nikoliv však k právnímu důvodu (uzavření smlouvy o úvěru, na jejímž základě byla částka poskytnuta).14. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soud postupoval dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.15. Při vědomí, že v řízení nebyl prokázán právní důvod, na jehož základě právní předchůdkyně žalobkyně poukázala žalovanému částku 10 000 Kč, soud posoudil předmětnou částku jako bezdůvodné obohacení žalovaného. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, neboť bez prokázání uzavření smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nelze přisvědčit žalobnímu nároku na úhradu smluvního úroku a smluvní pokuty, které měly být dle žalobkyně mezi stranami v této smlouvě ujednány.16. Bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen vrátit žalobkyni jako aktivně legitimovanému subjektu, neboť pohledávka za žalovaným byla postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. Na postupníka přitom může přejít i pohledávka z bezdůvodného obohacení, ačkoliv byla ve smlouvě o postoupení kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy o zápůjčce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009). Totožný závěr lze dle názoru soudu vztáhnout též na smlouvu o úvěru.17. Vzhledem k prodlení žalovaného ve smyslu § 1970 o. z. požadovala žalobkyně též přiznání úroků z prodlení od 12. 4. 2023 do zaplacení v kapitalizované výši. S tímto požadavkem žalobkyně se soud však neztotožňuje, neboť již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že: „Bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.“ Dluh žalovaného se v intencích výše uvedených závěrů tak stal splatným až učiněnou výzvou ze dne 29. 1. 2024, která byla žalovanému odeslána dne 20. 2. 2024. Dle § 573 o. z se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, v tomto případě tedy 23. 2. 2023. Žalovaný měl plnit nejpozději 10. den od doručení výzvy (lhůta určená žalobkyní) tzn. do 4. 3. 2024, do prodlení se žalovaný dostal dne 5. 3. 2024. Soud proto přiznal žalobkyni úroky z prodlení od 5. 3. 2023 do zaplacení, a to ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylém rozsahu soud žalobu ohledně příslušenství a nákladů na vymáhání pohledávky zamítl.18. Soud pro úplnost doplňuje, že neplatnost výše citované úvěrové smlouvy bylo možné dovodit i z jiného důvodu. Pro platné uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (ve smyslu ust. § 2395 o. z.) je dle ust. § 86 odst. 1 a ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy nutno zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele úvěr splácet a požadovat doklady k jeho tvrzení, nesmí pouze spoléhat na spotřebitelova tvrzení a musí je aktivně prověřovat. Žalobkyně však v žalobě tvrdila, nicméně pak neprokázala, zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a její řádné vyhodnocení její právní předchůdkyní. O tom také svědčí doložené výpisy z účtu žalovaného, které na přímou výzvu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doložila žalobkyně. Z těchto výpisu vyplývá, že byť formálně příjmy žalovaného dosahují za období 29. 6. 2022 až 29. 12. 2022 částky ve výši 935 070,70 Kč, tak při bližším zkoumání vyšlo najevo, že podstatnou část těchto příjmů tvoří půjčky od různých zejména nebankovních subjektů. Nelze tak přisvědčit názoru žalobkyně, že při zohlednění výdajů ve výši 913 393,34 Kč žalovanému zůstal použitelný příjem pro poskyt