20 C 214/2024-27 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 30. 4. 2024 domáhala na žalovaném zaplacení částky 60 706 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení uzavřel žalovaný se společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) elektronickou cestou dne 22. 9. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 50 000 Kč. Tato částka byla poskytnuta žalovanému na bankovní účet č. , č. účtu, ve splátkách ve výši 30 000 Kč dne 22. 9. 2022 a ve výši 20 000 Kč dne 23. 9. 2024. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku v celkové výši 68 160,63 Kč, doposud však nesplatil nic. Dne 21. 9. 2023 byla mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek, účinky postoupení nastaly ke dni 27. 9. 2023. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu výzvou ze dne 5. 12. 2022 a také předžalobní výzvou ze dne 15. 2. 2024. Žalobkyně se kromě nesplacené jistiny ve výši 50 000 Kč domáhá dlužného poplatku ve výši 600 Kč, dlužného úroku z jistiny do zesplatnění dne 29. 1. 2023 ve výši 10 106 Kč, kapitalizovaného úroku za období od 30. 1. 2023 do 27. 9. 2023 ve výši 10 011,54 Kč a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od 30. 1. 2023 do 27. 9. 2023 ve výši 5 081,08 Kč, úroků ve výši 29,91 % p. a. z částky 50 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonného úroku od 28. 9. 2023 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po dobu řízení zůstal nečinný.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání – žalobkyně již v samotné žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 30. 4. 2024, u žalovaného soud souhlas dovodil, když mu výzva k vyjádření byla řádně doručena, avšak na tuto nereagoval. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 22. 9. 2022 vč. smluvních podmínek bylo zjištěno, že tato obsahuje údaje o právní předchůdkyni žalobkyně a úvěru, soudu však byla předložena bez podpisu žalovaného.6. Z dokladu o čerpání úvěru ze dne 2. 10. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala na č. účtu , č. účtu, částku 50 000 Kč ve splátkách ve výši 30 000 Kč dne 22. 9. 2022 a ve výši 20 000 Kč dne 23. 9. 2024.7. Ze sdělení , Anonymizováno, ., ze dne 30. 8. 2024 bylo zjištěno, že bankovní účet č. , č. účtu, , na který byla dne 22. 9. 2022 a dne 23. 9. 2022 právní předchůdkyni žalobkyně zaslaná částka ve výši 30 000 Kč a 20 000 Kč, patří žalovanému. Zároveň bylo soudu sděleno, že v uvedeném období byl jediným disponentem účtu žalovaný.8. Z opakované výzvy k úhradě ze dne 5. 12. 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dílčí splátky ve výši 9 337,48 Kč s tím, že jej současně upozornila na možné zesplatnění celé dlužné částky.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek (vč. příloh) uzavřené dne 21. 9. 2023 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní bylo zjištěno, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným, a to ke dni 27. 9. 2023. O tomto byl žalovaný informován dopisem ze dne 29. 9. 2023.10. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 2. 2024 vč. podacího lístku ze dne 16. 2. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužné částky ve výši 84 628,75 Kč před podáním žaloby.11. Další navrhované důkazy soud pro nadbytečnost neprovedl, neboť z nich ani nevyplývaly relevantní skutečnosti pro posouzení věci.12. Z hlediska skutkového stavu má soud za prokázané, že ve dnech 22. a 23. 9. 2022 přišla žalovanému od právní předchůdkyně žalobkyně částka 50 000 Kč na jeho bankovní účet (ve dvou splátkách po 30 000 Kč a 20 000 Kč). Dopisem ze dne 5. 12. 2022 vyzývala právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky (dílčí splátky) s tím, že pro prodlení hrozí zesplatnění celého dluhu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupen na žalobkyni, právní účinky postoupení nastaly ke dni 27. 9. 2023. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023. Předžalobní upomínkou ze dne 16. 2. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, žalovaný však neuhradil ničeho.13. Po právní stránce soud věc posoudil takto:14. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, kdy v řízení nebylo prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, neboť ta byla soudu předložena bez podpisu žalovaného. Soud si je vědom, že smlouva měla být uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, žalobkyně však žádným způsobem nedoložila), že by tak učinil skutečně žalovaný, a to v předloženém znění. Sdělením , Anonymizováno, ., bylo pouze prokázáno, že žalovanému byla poukázána částka ve výši 50 000 Kč. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně unesla své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu k poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, nikoliv však k právnímu důvodu (uzavření smlouvy o úvěru, na jejímž základě byla částka poskytnuta).15. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soud postupoval dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.16. Při vědomí, že v řízení nebyl prokázán právní důvod, na jehož základě právní předchůdkyně žalobkyně poukázala žalovanému částku 50 000 Kč, soud posoudil předmětnou částku jako bezdůvodné obohacení žalovaného. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, neboť bez prokázání uzavření smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nelze přisvědčit žalobnímu nároku na úhradu smluvního úroku a smluvní pokuty, které měly být dle žalobkyně mezi stranami v této smlouvě ujednány.17. Bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen vrátit žalobkyni jako aktivně legitimovanému subjektu, neboť pohledávka za žalovaným byla postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. Na postupníka přitom může přejít i pohledávka z bezdůvodného obohacení, ačkoliv byla ve smlouvě o postoupení kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy o zápůjčce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009). Totožný závěr lze dle názoru soudu vztáhnout též na smlouvu o úvěru.18. Vzhledem k prodlení žalovaného ve smyslu § 1970 o. z. požadovala žalobkyně též přiznání zákonných úroků z prodlení od 28. 9. 2023 do zaplacení a dalšího shora specifikovaného příslušenství. S tímto požadavkem žalobkyně se soud však neztotožňuje, neboť již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že: „Bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.“ Dluh žalovaného se v intencích výše uvedených závěrů tak stal splatným až učiněnou výzvou ze dne 16. 2. 2024. Dle § 573 o. z se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, v tomto případě tedy 19. 2. 2024. Žalovaný měl plnit nejpozději 1. 3. 2024, do prodlení se dostal 2. 3. 2024. Soud proto přiznal žalobkyni úroky z prodlení od 2. 3. 2024 do zaplacení, a to ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylém rozsahu soud žalobu ohledně příslušenství a nákladů na vymáhání pohledávky zamítl.19. Soud pro úplnost doplňuje, že neplatnost výše citované úvěrové smlouvy bylo možné dovodit i z jiného důvodu. Pro platné uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (ve smyslu ust. § 2395 o. z.) je dle ust. § 86 odst. 1 a ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy nutno zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele úvěr splácet a požadovat doklady k jeho tvrzení, nesmí pouze spoléhat na spotřebitelova tvrzení a musí je aktivně prověřovat. Žalobkyně sice v žalobě tvrdila řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nicméně pak neprokázala vlastní zkoumání úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. O tom t