11 C 10/2025-33 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 2. 5. 2025 domáhala na žalovaném zaplacení částky 18 163,22 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 30. 8. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se dále zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 159,20 Kč, poplatek za službu , Anonymizováno, ve výši 165 Kč a smluvní úrok ve výši 1.02% denně z nesplacené části jistiny. Dne 30. 8. 2024 vyplatila žalobkyně žalovanému prostředky ve výši 8 000 Kč na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Proto dle VIII. smlouvy žalobkyně smlouvu vypověděla, o čemž žalovaného informovala emailem ze dne 30. 12. 2024. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 18 163,22 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 8 000 Kč, z dlužných poplatků ve výši 224,2 Kč, smluvního úroku ve výši 9 696,29 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 142,73 Kč dle čl. VIII. odst. 1 smlouvy ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny za období od 30. 9. 2024 do, Anonymizováno, 29. 12. 2024, a dále požaduje úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 324,2 Kč od 31. 12. 2024 do zaplacení. Žalovaný dluh neuhradil ani přes výzvu k plnění.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu s tímto postupem souhlasila, žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil, že dne 30. 8. 2024 žalobkyně poukázala na účet žalovaného částku 8 000 Kč, která dle sdělení , právnická osoba, . na účet žalovaného skutečně přišla. Tato částka byla poukázána na základě Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , datované dne 30. 8. 2024, která dle žalobkyně byla uzavřena distančním způsobem. Žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout částku až do výše 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných denních splátkách dle článku VI. Smlouvy. Žalovaný se zavázal v článku VII. hradit základní poplatky, jednak ověřovací poplatek ve výši 1 Kč, poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, smluvní úrok ve výši 1,016 % denně z dlužné částky a dále poplatky za expresní vyplacení tranše ve výši 165 Kč (Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č., hodnota, , Informace pro spotřebitele, Údaje o Poskytovateli spotřebitelského úvěru, Všeobecné obchodní podmínky). Denní splátky byly uvedeny v předpisu denních splátek (Předpis denních splátek). Datum splatnosti první denní splátky nastal dne 29.9.2024).5. Pokud jde o prověření úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně předložila k výzvě soudu listinu nazvanou „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, .“ V této listině se uvádí, že výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem činí 40 000 Kč, výše ověřeného čistého příjmu činí 37 300 Kč. Pokud jde o výdaje, jsou zde uvedeny pravidelné měsíční výdaje na bydlení v částce 5 000 Kč, další nezbytné výdaje v částce 2 000 Kč a ostatní zbytné výdaje v částce 10 000 Kč. K doložení výše uvedeného žalobkyně předložila výpis z běžného účtu žalovaného za období od 6. 11. 2023 do 11. 7. 2024. Z tohoto výpisu však nevyplývá, že by pravidelné příjmy žalovaného činily právě 37 300 Kč měsíčně, respektive že by se jednalo o stabilní příjem v této výši, jako například ze zaměstnání apod., nadto ani z ničeho nevyplývá, o jaké příjmy se jedná (zdrojem příjmů může být i množství půjček). Výpis zejména ukazuje nepravidelné příchozí platby v řádu tisíců korun od různých fyzických osob, dále tři platby označené jako provize od společnosti , právnická osoba, . ve výši 23 120 Kč, 38 323 Kč a 30 000 Kč. Naopak je z výpisu patrné, že žalovaný provádí četné odchozí platby na účet , Anonymizováno, , a to v částkách od několika set do tisíců korun, dále pak i na účet , Anonymizováno, . Dále výpis dokládá nepravidelné platby označené jako alimenty, které v některých měsících dosahují částky až 15 000 Kč. Z žalobkyní uvedeného nelze dovodit, že úvěruschopnost žalovaného byla před poskytnutím úvěru řádně prověřena. Příjmy ani výdaje neodpovídají částkám uvedeným žalobkyní, přičemž žalobkyní nebylo nijak objasněno, jak k těmto částkám dospěla a z jakých zdrojů (kromě výše jmenovaného výpisu z účtu) je ověřila. Dle tvrzení žalobkyně, které nebylo ničím zpochybněno, žalovaný ničeho žalobkyni neuhradil, a to ani na základě výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 4. 2025.6. Po právní stránce soud posoudil daný vztah jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kterou žalovaný uzavřel jako spotřebitel s žalobkyní. Na uvedenou smlouvu je třeba aplikovat též zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.7. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele jsou upraveny v § 87 zákona č. 257/2016 Sb., který stanoví: (odst. 1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (odst. 2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (odst. 3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.9. V souvislosti s ustanovením § 87 zákona č. 257/2016 Sb. soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, z něhož cituje: „Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud