12 C 9/2025-61 — Obvodní soud pro Prahu 3

Podáním došlým soudu dne 28. 1. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 41 554,85 Kč představující náhradu škody a úroků z prodlení z této částky. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný byl jakožto zaměstnanec zaměstnavatele se sídlem v České republice pojištěncem , Anonymizováno, . Pracovní poměr skončil 18. 7. 2021 a od 19. 7. 2021 jmenovaný již u , Anonymizováno, nebyl pojištěn. Žalovaný přesto, v období od 24. 10. 2021 do 26. 10. 2021, na území Německa neoprávněně čerpal zdravotní služby na účet žalobkyně, i když nebyl účasten systému veřejného zdravotního pojištění v České republice, a v rozhodném období zneužil průkaz zdravotního pojištění, kterým disponoval z předchozího průběhu pojištění a který v rozporu s § 12 písm. j) bodem 1. a § 3 odst. 2 písm. c) bodem 1. zákona č. 48/1997 Sb., zákon o veřejném zdravotním pojištění, po skončení pojištění nevrátil. Žalovaný na území Německa čerpal zdravotní služby v celkové výši 41 554,85 Kč. Tyto zdravotní služby žalobkyně uhradila prostřednictvím , právnická osoba, dne 31. 5. 2023, a to podle čl. 36 odst. 1 a 2 Nařízení (EHS) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se v rámci Společenství, čímž jí vznikla škoda. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzvala k úhradě dlužných částek, avšak bezúspěšně.Žalovanému bylo podle § 114b odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uloženo, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy písemně vyjádřil ve věci samé. Žalovaný byl poučen o tom, že jestliže se bez vážného důvodu ve věci samé včas písemně nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává, a soud proto ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání.Výzva dle § 114b o. s. ř. byla žalovanému doručena dle německého práva dne 13. 3. 2025. Do dnešního dne žalovaný na výzvu nereagoval. Soud má podle § 114b odst. 5 o. s. ř. za to, že žalovaný nárok uplatněný v žalobě uznal. Soud tedy v souladu s § 153a o. s. ř. žalobě vyhověl na základě fikce uznání nároku ze strany žalovaného.Místní soud byl k rozhodnutí ve věci mezinárodně příslušný dle čl. 5 a čl. 7 odst. 2 Nařízení (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, když sídlo žalobkyně, kde došlo ke škodě, se nachází v České republice. Rozhodným právem je právo České republiky, a to vzhledem k čl. 4 odst. 1 Nařízení (ES) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy, dle kterého je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla.O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o. s. ř. a přiznal jejich plnou náhradu žalobkyni. Náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 078 Kč a dále náhradě nákladů v paušální výši dle § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. Konkrétně soud přiznal náhradu nákladů za dva úkony po 100 Kč (výzva k plnění, návrh ve věci samé). Náklady řízení tak celkem činí 2 278 Kč.