17 C 243/2025-32 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně (spol. , právnická osoba, , IČ , IČO, ) a žalovaný uzavřeli na základě žádosti žalovaného dne 12. 1. 2024 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázel splácet spolu s úroky a poplatky v celkové výši 9 249,97 Kč v 1 splátce 25 dnů od poskytnutí úvěru. Žalovaný měl možnost požádat o prodloužení splatnosti za splnění smluvních podmínek. Částka 10 000 Kč byla žalovanému vyplacena na bankovní účet č. , č. účtu, . Celkem tak měl splatit 19 249,97 Kč. Smlouvou ze dne 5. 3. 2025 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaný na úvěrovou smlouvu ničeho uhradil. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 10 000 Kč a poplatku ve výši 10 000 Kč. Dále žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 12. 2. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.4. Z listinných důkazů nacházejících se ve spise soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním (důkazy jsou v textu kurzívou).5. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru má soud za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 12. 1. 2024 žalovanému předsmluvní informace vč. základních parametrů zamyšlené úvěrově smlouvy. Úvěrový rámec měl činit 10 000 Kč, doba trvání činí 25 kalendářních dnů s možností prodloužení. Při splnění smluvních podmínek měla být splacena žalovaným splacená částka 13 529 Kč, v opačném případě 18 976,00 Kč.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 12. 1. 2024 soud zjistil, že v této smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavazuje vrátit 13 528,67 Kč při poskytnutí slevy, resp. částku 19 249,97 Kč pro případ, že sleva nebude pro neplnění podmínek smlouvy poskytnuta. Doba úvěru je 25 dnů s možností prodloužení. Úroková sazba tak činí 40 % a RPSN 9 936,40 %. Výplata úvěru byla sjednaná bezhotovostním způsobem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, .7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025 a jejích příloh soud zjistil, že pohledávka za žalovaným z úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, byla společností , právnická osoba, ., postoupena žalobkyni na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2023.8. Z dopisu ze dne 15. 3. 2025 soud zjistil, že tímto je oznamováno žalovanému postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, ve výši 28 730,04 Kč bez příslušenství na žalobkyni a zároveň je vyzýván k úhradě dlužné částky do 3 dnů.9. Z dopisu – předžalobní výzvy ze dne 15. 3. 2025 včetně podacího lístku ze dne 15. 3. 2025 soud zjistil, že tímto žalobkyně vyzývá žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 38 022,40 Kč do 3 dnů.10. Z odpovědi na výzvu k součinnosti třetích osob ze dne 26. 11. 2025 bylo zjištěno, že majitelem účtu č. , č. účtu, byl žalovaný. Dne 17. 1. 2024 na tento účet přišla platba ve výši 10 000 Kč z proti účtu označeného jako , právnická osoba, ., označená poznámkou „Zapujcka , Anonymizováno, “ pod VS , var. symbol, . Stejné informace soud zjistil také z listiny označené jako potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady ze dne 1. 3. 2025.11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterého spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle odst. 3 vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení.13. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.15. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).17. Na základě shora uvedeného, po zhodnocení všech uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti (bez pochybností o jejich pravosti a pravdivosti), dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla v souladu s § 2395 o. z. uzavřena dne 12. 1. 2024 smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, , která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně však před uzavřením této smlouvy nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele dle § 86 daného zákona. V daném případě z doložených listin a skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že údaje ohledně majetkových poměrů žalovaného nebyly ověřovány, žádné takové listiny nemá žalobkyně k dispozici (ve svém návrhu ani žádné důkazy nenavrhovala, což výslovně uvedla). Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s náležitou pečlivostí. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného tak právní předchůdkyně žalobkyně vycházela výlučně z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Žádné další prověřování však neučinila, a to ani z hlediska příjmové, ani z hlediska výdajové stránky žalovaného.18. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinno