4 C 151/2025-46 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 617,18 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, , právnická osoba, , a žalovaný uzavřely dne 27. 8. 2021 Smlouvu o úvěru na úvěrovém účtu č. , č. účtu, , na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 100 000 Kč, které se žalovaný zavázel splácet spolu s úroky a poplatky v měsíčních splátkách. Protože žalovaný úvěr řádně nesplácel, byl ke dni 22. 3. 2023 prohlášen za splatný. Dluh z úvěrové smlouvy žalovaný písemně uznal co do důvodu a výše dne 31. 8. 2023 a následně na něho uhradil částku 106 425 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný uhradil dluh z úvěrové smlouvy pouze částečně, žalobkyně tak kromě dlužné jistiny ve výši 18 617,18 Kč požaduje smluvní úrok ve výši 12,99 % ročně a úrok z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z listinných důkazů nacházejících se ve spise soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním (důkazy jsou v textu kurzívou).4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 27. 8. 2021, všeobecných obchodních podmínek a Sazebníku poplatků , právnická osoba, . soud zjistil, že v této smlouvě se , právnická osoba, . zavazuje poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavazuje tuto částku spolu s poplatky a úrokem vrátit v měsíčních splátkách po 1 704 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 12,99 % ročně, RPSN ve výši 14,35 %.5. Z detailu úvěrové smlouvy č. , hodnota, soud zjistil, že ke dni 1. 7. 2023 činila nesplacená jistina 95 516,05 Kč, celkový nesplacený úvěr pak 103 304,65 Kč.6. Z dopisu ze dne 18. 2. 2023 soud zjistil, že tímto je žalovaný naposledy vyzýván k úhradě dlužné splátky úvěru.7. Z dopisu ze dne 22. 3. 2023 soud zjistil, že tímto právní předchůdkyně žalobkyně upozorňuje žalovaného, že úvěr byl ke dni 22. 3. 2023 zesplatněn.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. 6. 2023, dohodě o úplatě, potvrzení o úplatě a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka , právnická osoba, . vůči žalovanému z úvěrové smlouvy na účtu č. , hodnota, byla postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 18. 7. 2023, jak vyplývá z dopisu a podacího lístku.9. Z dopisu ze dne 28. 2. 2025 a podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že tímto žalobkyně vyzývá žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 21 874,03 Kč do 15. 3. 2025.10. Z listiny „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaný na žádosti o úvěr uvedl čistý měsíční příjem ve výši 16 236 Kč, což žalobkyně ověřila potvrzením o výši příjmu. Výdaje uvedl ve výši 0 Kč. Podle matematického modelu právní předchůdkyně žalobkyně tedy stanovila výdaje žalovaného ve výši 5 974 Kč měsíčně. Dále žalovaný hradil dosavadní úvěry splátkami ve výši cca 2 800 Kč.11. Z listiny nazvané „Uznání dluhu“ podepsané žalovaným dne 31. 8. 2023 soud zjistil, že tímto žalovaný písemně uznal co do důvodu a výše svůj dluh z úvěrové smlouvy uzavřené dne 27. 8. 2021 s , právnická osoba, . v celkové výši 87 799,39 Kč a zavázal se ho uhradit spolu s úrokem ve výši 12,99 % ročně a zákonným úrokem z prodlení narůstajícími k jistině až do zaplacení celé částky v měsíčních splátkách po 10 000 Kč.12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterého spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle odst. 3 vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení.14. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.16. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.17. Dle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.18. Na základě shora uvedeného, po zhodnocení všech uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti (bez pochybností o jejich pravosti a pravdivosti), dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu věci. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, , právnická osoba, . byla v souladu s § 2395 o. z. uzavřena dne 27. 8. 2021 smlouva o úvěru, která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením této smlouvy ve smyslu § 86 citovaného zákona ověřila příjmy žalovaného. Protože žalovaný své závazky z úvěrové smlouvy řádně neplnil, byl úvěr ke dni 22. 3. 2023 zesplatněn. Smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou ve smyslu § 1895 a násl. o. z. byla pohledávka z úvěrové smlouvy postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému řádně oznámeno. Dne 31. 8. 2023 žalovaný tento dluh v celkové výši 87 799,39 Kč včetně budoucích úroků a úroků z prodlení z dlužné jistiny písemně uznal co do důvodu a výše ve smyslu § 2053 a násl. o. z. a zavázel se ho uhradit ve splátkách. Na základě tohoto uznání pak uhradil částku 106 425 Kč.19. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala platné uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. i § 87 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytnutí peněžitých prostředků žalovanému a skutečnost, že žalovaný svůj dluh uznal co do důvodu a výše ve smyslu § 2053 a násl. o. z., aniž by se dovolal neplatnosti smlouvy o úvěru, a naopak v souladu s tímto uznáním svůj dluh několik měsíců řádně hradil, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 410,10 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 617,18 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 860 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (účast na jednání soudu) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 810 Kč ve výši 800,10 Kč. Za doplnění žaloby soud odměnu nepřiznal, neboť skutková tvrzení zde uvedená měla být obsažena již v žalobě a nejedná se o účelný úkon.