4 C 82/2025-46 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 700 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, spol. , právnická osoba, ., IČO , IČO, a žalovaný uzavřeli dne 18. 2. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 19 700 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu s úroky a poplatky v pravidelných splátkách. Cekově tak byl povinen splatit částku 90 188,41 Kč. Protože se dostal do prodlení se splacením splátek, byl úvěr ke dni 14. 5. 2022 zesplatněn. Žalovaný na úvěrovou smlouvu ničeho neuhradil. Žalobkyně po žalovaném požaduje pouze jistinu ve výši 19 700 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Usnesením ze dne 14. 5. 2025 vyzval soud žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a prokázání toho, jakým způsobem byla před uzavřením úvěrové smlouvy prověřena úvěruschopnost žalovaného. Na to žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z údajů uvedených žalovaným (čistý měsíční příjem 48 000 Kč, výdaje na domácnost 4 000 Kč a splátky jiných úvěrů 10 000 Kč měsíčně) a zjištěných lustrací žalovaného v systému dlužníků.4. Z listinných důkazů nacházejících se ve spise soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním (důkazy jsou v textu kurzívou).5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 2. 2022 a jejich příloh zjistil soud následující: Dne 18. 2. 2022 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně, spol. , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a žalovaným sjednána elektronicky prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému neúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 19 700 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr ve výši 19 700 Kč vrátit spolu s úrokem ve výši 1,25 % denně (457,50 % ročně; 70 488,41 Kč celkem) a poplatky, celkem tedy částku 90 188,41 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách. Jednu z příloh smlouvy tvoří čestné prohlášení žalovaného, ve kterém uvádí, že jeho čistý měsíční příjem činí 48 000 Kč a měsíční výdaje 4 000 Kč na domácnost a 10 000 Kč na splátky jiných úvěrů.6. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 18. 2. 2022 a sdělení , právnická osoba, ze dne 10. 7. 2025 soud zjistil, že v souladu se smlouvou o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému na jeho bankovní účet dne 18. 2. 2022 částku 19 700 Kč, a to ve třech platbách (12 000 Kč, 5 000 Kč a 2 700 Kč).7. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 14. 5. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr za splatný z důvodu prodlení žalovaného s hrazením splátek ke dni 14. 5. 2022.8. Ze smluv o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2023 a ze dne 19. 12. 2023 a jejich příloh (seznamu postupovaných pohledávek) soud zjistil, že spol. , právnická osoba, , IČO , IČO, (dříve , právnická osoba, ) postoupila pohledávku vůči žalovanému z úvěrové smlouvy na spol. , právnická osoba, ., IČO , IČO, a tato společnost ji následně smlouvou z 19. 12. 2023 postoupila na žalobkyni.9. Z dopisu žalobkyně ze dne 11. 1. 2024 a podacího lístku soud zjistil, že tímto žalobkyně žalovanému oznamuje postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy a zároveň ho vyzývá k zaplacení dlužné částky ve výši 53 837,89 Kč do tří dnů.10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterého spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle odst. 3 vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení.12. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.14. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Na základě shora uvedeného, po zhodnocení všech uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti (bez pochybností o jejich pravosti a pravdivosti), dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu věci. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, spol. , právnická osoba, ., IČO , IČO, byla v souladu s § 2395 o. z. uzavřena dne 18. 2. 2022 smlouva o úvěru č. , hodnota, , která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy pak poskytla žalovanému částku 19 700 Kč. Pohledávka ze smlouvy byla postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z.. Právní předchůdkyně žalobkyně však před uzavřením úvěrové smlouvy nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele dle § 86 daného zákona, když žalovaným uvedené údaje žádným způsobem neověřila (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nález Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20 či rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C – 679/18).16. Na základě shora uvedeného je tedy třeba v souladu s judikaturou vycházet z toho, že v případě řádného neprověření úvěruschopnosti žalovaného je úvěrová smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 580 o. z., tedy soud k neplatnosti přihlédne i bez námitky uplatněné spotřebitelem (§ 588 o. z.).17. Stejně tak soud shledal smlouvu neplatnou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., neboť roční úroková sazba ve výši 457,5 % je mnohonásobně vyšší oproti průměrné roční úrokové sazbě poskytované u úvěrů domácností na spotřebu v únoru 2022 bankami, která činila 7,96 % ročně (ustálená judikatura připouští dvojnásobnou, výjimečně trojnásobnou roční úrokovou sazbu). Takovémuto jednání podnikatelů, kterým zneužívají své silnější postavení na úkor spotřebitele k vynucení v podstatě lichevních úroků není možné poskytnout ochranu. Protože ujednání o úrocích je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, jak vyplývá z § 2395 o. z., nelze tuto část od úvěrové smlouvy oddělit ve smyslu § 576 o. z. a smlouvu je třeba považovat za neplatnou pro hrubý rozpor s dobrými mravy jako celek.18. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a že výše sjednaného úroku odporuje dobrým mravům, spotřebitelská smlouva ze dne 18. 2. 2022 je tak absolutně neplatná ve smyslu § 580 o. z. a žalovaný má povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu jako specifické bezdůvodné obohacení dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., případně § 2991 o. z..19. Protože žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 19 700 Kč a že žalova