7 C 21/2025-87 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se návrhem podaným k Obvodnímu soudu pro , adresa, dne 4. 2. 2025 domáhala zaplacení částky 96 438 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná je bývalou zaměstnankyní žalobkyně, která byla dne 17. 9. 2018 jmenována do funkce ředitelky Odboru provozu a digitalizace ke dni 18. 9. 2018. Byla tak pověřena nakládat s veřejnými prostředky ve smyslu ustanovení § 26 odst. 1 písm. a) zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole. Žalovaná byla pověřena provedením úhrady nájemného za žalobkyni za pronájem budovy č.p. 1800 na adrese nám. W. Churchilla 2, , adresa, . Nájemné bylo sjednáno ve výši 208 112 Kč měsíčně, mělo být v roce 2019 hrazeno ve dvou splátkách ve výši 2 226 953,30 Kč, ke dni 20. 1. a 20. 6. 2019. Žalovaná i přes změnu vlastníka budovy nejprve uhradila nájemné za dok 2019 původnímu vlastníku budovy, peníze byly vráceny, a následně žalovaná uhradila dne 22. 7. 2019 na nájemném částku 2 295 436 Kč namísto 2 226 953,30 Kč. Při finanční kontrole hospodaření s veřejnými prostředky v letech 2018–2019, která proběhla u žalobkyně v roce 2021, bylo zjištěno, že evidenční list a platební kalendář za rok 2019 ze dne 16. 7. 2019 na částku 2 295 436 Kč nemají náležitosti daňového dokladu a nelze z nich jednoznačně určit rozsah a předmět plnění. Kontrolní orgán dále shledal, že žalobkyně uhradila za nájem a služby částku vyšší, než bylo sjednáno v příloze č. , hodnota, nájemní smlouvy, neboť nájemní smlouva ze dne 22. 11. 2018 zůstala nedotčena změnou. Kontrolní orgán konstatoval porušení vyhlášky č. 416/2004 Sb., ustanovení § 14 odst. 2, kde je uvedeno, že schvalovacím postupem příkazce operace po vzniku závazku se prověří výše vzniklého závazku. Tento postup byl u žalobkyně porušený, neboť doklad, na základě, kterého došlo k převodu finančních prostředků, byl v rozporu s nájemní smlouvou. Kontrolní orgán následně uzavřel, že provedením nehospodárného výdaje, ke kterému nebyl právní důvod, žalobkyně nedodržela ustanovení § 45 odst. 2 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, a došlo tak k porušení rozpočtové kázně dle ustanovení § 44 odst. 1 písm. f) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, a to v částce 65 782,70 Kč. Žalobkyni proto kontrolní orgán uložil odvod za porušení rozpočtové kázně do státního rozpočtu v částce 65 783 Kč a penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně ve výši 30 655 Kč. Žalobkyni jako organizační složce státu tak vznikla škoda zaviněným jednáním žalované, když žalovaná jako zaměstnankyně odpovědná za finanční kontrolu po vzniku závazku – neprovedla správně kontrolní postup dle ustanovení § 14 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 416/2004 Sb., a na základě dokladu, jehož obsah byl v rozporu s ujednáním platné nájemní smlouvy, odsouhlasila proplacení částky nájemného nad rámec částky dle uzavřené nájemní smlouvy. Žalobkyně tak po žalované požaduje uhrazení částky 96 438 Kč s příslušenstvím.2. V podání ze dne 18. 3. 2025 a ze dne 7. 5. 2025 dále žalobkyně doplnila, že z ustanovení § 14 odst. 2 vyhlášky č. 416/2004 Sb., nelze dovodit odpovědnost další osoby za prověření nebo odsouhlasení výše závazku. Doklad, na základě, kterého došlo k platbě nájemného, vystavil vlastník pronajímaného objektu, nikoli jiný zaměstnanec žalobkyně. Žalobkyně dále poukázala na novelizaci ustanovení § 47 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v majetkových vztazích (dále jen „zákon o majetku České republiky“), kde z účinností od 1. 3. 2016 došlo k posunu, kdy původní dikce „škoda, která vznikla státu“, byla nahrazena dikcí „škoda, která vznikla na majetku, se kterým je organizační složka příslušná hospodařit“. Žalobkyně dále uvedla, že dochází postupně ke změně ve vnímání organizačních složek, potvrzuje to i novelizace od 1. 4. 2020 ustanovení § 6 odst. 2 zákona o majetku České republiky, který dělí osobnost a svéprávnost státu mezi jednotlivé organizační složky. Princip samostatného a nezávislého jednání za stát se pak uplatňuje i v samostatném uplatňování nároků za vzniklé škody, výsledkem bylo i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2023, sp. zn. 30 Cdo 3617/2022, které se vyjádřilo k možnosti organizačních složek podávat žaloby mezi sebou, v části obiter dictum soud vyjádřil názor, že do budoucna bude muset soud podat výklad, zda byl překonán koncept státu jako jediného vlastníka. Soudy však obecně připustily možnost, aby se jedna organizační složka domáhala po jiné složce náhrady škody. Dále žalobkyně poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 2763/2020, kterým soud připustil domáhat se náhrady škody po zaměstnancích státních příspěvkových organizací. Žalobkyně tak nevidí důvod, proč by mělo být rozdílně zacházeno se zaměstnanci soukromých zaměstnavatelů, zaměstnanci příspěvkových organizací, zaměstnanci územně samosprávných celků a zaměstnanci organizačních složek. Dále poukázala na průběh legislativního procesu ke sněmovnímu tisku č. 69 v letech 2017–2021, který měl za cíl novelizovat zákon o majetku státu České republiky, aby bylo možné přesuny finančních prostředků mezi jednotlivými složkami považovat škodu. Žalovaná měla ze své pozice vědět, že zálohy za služby z nájemní smlouvy bylo možné ze strany pronajímatele jednostranně upravit pouze na základě vyúčtování předchozího roku za účelem předejití nedoplatku. Pokud schválila platbu, byť zálohovou, která neodpovídala nájemní smlouvě, jednalo se o porušení rozpočtové kázně. Do schvalovacího procesu byly zapojeny další zaměstnanci žalobkyně, jednalo se o , jméno FO, v pozici kontrolora správnosti, , jméno FO, v pozici správce rozpočtu, , jméno FO, v pozici hlavního účetního a , jméno FO, v pozici vyhotovitele průvodky faktury ev. č. , hodnota, . , jméno FO, byla u žalobkyně zaměstnána na pozici rozpočtář, přičemž její náplň práce spočívala v provádění kontroly hospodaření podle rozpočtu, a to včetně sledování vývoje, dále provádění rozboru a stanovování návrhů na opatření a navrhování, přijímání a projednávání rozpočtové změny. , jméno FO, byla u žalobkyně zaměstnána na pozici vedoucí Oddělení ekonomiky a současně byla pověřena jako správce rozpočtu, přičemž její náplň práce byla tvořena vedle řídící funkce na svěřeném úseku zejména vykonáváním ekonomické činnosti spojené se státním rozpočtem a rozpočtem žalobkyně, spoluprací při přípravě podkladů pro zadávání veřejných zakázek a spravováním informačního systému programového financování. , jméno FO, je u žalobkyně zaměstnána na pozici hlavní účetní. , jméno FO, byla u žalobkyně zaměstnána na pozici pokladní/fakturantka. Dle ustanovení § 26 odst. 1 písm. a) zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, může být příkazcem operace pouze vedoucí pracovník. Tyto procesy dále u žalobkyně upravoval Hospodářský řád vydaný dne 4. 1. 2019, jehož autorkou je právě žalovaná, kdy pro vnitřní potřeby se rozšířil okruh osob podepisujících účetní doklady, to však žalovanou nezbavilo její odpovědnosti. Žalobkyně tak v daném porušení shledává výlučnou odpovědnost žalované.3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Tvrdila, že žalovaná z pozice ředitelky Odboru provozu a digitalizace nebyla pracovníkem, který by přímo prováděl finanční operace, ale byla pověřena kontrolou jejich provádění. Nebyla jedinou pracovnicí zabývající se nájmů u žalobkyně, vadný účetní doklad vyhotovil jiný pracovník. Na náhradě škody by se tak měli podílet všichni, kteří škodu zavinili podle míry zavinění. Dále žalovaná uvedla, že pro uplatnění nároku na náhradu škody je nutný vznik škody. K otázce, zda provedení odvodu za porušení rozpočtové kázně lze považovat za škodu, jež by mohla být vymáhána proti zaměstnanci, se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 31 Cdo 2764/2016, kdy uvedl, že na stát v pracovněprávních vztazích z hlediska náhrady škody způsobené zaměstnancem je potřeba hledět jako na celek. Zaplacením pokuty zpět do státního rozpočtu, došlo pouze k přesunu prostředků v rámci státu, avšak majetek státu se nezmenšil a státu škoda nevznikla. V tomto případě je žalobkyně organizační složkou státu bez plné právní subjektivity, je majetkově nesamostatná.4. Soud má za prokázaný následující skutkový stav: Žalovaná byla jmenovaná do pozice ředitelky Odboru provozu a digitalizace počínaje dnem 18. 9. 2018. Dle článku 4.3 přílohy ke jmenovacímu dekretu se žalovaná zavázala střežit prostředky, se kterými žalobkyně hospodaří, aby nedošlo k poškození, ztrátě nebo jejich zničení (Jmenovací listina ze dne 18. 9. 2018, příloha k jmenovacímu dekretu paní , Jméno žalované, ). Zároveň byla pověřena jako příkazce operace ve smyslu ustanovení § 26 odst. 1 písm. a) zákona č. 320/2021 Sb., o finanční kontrole (Pověření příkazce operace rovněž ze dne 18. 9. 2018). Žalobkyně a žalovaná ukončily pracovní poměr žalované dohodou ke dni 2. 9. 2019 (Dohoda o rozvázání pracovního poměru ze dne 2. 9. 2019). Žalovaná byla dle popisu pracovní činnosti podřízena přímo řediteli žalobkyn