19 C 316/2025-40 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 61 535,15 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně (, právnická osoba, , IČO , Anonymizováno, ) uzavřela se žalovanou dne 10. 3. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Žalované byly na základě uzavřené smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit a spolu s nimi zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek ve výši 36 669 Kč. To vše se žalovaná zavázala zaplatit formou 21 měsíčních splátek po částkách 3 175 Kč. Žalovaná svým povinnostem nedostála, když na sjednaný úvěr zaplatila právní předchůdkyni žalobkyně jen 3 175 Kč. Dne 27. 1. 2025 byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupena na žalobkyni s tím, že žalobkyni nezaplatila žalovaná na dluh ničeho.2. Soud věc za postupu podle § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:3. Z úvěrové smlouvy č. , hodnota, soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 10. 3. 2022 podepsána smlouva o spotřebitelském úvěru. Smlouvou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala je právní předchůdkyni vrátit a spolu s nimi jí zaplatit částku 36 669 Kč jakožto poplatek za zpracování, úrok, poplatek za komfortní splácení a poplatek za flexibilní splácení, to vše formou 21 měsíčních splátek po částkách 3 175 Kč (poslední splátka ve výši 3 169 Kč).4. Z tabulky umoření má soud za prokázané, že žalovaná dne 4. 5. 2022 uhradila na úvěr částku 3 175 Kč.5. Ze zákaznické karty soud zjistil, že vázaná zástupkyně právní předchůdkyně žalobkyně zanesla před sjednáním samotné smlouvy o úvěru se žalovanou do zákaznické karty údaje o příjmech a výdajích žalované s tím, že žalovaná svým podpisem stvrdila úplnost a pravdivost těchto údajů. Zejména bylo uvedeno, že žalovaná jako OSVČ pracuje jako pokojská, kde dosahuje čistého příjmu 17 693 Kč s tím, že za tímto účelem předložila vázané zástupkyni právní předchůdkyně žalobkyně živnostenský list a faktury. Dále bylo uvedeno, že žalovaná nemá jiný zdroj příjmů a její odhadované měsíční výdaje činí 11 000 Kč.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy (řádek 462) soud zjistil, že dne 27. 1. 2025 byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupena na žalobkyni.7. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že žalovaná byl dopisem ze dne 27. 1. 2025 obeznámena o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Oznámení bylo dle dokladu o odeslání odesláno dne 27. 2. 2025.8. Z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby dopisem ze dne 16. 4. 2025 žalobkyní vyzvána, aby zcela vyrovnal svůj dluh ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , a to nejpozději do 1. 5. 2025.9. Po právní stránce soud posoudil daný vztah jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kterou žalovaná uzavřela jako spotřebitel s právním předchůdcem žalobkyně. Na uvedenou smlouvu je třeba aplikovat též zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.10. Soud se předně zabýval tím, zda původní věřitel před poskytnutím úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalované, jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.11. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně neprověřil úvěruschopnost žalované řádně, když k uvedenému žalobkyně nedoplnila důkazy, a to ani na základě výzvy soudu ze dne 14. 11. 2025 doručené žalobkyni 19. 11. 2025. Žalobkyně k uvedenému naopak uvedla, že doklady nemá k dispozici.13. Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele jsou upraveny v § 87 zákona č. 257/2016 Sb., který stanoví: (odst. 1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (odst. 2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (odst. 3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.14. Soud dospěl k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná, neboť před jejím uzavřením nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalované.15. V souvislosti s ustanovením § 87 zákona č. 257/2016 Sb. soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, z něhož cituje: „(16.) Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440). (17.) Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď me