6 C 167/2025-53 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 5. 5. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 12 000 EUR s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovanému na základě jeho žádosti poskytl peněžní prostředky ve výši 12.000 EUR formou zápůjčky, a to bezhotovostním převodem na účet uvedený žalovaným. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku žalobci vrátit, a to nejpozději do konce následujícího měsíce, tj. do 30. 11. 2024. Žalovaný tento svůj závazek nesplnil a zápůjčku ve sjednané lhůtě ani poté nevrátil. Žalobce žalovaného opakovaně vyzval k vrácení poskytnutých finančních prostředků, naposledy pak předžalobní upomínkou ze dne 15. 4. 2025, na tuto žalovaný nereagoval a ničeho neuhradil.2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí, avšak neuvedl žádné rozhodné skutečnosti na svou obranu. V průběhu řízení se pak již k meritu věci nevyjádřil a nereagoval ani na výzvu soudu.3. Na základě provedeného dokazovaní učinil soud následující skutková zjištění:4. Z konverzace účastníků v , Anonymizováno, ze dne 29. 10. 2024 a potvrzení o zahraniční platbě ze dne 29. 1. 2026 soud zjistil, že žalovanému byly ze strany žalobce dne 29. 10. 2024 poskytnuty na bank. účet č. , č. účtu, , vedeného na jméno žalovaného jako majitele účtu, finanční prostředky ve výši 12 000 EUR. Z komunikace ze dne 16. 4. 2025 soud zjistil, že žalovanému byla prostřednictvím aplikace , Anonymizováno, právním zástupcem žalobce doručena předžalobní upomínka, a to jak v českém, tak i anglickém jazyce. Žalovaný reagoval výzvou k jejímu zaslání prostřednictvím doručovatele poštovních služeb.5. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 4. 2025 a dokumentu Sledování zásilek soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 12 000 EUR s příslušenstvím a dále náhradu nákladů na právní pomoc spojených s uplatněním pohledávky. Upomínka byla zaslána v českém i anglickém jazyce, na adresu žalovaného prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 16. 4. 2025.6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:7. Mezi účastníky došlo k uzavření smluvního vztahu, a to platné smlouvy o zápůjčce, kdy žalobce žalovanému dne 29. 10. 2024 poskytl peněžní prostředky ve výši 12 000 EUR bezhotovostním převodem na bankovní účet označený žalovaným. Žalovaný tyto peněžní prostředky přijal, avšak svůj závazek spočívající ve vrácení poskytnuté částky ve sjednané lhůtě, tj. do 30. 11. 2024, ani následně nesplnil. Ačkoli žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky opakovaně vyzval, naposledy předžalobní výzvou ze dne 15. 4. 2025, žalovaný na tuto výzvu nereagoval a dlužnou částku dosud neuhradil.8. Z ostatních provedených důkazů soud žádné další rozhodné skutečnosti pro závěr o skutkovém stavu nezjistil.9. Po právní stránce soud posoudil věc takto:10. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.11. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.12. Dle 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce (§ 2390 o. z.), kdy žalobce žalovanému poskytl bezhotovostním převodem sjednané finanční prostředky ve výši 12 000 EUR, které se žalovaný zavázal vrátit do jednoho měsíce, nejpozději tedy do 30. 11. 2024. Žalovaný však tuto povinnost nesplnil a z těchto důvodů je tedy povinen předmětné finanční prostředky žalobci vrátit včetně požadovaného příslušenství pohledávky (zákonného úroku z prodlení).14. Žalovaný přes podaný odpor dále netvrdil a ani neprokázal, že k převodu peněz nedošlo, či že by se jednalo o pohledávku, která byla žalobci poskytnuta z jiného titulu či za jiným účelem. Pro úplnost soud konstatuje, že v případě, že by se žalovaný řádně dostavil k jednání soudu, dostalo by se mu poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., kdy by byl vyzván k doplnění svých obranných tvrzení s uvedením konkrétních důvodů, pro které nárok žalobce neuznává, včetně předložení důkazů. Jelikož se však žalovaný z účasti na jednání vždy omluvil, čímž se dobrovolně možnosti reagovat na výzvy soudu vzdal, nemohl soud na základě předložených důkazů rozhodnout jinak, než žalobě v plném rozsahu vyhovět (viz. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 93 Co 234/2014).15. Vzhledem k tomu, že se žalobci naopak předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. S ohledem na prodlení žalovaného s plněním peněžité pohledávky, soud žalobci přiznal i úrok z prodlení z dlužné částky dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni splatnosti, tedy od 1. 12. 2024.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení po zaokrouhlení v částce 48 086 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 11 967 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 291 300 Kč (ve formě součinu devizového kurzu EURO k prvnímu dni měsíce v němž je vydáno rozhodnutí, tedy ke dni 2. 3. 2026 – 24,275 Kč a předmětu řízení 12 000 EUR) sestávající z částky 9 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění, návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 29 850 Kč ve výši 6 268,50 Kč.17. Soud dále žalobci nepřiznal náhradu nákladů řízení za úkon doplnění důkazů na výzvu soudu ze dne 11. 2. 2026, kdy žalobce sice jednal na výzvu soudu, předložené důkazy však měly být již řádně předloženy v rámci podané žaloby. Z uvedeného důvodu soud nepovažoval tento úkon za účelně vynaložený, a proto jej žalobci nepřiznal.18. Ve smyslu přiznané náhrady za právní úkon kvalifikované předžalobní výzvy byla žalobci přiznána náhrada ve standardní výši. Soud tak oproti návrhu žalobce nepřiznal zvýšení mimosmluvní odměny dle § 12 odst. 1 a. t., neboť neshledal, že by se v daném případě jednalo o úkony právní služby mimořádně obtížné, které by odůvodňovaly jejich navýšení. Skutečnost, že předžalobní výzva byla vedle českého jazyka vyhotovena rovněž v cizím jazyce, sama o sobě neodůvodňuje zvýšení odměny, neboť nebylo prokázáno, že by použití cizího jazyka vedlo ke zvýšení právní či skutkové náročnosti úkonu. Soud proto stanovil odměnu za tento úkon z tarifní hodnoty odpovídající předmětu řízení bez jejího navýšení.19. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalobce soud rozhodl podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.