7 C 74/2026-50 – Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 17. 3. 2026 domáhala zaplacení částky 18 106,40 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovanému byla ve dnech 25. 11. 2024 až 19. 12. 2024 poskytnuta zdravotní péče v zařízení provozovaném žalobkyní. Náklady na ošetření, které činily celkem 9 691,32 Kč a 8 415,08 Kč, byly žalovanému vyúčtovány fakturou č. , hodnota, ze dne 5. 12. 2024 s datem splatnosti ke dni 19. 12. 2024 a fakturou č. , hodnota, ze dne 20. 12. 2024 s datem splatnosti ke dni 3. 1. 2025. Ač vyzván, žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně následně souhlasila s úhradou dluhu ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně.2. Žalovaný žalovanou částku nesporoval, požádal o splácení dluhu ve splátkách. Žalovaný následně souhlasil s úhradou dluhu ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně.3. Ve věci je přítomen cizí prvek daný slovenskou státní příslušností žalované. Soud se proto nejdříve zabýval svojí mezinárodní příslušností a rozhodným právem. Příslušnost českého soudu je založena článkem 4 a 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), podle něhož mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu, kde mají bydliště. Rozhodné právo je právo české s odkazem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) jako přímo použitelného předpisu Evropské unie.4. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, vyzval soud účastníky podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, ačkoli jim předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř.5. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že žalobkyně vyúčtovala dne 5. 12. 2024 a 20. 12. 2024 fakturou č. fakturou č. , hodnota, , splatnou dne 19. 12. 2024 a fakturou č. , hodnota, ze dne 20. 12. 2024 splatnou dne 3. 1. 2025, žalovanému poskytnutou zdravotní péči ve výši 18 106,40 Kč (ošetření na chirurgii a urgentním příjmu). Žalovaný neprochází registrem pojištěnců. Dopisem ze dne 5. 3. 2025 byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky.6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.7. Podle § 2636 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se smlouvou o péči o zdraví poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba. Příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů.8. Dle ust. § 2 odst. 2 písm. a) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen „zákon o zdravotních službách“), platí, že zdravotními službami se rozumí poskytování zdravotní péče podle tohoto zákona zdravotnickými pracovníky a dále činnosti vykonávané jinými odbornými pracovníky, jsou-li tyto činnosti vykonávány v přímé souvislosti s poskytováním zdravotní péče.9. Dle ust. § 41 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotních službách platí, že pacient je při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem.10. S ohledem na zjištěný skutkový stav a s ohledem na shora uvedená zákonná ustanovení došel soud ve věci k následujícím právním závěrům. Žalovaný nebyl účasten veřejného zdravotního pojištění. Žalobkyně poskytla žalovanému v souladu s výše citovanými ustanoveními zdravotní služby, za které se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni částku ve výši 18 106,40 Kč. Žalobkyni se tak doloženými listinami podařilo existenci dluhu žalovaného. Žalovaný v řízení netvrdil, ani neprokázal, že dlužnou částku v uvedené výši uhradil a soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. Protože žalovaný dlužnou částku včas a řádně neuhradil, ocitl se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i požadovaný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč (výzva k plnění a žaloba).12. Soud o nákladech řízení rozhodoval podle ustanovení upravující tzv. formulářové žaloby, neboť soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně vymáhá u soudu desítky pohledávek týkající se nároku plynoucího z poskytnuté zdravotní péče, byť jiných dlužníků a vzor žaloby, který byl použit v tomto řízení, je totožný se vzorem žalob v ostatních řízeních, pouze jsou doplňovány odlišné údaje specifické pro každého žalovaného, přičemž je zde i minimální skutková individualizace, stále se však opakovaně jedná o obdobné případy co do skutkové a právní stránky věci13. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena se souhlasem obou stran ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně.