24 C 57/2020-56 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobce se po žalované domáhal vrácení kauce ve výši 80 000 Kč zaplacené na základě smlouvy o nájmu dopravního prostředku ze dne 19. 12. 2017. V žalobě uvedl, že podle této smlouvy měl pronajaté vozidlo Škoda Karoq 1,6 TDI DSG bílé barvy na dobu 61 měsíců, žalovaná mu je však dne 31. 1. 2018 neoprávněně odebrala. Žalovaná byla oprávněna smlouvu ukončit v případech uvedených v čl. 10 uvedené smlouvy pro porušení povinností žalobcem a v takových případech byla oprávněna si zaplacenou kauci ponechat. Žádný takový případ však nenastal. Došlo k tomu, že jeho známý pan [jméno] [příjmení], který se zabývá prodejem vozidel, nabízel k prodeji obdobné vozidlo černé barvy. Na schůzku se zájemci o vozidlo je však neměl k dispozici, proto žalobce požádal, zda by jeho vozidlo mohlo sloužit jako model. [příjmení], kteří jako zájemci přijeli, pak žalobce informoval o tom, že vozidlo na prodej není, ale že v případě zájmu je k dispozici vozidlo totožné. Dále jim sdělil, že pokud by měli o jeho vozidlo zájem, museli by zaplatit kauci 80 000 Kč a hradit měsíční splátky 15 300 Kč a muselo by se to řešit prostřednictvím žalované. Následně vyšlo najevo, že muži zájem o vozidlo pouze předstírali, neboť se jednalo o pracovníky žalované. Ti žalobce obvinili z porušení smlouvy a vozidlo žalobci i přes jeho nesouhlas odebrali. Žalobce má za to, že uvedená smlouva o nájmu dopravního prostředku zanikla pro nemožnost plnění, a žalovaná tak má povinnost vrátit mu zaplacenou kauci. Dále se žalobce domáhal příslušenství žalované částky ve formě zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaná považovala nárok žalobce za nedůvodný a žalobu navrhovala v celém rozsahu zamítnout. Podle jejího názoru totiž žalobce užíval předmět nájmu v rozporu se smlouvou, proto mu jej dne 31. 1. 2018 odebrala a oznámila mu ukončení smlouvy. Podle uvedené smlouvy o nájmu dopravního prostředku ze dne 19. 12. 2017 se kauce stává nevratnou v případech porušení povinností nájemcem. Smlouva žalobci nedovolovala předmět nájmu zcizovat, zatěžovat ani zastavovat bez písemného souhlasu pronajímatele, žalobce nesměl předmět nájmu zatížit nároky třetích stran, prodat, zastavit či pronajmout. Žalovaná zjistila, že předmětné vozidlo bylo nabízeno k prodeji na internetových stránkách www.bazos.cz, proto si prostřednictvím třetí osoby sjednala schůzku s inzerentem. Jelikož zjistila, že žalobce předmět pronájmu nabízí k prodeji, smlouvu s žalobcem ukončila. Vysvětlení žalobce pak považovala za zcela účelové a nelogické, zejména proto, že není obvyklou praxí při prodeji použitého vozidla předvádět vozidlo odlišné jako model, neboť předvedením vozidla zákazník sleduje zjištění aktuálního stavu nabízeného vozidla, nikoliv obecné vlastnosti určitého typu vozidla. Nadto se jeví jako nepravděpodobné, aby osoba pod jménem [příjmení] inzerovala natolik podobné vozidlo za podmínek kopírujících uvedenou smlouvu o nájmu. 3. Soud v řízení provedl dokazování v následujícím rozsahu a učinil tato jednotlivá skutková zjištění. 4. Mezi účastníky byla dne 19. 12. 2017 uzavřena smlouva o nájmu dopravního prostředku č. 882017, na základě které žalovaná žalobci na dobu 61 měsíců pronajala vozidlo Škoda Karoq 1,6 TDI DSG 2017, bílé barvy, r. z. [anonymizováno] [číslo], [VIN kód] (dále jen„ předmětné vozidlo“) za nájemné ve výši 15 300 Kč měsíčně (včetně DPH) s právem následného prodeje za zůstatkovou cenu ve výši složené kauce 80 000 Kč. Podle čl. 6 nájemce nesměl předmětné vozidlo zatížit nároky třetích stran, vozidlo prodat ani zastavit. Pronajmout třetí straně směl nájemce předmětné vozidlo pouze se souhlasem pronajímatele. Podle čl. 8 po dobu platnosti této smlouvy nájemce nenabýval žádná práva k předmětnému vozidlu, neměl dovoleno je zcizovat, zatěžovat ani zastavovat bez předchozího písemného souhlasu žalované. Podle čl. 10 byla žalovaná oprávněna okamžitě ukončit smluvní vztah s žalobcem v případech, kdy nájemce neplní kterýkoliv závazek dle uvedené smlouvy nebo užívá vozidlo v rozporu se smlouvou. V takovém případě, se stává složená kauce nevratnou (viz smlouva o nájmu dopravního prostředku č. 882017, jakož i shodná tvrzení účastníků, která vzal soud za své skutkové zjištění). 5. Dne 31. 1. 2018 žalovaná žalobci vozidlo odebrala, neboť měla za to, že je nabízí k prodeji, Žalobce s odebráním vozidla nesouhlasil a z toho důvodu odmítnul podepsat předávací protokol (viz výslech žalobce a jednatele žalované [jméno] [příjmení], jakož i shodná tvrzení účastníků, která vzal soud za své skutkové zjištění). 6. Uvedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu, přičemž ohledně uvedených zjištění nemá důvod pochybovat o jejich věrohodnosti, když v řízení nevyšlo najevo nic, co by je zpochybnilo a nebylo ohledně nich sporu ani mezi účastníky. 7. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti rozhodné pro posouzení nároku a provedení dalších důkazů soud v řízení z hlediska hospodárnosti považoval za nadbytečné, neboť měl skutkový stav za prokázaný v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí ve věci, když jak v případě prokázání tvrzení žalobce, tak i v případě prokázání tvrzení žalované, by návrhu na zaplacení žalované částky nebylo možno vyhovět. 8. Na základě uvedených zjištění soud učinil tento dílčí závěr o skutkovém stavu. Mezi účastníky byla dne 19. 12. 2017 uzavřena smlouva o nájmu dopravního prostředku, na základě které žalovaná žalobci na dobu 61 měsíců pronajala předmětné vozidlo s právem smlouvu okamžitě ukončit mimo jiné z důvodu, že žalobce neplní závazky ze smlouvy, případně předmětné vozidlo užívá v rozporu se smlouvou. Žalovaná žalobci dne 31. 1. 2018 oznámila, že s ním smlouvu ukončuje, neboť měla za to, že je hodlá v rozporu se smlouvou prodat, a vozidlo mu odebrala. Žalobce s tím nesouhlasil. 9. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně. 10. Právní poměry účastníků se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Smlouvu uzavřenou mezi účastníky soud posoudil jako smlouvu o nájmu dopravního prostředku podle § 2321 a násl o. z., a jelikož oba účastníci jsou podnikateli a vozidla jsou věci movité současně jako smlouvu o podnikatelském pronájmu věcí movitých podle § 2316 a násl. o. z. Použijí se tedy obě zvláštní úpravy nájmu v případě kolize pak úprava nájmu dopravního prostředku (srov. [příjmení], M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 [číslo]). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014). Dále se na právní vztah aplikují obecná ustanovení o nájmu (ust. § 2201 a násl. o. z.) a závazkového práva (ust. § 1721 a násl. o. z.). 11. Podle 2006 odst. 1 o. z. stane-li se dluh po vzniku závazku nesplnitelným, zaniká závazek pro nemožnost plnění. Plnění není nemožné, lze-li dluh splnit za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby nebo až po určené době. 12. Podle § 1998 o. z. lze závazek vypovědět, ujednají-li si to strany nebo stanoví-li tak zákon. Je-li závazek vypovězen, zaniká uplynutím výpovědní doby. Lze-li však závazek vypovědět bez výpovědní doby, zaniká závazek účinností výpovědi. Podle § 2229 o. z. nájem ujednaný na dobu určitou může každá ze stran vypovědět jen v případě, že ve smlouvě byly zároveň ujednány důvody výpovědi a výpovědní doba. 13. Žalobce po právní stránce argumentoval tak, že závazek ze smlouvy o nájmu dopravního prostředku zanikl pro nemožnost plnění, kterou spatřoval v zabránění užívání předmětného vozidla ze strany žalované. Podle názoru soudu se však v daném případě závazek nesplnitelným nestal, a k jeho zániku tak nedošlo. Nesplnitelnost závazku je okolnost objektivní a nerozhodná je splnitelnost právě určitým dlužníkem (zákon výslovně normuje, že plnění není nemožné, lze-li dluh splnit pomocí jiné osoby). Nerozhodná by dokonce nebyla ani skutečnost, kdyby žalovaná již předmětné vozidlo neměla ve své dispozici (viz obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. 29 Cdo 2601/2016). Samotná skutečnost, že strana smlouvy závazek neplní, resp. plnění svých povinností ukončí, tedy neznamená, že se plnění stalo nemožným a je pouze na druhém účastníku závazkového vztahu, zda se bude plnění smluvních povinností po druhé straně domáhat. I kdyby tedy ve věci byla ve věci prokázána skutková verze žalobce, ohledně nedůvodnosti ukončení smlouvy ze strany žalované, je zřejmé, že by žaloby nemohla být důvodná, neboť k zániku závazku pro nemožnost plnění by v takovém případě dojít nemohlo, a nevznikl by tedy ani nárok na vrácení kauce. 14. Dále se soud zabýval otázkou, zda by vznikl nárok na vrácení kauce v případě zániku závazku způsobem uvedeným ve smlouvě. Smluvní ujednání o možnosti ukončení smlouvy s okamžitou platností přitom soud posoudil jako výpověď, a to na základě úvahy, že výpověď patří mezi jednostranné způsoby ukončení závazku, funkčně jde primárně o možnost vyvázat se ze závazků s trvajícím či opakovaným plněním a určujícím definičním znakem je především zánik závazku s účinky ex nunc, tedy do budoucna. Nepochybně přitom ale může jít i o mechanismus s