32 C 250/2020-30 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 26. 8. 2020 domáhala stanovení povinnosti žalovanému, tak jak je uvedena ve výroku I. tohoto rozhodnutí s odůvodněním, že dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], [IČO], která zanikla v důsledku fúze sloučením se [právnická osoba], [IČO], s žalovaným smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž nedílnou součástí byly všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací (dále jen„ VOP“) a ceník žalobkyně, s nimiž se žalovaný seznámil. Na základě předmětné smlouvy se žalovaný zavázal hradit mj. sjednanou cenu za pronajaté zařízení, které mu žalobkyně (vč. ceny ostatních sjednaných služeb a souvisejících poplatků) poskytla. Žalovanému byl na základě smlouvy pronajat MODEM [anonymizováno 8 slov]), kdy převzetí zařízení stvrdil žalovaný svým podpisem na zakázkovém listě ze dne [datum]. Jelikož žalovaný neplnil řádně a včas cenu za poskytnuté služby, odstoupil právní předchůdce žalobkyně od smlouvy dopisem ze dne [datum] a upozornil žalovaného na povinnost vrátit zařízení. Jelikož žalovaný ani přes výzvu právního předchůdce žalobkyně zařízení v souladu s ustanovením čl. 7 všeobecných obchodních podmínek nevrátil, vznikla mu povinnost uhradit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu v částce 2 000 Kč. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně neuhradil ničeho. 2. Soud vydal elektronický platební rozkaz ve znění žalobního návrhu, který se žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění rozhodném (dále jen o.s.ř.), a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání projevila souhlas v podání ze dne 19. 11. 2020, žalovaný projevil souhlas tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). 5. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o.s.ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 7. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], dále též jen [anonymizováno]) dne [datum] uzavřeli smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] verze [anonymizováno]. Na základě této smlouvy bylo žalovanému mimo jiné zapůjčeno zařízení: MODEM [anonymizováno 8 slov]), což bylo stvrzeno v zakázkovém listu ze dne [datum]. Při podpisu smlouvy byl žalovaný seznámen se specifikací služeb, ceníkem [anonymizováno] a Všeobecnými obchodními podmínkami (VOP), které tvoří součást smlouvy. [anonymizováno] odstoupila od uvedené smlouvy k datu [datum] a vyzvala žalovaného k vrácení zapůjčeného zařízení nejpozději do 14 dnů ode dne ukončení smlouvy, tedy k datu [datum]. Ve smlouvě bylo ujednáno, že pokud žalovaný nevrátí přijímací zařízení včas a v pořádku (čl. 7 a 7.5. Všeobecných podmínek poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [právnická osoba] pro domácnosti), je věřitel oprávněn požadovat smluvní pokutu dle ceníku. Dle čl. 7 VOP bylo nutné vrátit pronajaté přijímací zařízení na adresu distribučního skladu [anonymizováno] do 7 dnů po ukončení smlouvy, dle čl. 7 muselo být zařízení vráceno v pořádku. V daném případě činila smluvní pokuta dle ceníku částku 2 000 Kč. Žalovaný přijímací zařízení nevrátil. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy ze dne [datum]. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby naposledy dopisem [datum] (zjištěno ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ze dne [datum], zakázkového listu ze dne [datum], předžalobní upomínky ze dne [datum] včetně podacího archu, odstoupení od smlouvy ze dne [datum], Ceník služeb [právnická osoba] platný od [datum], Všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [právnická osoba] pro domácnosti platné od [datum], Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], předexekuční výzva k úhradě ze dne [datum], Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] vč. přílohy č. 1 – seznam pohledávek, výzvy k úhradě dlužné částky a vrácení zařízení ze dne [datum]). 8. Soud po právní stránce posoudil nárok žalobkyně, kdy s odkazem na přechodná ustanovení (§ 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.)), aplikoval zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen občanský zákoník), podle kterého byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným platně uzavřena nepojmenovaná smlouva ve smyslu § 51 občanského zákoníku, jež obsahovala prvky smlouvy nájemní podle § 663 a násl. občanského zákoníku. Žalovaný byl při podpisu smlouvy seznámen se specifikací služeb, ceníkem [anonymizováno] a Všeobecnými obchodními podmínkami (VOP), které tvoří součást smlouvy. Jelikož došlo k ukončení smluvního vztahu ke dni 20. 8. 2016, žalovaný byl povinen pronajaté zařízení vrátit do 7 dnů od ukončení smlouvy, což bylo ve smyslu § 544 a násl. občanského zákoníku utvrzeno smluvní pokutou. Jelikož žalovaný pronajaté zařízení nevrátil, vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni dle § 1879 o.z.. 9. Žalovaný v řízení netvrdil, ani neprokazoval, že by dluh uhradil. Nárok žalobkyně je tudíž důvodný. Soud tak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a v celém rozsahu žalobě vyhověl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci úspěch a náleží mu náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč. Dále odměnou právního zástupce za 3 úkony právní služby po 200 Kč, kdy sazba mimosmluvní odměny za každý úkon právní služby je vyčíslena podle § 14b odst. 1 vyhlášky 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen AT), a které byly zástupci žalobkyně přiznány dle § 11 odst. 1 AT za následující služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva před podáním žaloby a podání žaloby. Dále náleží právnímu zástupci odměna za 1/2 úkonu právní služby po 1 000 Kč, kdy sazba mimosmluvní odměny je určena dle § 14b odst. 3 AT ve spojení s § 7 AT a která byla zástupci žalobkyně přiznána dle § 11 odst. 2 písm. c) za odvolání do výroku o nákladech v elektronickém platebním rozkazu. Zároveň zástupci žalobkyně náleží paušální částka jako náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby dle § 14b odst. 5 písm. a) AT za 3 úkony po 100 Kč, a dle § 14b odst. 5 písm. b) za 1 úkon právní služby po 300 Kč. Dále náleží zástupci žalobkyně náhrada za DPH 21% z odměny a náhrad zástupce ve výši 357 Kč Celkem bylo žalované straně uloženo zaplatit žalobkyni 2 457 Kč. Odměnu a náhrady zástupce žalobkyně omezil soud v souladu s § 14b AT, neboť žaloba naplňuje parametry tzv. formulářové žaloby ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) a.t. a nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, což zjevně vyplývá z komparace s jinými, obdobnými návrhy podanými žalobkyní, když z těchto je shodné členění do jednotlivých bodů, a na dvou stranách textu je změna v bodu II. pouze v datu uzavření smlouvy a typu (označení) zařízení, a dále v číslech jednotlivých daňových dokladů a částkách z nich vyplývajících k uhrazení, v bodě III. datum dopisu odstoupení od smlouvy, jinak je podání shodné. Za formulářovou žalobu je třeba považovat podání typově se opakující žaloby lišící se pouze výši dluhu, označením dlužného období a označením s tím souvisících skutečností, tj. označení daňového dokladu a z toho vyplývající částky (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 12. 2014, sp. zn. 57Co 630/2014). 11. Lhůta k plnění byla ve výroku o ve věci samé a ve výroku o náhradě nákladů řízení stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř..