51 C 142/2020-25 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 17. 8. 2020 domáhala proti žalované zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím. Tento svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, žalovaná využila služeb veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní a uzavřela tak s ní smlouvu o přepravě osob. Byla provedena přepravní kontrola žalované, při které se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem a neuhradila tak stanovené jízdné a smluvní přirážku dle přepravních podmínek. Žalovaná byla revizorem na místě vyzvána k zaplacení dlužné částky, což však neučinila. Splatnost pohledávky nastala v den provedení přepravní kontroly, kdy u žalované bylo právo na zaplacení uplatněno. Žalovaná ani po výzvě neuhradila ničeho. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala v řízení nečinná. Soud postupoval dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ve stanovené lhůtě nevyjádřili, přestože byli poučeni, že v případě nevyjádření se k výzvě bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez jednání souhlasí. Výzva byla žalované doručena dne 30. 10. 2020, a to náhradním způsobem dle § 49 odst. 4 o. s. ř., a žalobkyni dne 15. 10. 2020. Žalobkyně již v návrhu výslovně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Ze strany žalované na tuto výzvu nebylo do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Po provedeném dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu ve věci samé. Žalovaná dne 15. 5. 2020 cestovala [anonymizováno] linky B MHD v [obec] provozované žalobkyní, přičemž v 16:25 hod. byla žalovaná kontrolována revizorem a neprokázala se platným jízdním dokladem, o čemž byl sepsán protokol [číslo] který žalovaná převzal. Žalobkyni tak podle přepravních podmínek vznikl nárok na úhradu jízdného a přirážky k jízdnému. Žalovaná byla dne 15. 7. 2020 opětovně vyzvána k úhradě dlužné částky (zjištěno ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] z předžalobní výzvy, z potvrzení o odeslání písemnosti, z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně; ze smluvních přepravních podmínek žalobkyně platných od 1. 8. 2018 a z tarifu [anonymizováno] integrované dopravy). Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Soud na danou věc aplikoval § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a § 37 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, a dále vyhlášku č. 175/2000 Sb., Přepravní řád. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná cestovala prostředkem hromadné přepravy, čímž byla mezi účastníky uzavřena smlouva o přepravě. Žalovaná porušila své povinnosti cestujícího vyplývající z ust. § 2550 o. z., když nezaplatila jízdné. Žalované tak vznikla povinnost uhradit kromě tohoto jízdného i smluvní přirážku. Výše jízdného a přirážky vyplývá ze shora uvedených předpisů a Tarifu [anonymizováno] integrované dopravy. Soud tedy uzavřel, že žalované vznikla povinnost zaplatit v souladu se smluvními přepravními podmínkami dopravce žalovanou částku. Do prodlení s úhradou pohledávky dle § 1968 o. z. se žalovaná dostala dnem následujícím po přepravní kontrole, kdy byl k plnění vyzván dle § 1958 o. z. S ohledem na to, že se žalovaná ocitla v prodlení se zaplacením, je povinna zaplatit žalobkyni také úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud rozhodl tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle procesního úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 524 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava, výzva k plnění, podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech.