55 C 194/2020-29 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na §202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení bylo zaplacení částky uvedené v záhlaví s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. [anonymizováno], kterou žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně - spol. [právnická osoba] dne 3. 11. 2017. Žalované byl na základě ní poskytnut úvěr ve výši 2 300 Kč, který se zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 344,39 Kč a smluvním úrokem. Kromě toho žalobkyně požadovala úhradu smluvní pokuty ve výši 1 150 Kč. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Po výzvách soudu ohledně doplnění tvrzení ve vztahu k mravnosti sjednaného úroku žalobkyně vzala svou žalobu částečně zpět, pokud jde o celý původně požadovaný úrok z úvěru, jakož i„ poplatek za poskytnutí úvěru“. Soud proto v tomto rozsahu řízení podle § 96 odst. 2 o. s. ř. částečně zastavil (výrok I). 5. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle ustanovení § 115a o. s. ř. vyzval usnesením žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil ji, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalované doručena dne 4. 9. 2020. Žalobkyně svůj souhlas s rozhodnutím věci bez jednání vyjádřila již ve svém žalobním návrhu. Na odeslanou výzvu nebylo do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 6. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Na základě smlouvy uzavřené prostředky komunikace na dálku (internet) poskytla spol. [právnická osoba], žalované částku 2 300 Kč. Žalovaná ji ve sjednané lhůtě splatnosti nevrátila. Ve smlouvě si účastníci sjednali mj. právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Původní věřitelka pak oznámila žalované, že pohledávku postoupila na žalobkyni. 7. Soud po právní stránce došel k závěru, že žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni vznikl nárok na plnění vůči žalované z titulu smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.), neboť účastníci uzavřeli smlouvu, podle které se žalobkyně zavázala poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky, které také poskytla, a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit s úroky. Podle § 1879 o. z. pak byla pohledávka postoupena na žalobkyni, čímž je dána její aktivní věcná legitimace. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala svou žalobu zpět ohledně celého původně požadovaného úroku z úvěru, soud se již nezabýval otázkou mravnosti sjednané výše úroku. 8. Vzhledem k tomu, že žalovaná svou povinnost vrátit peněžní prostředky podle smlouvy nesplnila, vznikla jí podle § 2048 o. z. povinnost zaplatit i sjednanou smluvní pokutu. Proto soud uzavřel, že žaloba je důvodná i co do částky 1 150 Kč. Z důvodu prodlení žalované s plněním má žalobkyně vůči žalované dále nárok i na úroky z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.) ve výši dle nařízení č. 351/2013 Sb. S ohledem na to shledal soud žalobu důvodnou a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. Lhůta k plnění byla stanovena obecná (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o. s. ř. V řízení byla úspěšnější žalovaná, a to z 55,6 % oproti a úspěchu žalobkyně v rozsahu 44,4 % původně žalovaná částky. K tíži žalobkyně pro účely náhrady nákladů řízení totiž soud přičetl částku, ohledně které vzala žalobkyně žalobu zpět a zavinila tedy zastavení řízení. Vzhledem k tomu, že však žalované žádné náklady nevznikly, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků na jejich náhradu právo nemá.