55 C 210/2020-26 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Předmětem řízení byla pohledávka žalobkyně z titulu úhrady za provedené platební transakce pomocí elektronického komunikačního zařízení (mobilní telefon) s účastnickými čísly [číslo] a [číslo] v době od 12. 7. 2017 do 31. 12. 2017. Konkrétně se jednalo o komerční služby uvedené ve vyúčtování – fakturách [číslo]. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 2. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle ustanovení § 115a o. s. ř. vyzval usnesením žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil ji, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalované doručena dne 27. 3. 2020. Žalobkyně svůj souhlas s rozhodnutím věci bez jednání vyjádřila již ve svém žalobním návrhu. Na odeslanou výzvu nebylo do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 3. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na §202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 4. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalovaná užívala na základě účastnických smluv s žalobkyní telefonní čísla [číslo] a [číslo]. Žalobkyně žalované umožnila, aby prostřednictvím těchto čísel prováděla platební transakce. Žalovaná zadávala pokyny k provedení plateb za poskytnuté služby. Vyúčtování těchto transakcí však neuhradila. 5. Nárok žalobkyně soud posoudil po právní stránce jako pohledávku z titulu proplacení za platební služby malého rozsahu podle § 5 písm. i), § 53 a § 143 odst. zákona č. 284/2009 Sb. o platebním styku ve znění účinném do 12. 1. 2018. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně poskytla žalované platební služby malého rozsahu, které vyúčtovala fakturami uvedenými výše. Žalovaná však za tyto služby nezaplatila, pročež žalobkyni vznikl nárok na jejich úhradu. Vzhledem k tomu, že žalovaná svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnila, dostala se dnem následujícím po splatnosti dluhu do prodlení, žalobkyně má tedy vůči žalované dále nárok na úroky z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.) ve výši dle nařízení č. 351/2013 Sb. Bylo tedy rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku I. Lhůta k plnění byla stanovena obecná (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.