12 C 408/2020-30 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se žalobou, po částečném zpětvzetí a zastavení co do části úroku z prodlení, domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný porušil povinnosti vyplývající z účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací uzavřené mezi žalovaným a [právnická osoba], [IČO], na základě níž užíval od 6. 12. 2013 do 6. 7. 2017 telefonní [číslo] když nezaplatil cenu za poskytnuté komerční služby třetích stran, vyúčtovanou v částce 20 468Kč [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni dne 6. 6. 2019. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud má skutečnosti tvrzené žalobkyní za prokázané z žalobkyní předložených listin a na jejich základě dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalovaný uzavřel se [právnická osoba] dne 6. 12. 2013 účastnickou smlouvu [číslo] na základě níž žalovaný užíval telefonní [číslo] (zjištěno ze smlouvy). Žalovaný využíval prostřednictvím tohoto telefonního čísla služby třetích stran, za niž mu tato společnost vyfakturovala dlužnou částku 20 468 Kč, jejíž splatnost nastala nejpozději (v případě poslední vydané faktury) dne 22. 6. 2016 (zjištěno z vyúčtování [číslo]). Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena dne 6. 6. 2019 (zjištěno ze smlouvy o postoupení). Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Účastníci uzavřely tzv. nepojmenovanou smlouvu ve smyslu § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), v níž se žalovaný zavázal platit [právnická osoba] cenu za služby poskytované třetími stranami. Žalovanému vznikla v důsledku využití služeb třetích stran povinnost zaplatit této společnosti částku 20 468 Kč. Žalovaný svou smluvní povinnost nesplnil. Opak žalovaný netvrdil ani jinak se nebránil. Žalovaný se ocitl v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. Pohledávka za žalovaným byla v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o. z. postoupena na žalobkyni. Žalobkyně má právo na zaplacení částky 20 468 Kč, jakož i právo požadovat zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. v zákonné výši, jež je stanovena § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Všemi výše uvedenými listinami má soud za prokázanou důvodnost žaloby a proto jí vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 271 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 819 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 468 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, podání žaloby), tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za jednadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Žaloba splňuje parametry tzv. formulářové žaloby ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) a. t. a nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, což zjevně vyplývá z komparace s mnohými jinými, obdobnými, ke zdejšímu soudu žalobcem podanými návrhy (srov. 12 C 401/2020 či 12 C 405/2020).