18 C 280/2021-22 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se, vůči žalovanému, domáhala zaplacení shora uvedené částky, spolu s příslušenstvím. 2. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157, odst. 4, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”). 3. Žalobkyně se tedy, svou žalobou, doručenou ke zdejšímu soudu, dnem 4. 3. 2021, domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že žalovaný, dne 21. 5. 2018, v době kolem 11.00 hodin, v [obec a číslo], v ulici [ulice], nejprve slovně a poté i fyzicky napadl pana [jméno] [příjmení], [datum narození], a to tím způsobem, že poškozeného nejprve povalil na zem, kde ho chytil, tzv. do kravaty, a poté, co se poškozenému podařilo ze sevření vyprostit a z místa napadení odcházel, ho žalovaný dostihl a udeřil pěstí za levé ucho. Tímto jednáním žalovaný způsobil poškozenému poranění na těle, která si vyžádala lékařské ošetření. Jednání žalovaného bylo předmětem trestního řízení a Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4, ze dne 27. 2. 2019, vydaným pod sp. zn. [spisová značka], byl žalovaný uznám vinným z přečinu výtržnictví, dle § 358 odst. 1 tr. zákoníku Trestní příkaz nabyl právní moci dne 29. 7. 2019. 4. V důsledku protiprávního jednání žalovaného, v příčinné souvislosti s poškozením zdraví pojištěnce VZP ČR, [jméno] [příjmení], uhradila žalující VZP ČR náklady léčení, za tohoto pojištěnce, a to v celkové výši 3 490 Kč. Rozsah zranění a s tím související léčba, včetně vyčíslení nákladů léčení je doložena Vyúčtováním zdravotní péče - ze dne 12. 2. 2019 a vyplývá i z Rozpisu plateb k náhradě za léčení - ze dne 12. 2. 2019. 5. Žalovaný se však k podané žalobě nikterak nevyjádřil a zůstal nečinným. 6. Ve věci bylo rozhodnuto dne 26. 8. 2021, bez nařízení jednání, a to dle § 115a, o.s.ř., přičemž, z provedených důkazů (Trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 4, ze dne [datum], vydaný pod sp. zn. [spisová značka], který nabyl právní moci dnem 29. 7. 2019, dále Vyúčtování zdravotní péče - ze dne 12. 2. 2019 a též i Rozpis plateb k náhradě za léčení - ze dne 12. 2. 2019), bylo zjištěno, že žalovaný, dne 21. 5. 2018, v době kolem 11.00 hodin, v [obec a číslo], v ulici [ulice], skutečně nejprve slovně a poté i fyzicky napadl pana [jméno] [příjmení], [datum narození], a to tím způsobem, že poškozeného nejprve povalil na zem, kde ho chytil, tzv. do kravaty, a poté, co se poškozenému podařilo ze sevření vyprostit a z místa napadení odcházel, ho žalovaný dostihl a udeřil pěstí za levé ucho. Tímto jednáním žalovaný způsobil poškozenému poranění na těle, která si vyžádala lékařské ošetření, a to ve shora uvedeném finančním vyjádření. 7. Žalovaný ovšem dlužnou částku neuhradil ani na výzvu před žalobní (ze dne 25. 2. 2020). Žalovaný v tomto řízení pak ani netvrdil a též ani neprokázal, že by žalovanou částku uhradil, a proto, po zhodnocení provedeného dokazování, soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 8. Podle ust. § 55 zák. č. 48/1997 Sb., má žalobkyně (VZP), vůči třetí osobě, právo na náhradu těch nákladů, jež byly vynaloženy na hrazené služby ze zdravotního pojištění, poskytnuté jejím pojištěncům, kteří utrpěli újmu na zdraví, a to zaviněným protiprávním jednáním třetí osoby, vůči pojištěnci žalobkyně. 9. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se, dnem následujícím po dni splatnosti svého závazku, do prodlení s plněním, dle § 1968, o. z., a je proto, podle § 1970, o. z., povinen zaplatit i úrok z prodlení z dlužné částky, ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když, tedy, s ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti, soud žalobě plně vyhověl, přičemž lhůty k plnění soud určil podle § 160, odst. 1, o. s. ř.. 10. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl soud podle § 142, odst. 1, o. s. ř., tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 1 300 Kč. 11. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku, v částce 400 Kč, a dále z nákladů, představujících tři paušální náhrady výdajů, po částce 300 Kč, a celkem tedy ve výši 900 Kč, a to v souvislosti s vyhláškou č. 254/2015 Sb., o stanovení paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení, ze dne 23. září 2015, o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151, odst. 3, občanského soudního řádu a podle § 89a, exekučního řádu, s tím, že podepsaný soud akceptoval názor žalobkyně, předestřený v tom smyslu, že žaloba na uplatnění náhrady nákladů léčení není tzv. formulářovou žalobou. Na vypracování podkladů k žalobě (tedy v rámci převzetí a přípravy věci) se podílejí zaměstnanci z dalších úseků činnosti žalobkyně. Žalobkyně upozornila zejména i na nutnost vysoce odborné práce revizního lékaře, který musel, v rámci aktuálního zdravotního stavu, zajistit péči, která je nebo není v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním jiné osoby, popř., nahlížet do zdravotnické dokumentace u ošetřujících lékařů. V této souvislosti žalobkyně uplatnila, jako 1 úkon, rovněž i náhradu nákladů na přípravu a převzetí věci, neboť tyto náklady představují výraznou položku skutečných nákladů řízení. Žalobkyně odkázala, v tomto ohledu, i na rozhodnutí Krajského soudu v Praze, ze dne 28. 12. 2017, č. j. 21Co 489/2017, takto:„ ..lze přisvědčit argumentaci žalobkyně, že jí byly náklady řízení přiznány v nesprávné výši. Především lze přijmout názor odvolatelky, že řízení nebylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Jde o žalobu o náhradu nákladů vynaložených na léčení pojištěnce žalobkyně, který utrpěl újmu na zdraví zaviněným protiprávním jednáním žalovaného, tedy o žalobu, na kterou vymezení formulářové žaloby, jak k němu přistoupil Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 3923/11, pod bodem 28, nedopadá. Důvodnou je rovněž námitka odvolatelky, že jí náleží 3 paušální náhrady po 300 Kč, neboť i přípravu, tj., studium dokumentace, lze považovat za úkon ve smyslu demonstrativního ust. § 1, odst. 3, vyhlášky.“ S těmito názory se tedy i podepsaný soud ztotožňuje, a proto tedy přiznal žalobkyni ony tři paušální náhrady výdajů, rovněž i v souvislosti s ust. § 13, Advokátního tarifu (vyhl. č. 177/1996 Sb., a to dle ust. § 11, této vyhlášky – tedy za 1x převzetí a přípravu věci, dále za 1x podání žalobního návrhu a též i za 1x před žalobní výzvu, vždy po částce 300 Kč, a celkem tedy ve výši 900 Kč, jak již bylo řečeno shora).